Haloweenská noc

Harry Potter seděl na svém oblíbeném místě v jedné z nejvyšších věží Bradavického hradu. Přes zábradlí zamyšleně sledoval svoje veselé a rozjařené spolužáky.

Dnes byl Haloween a všichni slavili. Nedivil se jim, cítili se v bezpečí. Voldemort byl mrtvý, nic už jim nehrozilo. Užívali si zábavy plnými doušky a Harry jim to z plného srdce přál.

Odtrhl oči od barvitého dění dole a podíval se na vyřezané a osvětlené dýně, které se vznášely na úrovni jeho očí a mezi nimi poletovali papíroví netopýři.

Najedou uviděl Filchovu kočku, která bláznivě poskakovala na zadních nohách. Harry si zpočátku myslel, že na ni někdo použil nějaké zábavné kouzlo, teprve po chvíli mu došlo, že kočka se snaží chytit papírové netopýry. Usmál se, dokonce i ta kočka si našla zábavu.

Pohodlně se opřel o zeď a sledoval kočku. Zajímavé, pomyslel si, nikdy bych neřekl, že je tak mrštná. Kočka mávala tlapkami a vyskakovala v marné snaze něco chytit.

Najednou otevřeným oknem vletěl tmavý stín a Harry ztuhl. Netopýr, usmál se vlastnímu strachu a znovu se uvolnil.

Malý tvoreček vletěl dovnitř a byl asi zmatený světlem dýní, skoro se zastavil ve vzduchu. Bohužel, si toho všimla i kočka, ztuhla a přikrčila se skoku. Harry ji s úsměvem pozoroval a v duchu jí přál úspěch, ale v tom mu došlo, že tohle je opravdový, živý netopýr.

Vyskočil ve stejnou chvíli jako kočka, která byla přece jen o něco rychlejší a stihla malého tvorečka seknout drápem. Pak zaregistrovala Harryho a se vzteklým zaprskáním utekla.

Harry se sklonil, zvedl drobné stvoření a pozorně si ho prohlížel. Vlastně vidím živého netopýra poprvé, pomyslel si překvapeně a pozoroval tvorečka ve svých dlaních.

Vypadalo to, že žije, malý hrudník se pohyboval a Harrymu se zdálo, že slyší i jeho dech. Potom otevřel oči a Harryho zamrazilo, byly černé, jako hladina jezera v noci a podivně známé..

Tvoreček je přivřel, když se snažil pohnout jedním křídlem.

„Ta potvora tě zasáhla, že? Nic si z toho nedělej, postarám se o tebe.“ Uklidňoval netopýra Harry.

Chvíli přemýšlel. Když půjde do jejich koleje, budou tam v tuto chvíli pravděpodobně sami. Ale za chvíli bude končit oslava a společenská místnost se zaplní jeho spolužáky. Rozhodně nestál o věty jako: „Oh, Harry to je krásný netopýr. Podívej na ten čumáček a ouška. Ten je krásný, můžu si ho pochovat? Nebo: Fuj to je příšera. Harry, jak se ho můžeš dotknout. Vypadá jako myš s křídly. A smrdí, určitě má nějakou nemoc, fuj!

Tak co, Harry? Oslovil sám sebe a promýšlel další možnosti. Hagrid, ten by ho určitě nevyhodil, ale už je dávno po večerce, i když na druhou stranu ta oslava je taky po večerce. Ale ne, Hagrid tady měl dnes tu svou...Madam nevímjakdál. Rušil by. Další je Pomfreyová...Ne, nenávidím ošetřovnu a ona by určitě taky nebyla nadšená.

Takže je to na tobě, Harry. Být kapitánem famfrpálového družstva se někdy vyplatí, liboval si mladík, když otevíral úzké dveře vedle obrazu Tučné dámy. Mávl hůlkou a malou místnost osvětlily plameny krbu a dvě silné svíce na stole.

Harry přistoupil ke stolu a díval se na malého tvorečka. Vypadalo to, že je v bezvědomí, ale dýchal. Harry ho vzal jen do jedné dlaně a hůlkou na stůl přivolal jeden svůj čistý ručník a opatrně na něj tvorečka položil.

Potom se vydal ke své skříni a pozorně si prohlížel malé, barevné  lahvičky, které měl schované pro případ nouze. Opravdu nesnášel ošetřovnu a raději si pomohl sám. Některé z lektvarů byly dokonce jeho dílo, byly sice méně účinné, ale jemu to stačilo.