Ahoj, jsem Emily, tedy vlastně... Ne... Směšné jméno, že? Ne... Je to jedno z nejkrásnějších dívčích jmen, ale problém je v tom, že se jako dívka necítím. Odjakživa se mi líbily holky, ale jsem i já tedy holka, když jsem se tak narodila? Nebo spíše narodil? Nejsem spíše kluk? O čem vůbec tohle všechno je? Mám fůru otázek... Ale kdo by mi na ně odpověděl... Ztracená v myšlenkách sedím u stolu a před sebou mám kuličky s mlékem. ,,Tak co? Budeme moct vyrazit?" Zeptá se mě mamka. ,,Jo jo, už jdu." Řekla jsem jí a dojedla kuličky. Misku a lžíci jsem dala do myčky. Šla jsem na chodbu se obout. Vzala jsem si do uší sluchátka a pustila si Girl in Red. Vzala jsem si s sebou vše potřebné na internát a hned to dala do auta. Cesta byla dlouhá, ale za tu školu to stojí. Je mi 15 let a chystám se na fotografickou střední školu. Moc mě baví dělat fotky a umění... Moje teta mi slíbila, že mi sežene foťák jakmile se tam dostanu. Měla jsem štěstí za ty pekelné přijímačky, ale zvládla jsem to. K nedávným narozeninám jsem od tety dostala slíbený foťák. Nejnovější verzi. Je úžasný a nemůžu se dočkat, až s ním budu pracovat celý den. Zase jsem se ztratila v myšlenkách a najednou jsem byla u intru. ,,Tak jsme tady mladá dámo." To ,,dámo" mi v hlavě zaznělo tak divně... Vzala jsem si všechny věci z auta a šla se ubytovat, zatím co mamka šla podepisovat papíry. Šla jsem nahoru po schodech až do sedmého patra... (Pomoc) Chtěla jsem odemknout dveře, ale už byly odemčené. Někdo už byl na pokoji. Vešla jsme na pokoj, ale v tu chvíli jsem spíš vcházet neměla.... Spolubydlící se převlékala. Viděla jsem ji v podprsence... Bylo mi tak trapně... Začervenala jsem se. Když se na mě ohlédla tak jsem cukla, otočila se a řekla: ,,P-p-p-promiň j-j-já nevěděla že se převlékáš... Promiň!!!" A zavřela jsem se do naší malé koupelny. Opřela jsem se o zeď a skácela se na zem. Co jsem to provedla? Proč se to tak blbě semlelo? Ach to je tak trapný! Někdo zaťukal na dveře. ,,Ano?" Řekla jsem. ,,Emily já nejsem naštvaná, v pohodě, mě to nevadí." ,,D-dobře..." Otevřela jsem dveře a před nima byla Charlotte. Moje spolubydlící, co jsem uviděla v podprsence... ,,V pohodě Emily. Klid." Objala mě. Byl to asi jediný člověk, který chápal moje mentální problémy. ,, Dobře... Myslela jsem, že ses na mě naštvala..." ,,Nebyla to tvoje chyba. V klidu." Řekla a odešla si sednout na postel. ,,Tak co? Jak vůbec je?" Zeptala se mě. ,,Jo ujde. Minulý týden jsem ještě byla na táboře." Odpověděla jsem jí. ,,Tak to zní fajn. Já byla u prarodičů. Byla oslava mého tříletého bratrance. Dostal k narozeninám velkýho plyšovýho dinosaura. Byl nadšenej." Trošku jsem se zasmál. ,,Tak to tedy musel být, zní to jakože to byla sranda." Dodala jsem. ,,Jojo. Uličník můj malej." Dodala a pak se podívala do svého mobilu. Já si zatím vybalila věci a uklidila do skříní. Lehla jsem si na postel a přemýšlela. Ten večer jsem si dala jen salát a můj oblíbený čaj. Pak jsem šla spát s mým plyšákem. Kdo ještě spí s plyšákem? To vám řeknu. Já. No nic. Dobrou noc.
