Rhaenyra, Daemon & Aemond

14.

Po koupeli mi maestr musel zašít několik řezných ran které mi Daemon zanechal na zádech. Rhaenyra mě při tom uklidňovala. Ten den už mě nechali být, jen Rhaenyra za mnou chodila a kontrolovala mě. Po každé když mě obejme, pohladí nebo políbí chci víc.

***

,,Myslíš že to funguje?" ,,Nevím, to teprve zjistíme. Zkusím s ním mluvit o minulosti s uvidím jak moc si pamatuje." ,,Podle maestra by si neměl pamatovat skoro nic o tom co bylo než jsem ho unesl." ,,Snad má pravdu, dost by nám to celou tuhle věc usnadnilo." ,,Je dobře že nás to napadlo, ten lektvar mu tak jako tak ještě víc zamotal mysl a to hraje v náš prospěch."

***

Dnes zase přišel Daemon, choval se ale jinak než obvykle. Lehnul si vedle mě a přitáhl si mě do obětí. Hrozně mě děsí už jen svou přítomností. Celí jsem se třásl. Pohladil mě po vlasech. ,,Lykīri. Aōha kepa iksos kesīr.[Be calm. Your father is here.]" Jeho Vysoká Valyrijština byla podivně uklidňující. Políbil mě do vlasů a dál mě držel u sebe. Mám z něho strach ale zároveň hrozně chci aby mě měl rád. Uvolnil jsem se a Daemon mě pohladil.

***

Jace šel rovnou do komnat své matky, nejdřív se ujistil že tam není a potom vešel dovnitř. Aemonda našel v rohu místnosti s kovovím obojkem na řetězu jakoby byl jen nějaký pes. Seděl opřený o zeď s nepřítomným výrazem, když si ale všimnul Jace, vypadal znepokojeně. Jace k němu pomalu přistoupil. ,,Já ti nic neudělám." Slíbil. Aemond ale nevypadal že by mu to věřil. ,,Chci ti pomoct." Pokračoval Jace. ,,Pomůžu ti se odtud dostat. Pomůžu ti utéct." Už byl u Aemonda ale on se schválně snažil dostat od něho co nejdál. Dál ho ale řetěz už nepustil a tak se Jace dostal až k němu a vzal ho za obojek. Aemond se vzepřel a snažil se Jacaeryse zastavit. Přes to Jace ale obojek dokázal otevřít a sundat mu ho. ,,Jen klid. Jen ti chci pomoct. Dostanu tě od tud pryč." Aemond se ale dál snažil udržet se dál od Jace. Jacaerys ho chytil za ruku a snažil se ho přimět aby ho následoval. Aemond se ale z místa ani nehnul a bránil se. To snad není možné. Pomyslel si Jacaerys. Co to s ním udělali? Jak je možné že nechce využít příležitosti utéct a usetřit se vší té bolesti? Pokračoval Jace v přemýšlení. ,,No tak! Pojď Aemonde. Dostanu tě pryč!" Aemond se ale odmítal nechat odvést. V tu chvíli se otevřeli dveře a vešel Daemon. Jace rychle Aemonda pustil. Daemon promluvil. ,,Co to děláš?" Jeho hlas byl přísný. Jace neměl odvahu odpovědět. Daemon došel až k Aemondovi, klekl si vedle něho, chytil ho za vlasy jednou rukou a tou druhou ho začal jemně hladit po tváři jakoby ho chtěl uklidnit. ,,On tě chtěl ukrást?" Zeptal se jemným hlasem Aemonda který jen přikývl. ,,Ale ty jsi se nenechal, jsi moc hodný. Zasloužíš si odměnu." Pokračoval Daemon a potom Aemonda pustil a zvedl se. Došel k Jacaerysovi a za límec ho odvedl pryč. Došli na chodbu a když byly dost daleko Daemon Jace pustil a otočil si ho k sobě čelem. ,,Co to do tebe vjelo?" Zeptal se. ,,Nechci aby jste mu takhle ubližovali, nic vám neudělal. Chtěl jsem ho zachránit." ,,On ale nechce zachránit Jacaerysi." ,,Protože jste ho úplně zničili, jen se na něj podívej! Zbyla z něho jen prázdná schránka osoby která v ní kdysi byla. Je tam na řetězu jak nějakej prašivej čokl a každý den mu ubližujete. Je na tom tak zle že raději zůstane s vědomím toho že brzy zase přijdeš ty a já nevím, třeba ho pořežeš dýkou než aby se nechal zachránit a utekl. Jakoby jeho rozum už ani nefungoval a neuvědomoval si tyhle věci." ,,Zlomilli jsme ho, poddal se nám. To je to co jsme chtěli. Teď už jsme o hodně mírnější a brzy mu přestaneme takhle ubližovat." Přišla Rhaenyra. ,,Co se stalo?" Zeptala se zmateně. ,,Jdi prosím za Aemondem, pochval ho že se nenechal ukrást a uklidni ho, vypadal dost vyděšeně. Jace se ho pokusil zachránit. Vyřeším to tak se postarej o Aemonda." ,,Dobře." Rhaenyra odešla. ,,Předstíráte, v ramci toho vašeho geniálního plánu, že vám na něm záleží?" Pokračoval Jace. ,,Až zjistí že to jen předstíráte, ublíží mu tohle celé ještě víc a to-" ,,Nepředstíráme. Rhaenyře na něm opravdu záleží už od začátku. Mě za tu dobu taky přirostl k srdci. Kdyby ho nevychovala Alicent a neudělala z něj to čím byl, myslím že by jsem ho začal mít rád už dřív. Zničili jsme to co z něho udělala Alicent. A toho není škoda. Díky tomu ale má šanci se změnit." ,,Co s ním uděláte až budete spokojení se stavem do jakého jste ho dostali?" ,,Necháme si ho a budeme se o něj starat. Ber to takhle Jacaerysi, je to jako když najdeš toulavého psa. Chceš mu pomoct ale on kouše. Musíš ho převychovat, někdy pro něj nepříjemným způsobem ale výsledkem je že ten pes získá noví domov a lásku a ty máš nového mazlíčka který je hodný, poslouchá a nedělá problemy." ,,Aemond není nějaké zvíře, nemůžete s ním tak zacházet!" ,,Neměj obavy, brzy se mu od nás dostane více lidského přístupu."