Feelings for you

[3]

7:00

Budík se začne hlásit a mě tím málem utrhne uši. Po druhém zazvonění ho vypnu, ale ještě zůstanu v posteli.

Musím tady najít nějaký obchod s dekoracemi, je to tu takové neosobní. Jacob mi řekl, že tu můžu zůstat celé čtyři roky na univerzitě. On v tomto bytě bydlí už druhý rok.

Rychle se vydám do koupelny abych se mohla osprchovat a vyčistit zuby.

Obléknu si kraťasy a tričko, převléknu se až půjdu na fakultu, teď je jedno v čem jsem. V kuchyni nikdo není, takže Jacob ještě musí spát.

Začnu si vytahovat všechny věci na snídani. Toasty, salám, sýr,...
Musím udělat i porci navíc pro Jacoba. Když je začnu opékat otevřou se dveře od jeho ložnice a ve dveřích se objeví ještě rozespalý Jacob.

„Co to děláš?”
„Toasty na snídani dáš si?” přestane si třít oči a najednou jako by ožil. Sedne si naproti na barovou židličku a čeká až se to dodělá. Přímo pod nos mu přisunu talíř s hotovou várkou toastů. Hned se do nich pustí a začne si mumlat s plnou pusou.
„Sakra to je dobrý!”
„Dík,” dodělávám si svou várku snídaně.

„V kolik dnes začínáš?” zeptá se s plnou pusou.
„V devět mám být před fakultou.”
„Tak já tě tam hodím,” řekne.
„Vážně?”
„Neznáš kampus takže tě tam hodím a za tuhle snídani si zasloužíš aspoň to.” Řekne s plnou pusou a přitom se na mě usměje až mu málem jídlo vypadne z pusy.
„Tak dík v kolik budeš chtít vyjet?”
„Okolo půl deváté?”
„Jasně,” řeknu a pustím se do své části snídaně.

***
„Tak takhle nikam nejdeš!” zabrání mi Jacob v průchodu.
„Co?” podívám se na své oblečení.
Ukáže na mou postavu.
„V tomhle tě z bytu nepustím!”
„A to jako proč?”
„Protože jseš nádherná a v tomhle oblečení se na tebe všichni budou lepit. Ty zkurvený šaty ti dělají nádhernou postavu i když nejsou na tělo!”
„Já to zvládnu neboj,” uklidňuju ho, mám tři bratry a nějaký studenty zvládnu.
„Varoval jsem tě,” řekne a otevře dveře od bytu. Rychle zamknu a už scházíme schody dolů.

Nastoupím do Jacobova auta a překvapí mě jeho čistý interiér. Na chlapa a k tomu ještě studenta je to čisté.

„Bude vadit když si pustím písničky?” zeptá se a už se natahuje k rádiu.
„Je to tvoje auto,” zasměju se.

Z rádia se začnou linout první tóny hudby. Dobře tohle jsem nečekala.
Úplně stejnou hudbu poslouchá Taylor a kdysi mě tím tak štval až jsem si na to zvykla a docela se mi i líbí. Připomíná mi to domov.

„Těšíš se?” zeptá se mě Jacob, ale stále se věnuje cestě před sebou.
„Ani nevím asi jo.” Otočím se k němu. Kývne hlavou.
„A co budeš dnes dělat ty?” Jacob se zasměje.
„Mám několik přednášek zatímco ty se budeš bavit se spolužáky a učitelé vám budou ukazovat kampus. Pak mám trénink.”

***
„Trefíš zpět na kolej?” zeptá se mě když vylezu z jeho auta.
„Jo trefím, navíc se chci někde stavit. Takže v klidu uvidíme se na koleji.” Zavřu dveře od místa spolujezdce a jdu za skupinkou studentů z mé fakulty. Aspoň doufám.

Jdu přes trávník a všichni ostatní, hlavně kluci na mě čumí. Skoro slintají. Posunu si tašku na rameni a vydám se k mé fakultě.

Ach jo, možná měl Jacob pravdu.
Ne nemůžu se hroutit jen z tohoto. Jsem na to zvyklá, jsou to jen studenti, kteří jsou kreténi.
To tu nemají nic jiného co dělat? Nejsem nijak sexy oblečená, normální šaty, který zakrývají vše co mají.

Když jsem pár metrů od fakulty někdo mě obejme okolo ramen.

Zarazím se a to hodně. Když se však otočím stojí tam příjemně vypadající holka.
„Ahoj já jsem Isabell a těch debilů si nevšímej.” Kývne k těm, kteří na mě zírali.
„Já jsem Emily a děkuju.”
„V pohodě, většina mě jich zná. Jsem sestra kapitána fotbalového týmu. Docela se mě bojí. Takže asi tak.” Usměju se, jo kdyby oni věděli, kdo jsem, tak se na mě lepí ještě víc.
„Co budeš studovat?” zeptám se jí.
„Výtvarné umění a literaturu. Ty?”
Teď už se zastavím.
„Já taky.” Řeknu a Isabell se na mě usměje.
„Tak to je super aspoň si tu nebudu připadat sama. Většina holek tu bude namyšlená a kdoví, co ještě.”
„A jak víš, že to nejsem i já?” zeptám se jí s úsměvem.
„To poznám.” Mrkne na mě a už stojíme před fakultou.

***
Dobře už mě to nebaví. Tenhle kampus je moc.
„Teď se zajdeme podívat na hokejový a fotbalový stadion.” Jakmile tohle vysloví, já i Isabell spozorníme.

Asi budeme kamarádky. Zjistila jsem, že fotbal nesnáší má ráda atletiku. A já jí řekla, že hokej mám ráda, ale je to složité. Mám ráda běhání.

Prvně jdeme proti mé nelibosti na hokejový stadion. Prostory jsou hezké to se musí nechat. Jakmile vejdeme k ledu je tam rušno. Zrovna probíhá trénink asi Jacobovi už skončili přednášky.

Tým se tu po ledě prohání jako profíci, což skoro jsou. Myslím, že většina bude mít šance v NHL.

Nevím, neviděla jsem je hrát, ale určite se na nějaký zápas půjdu podívat.

„Zápasy probíhají většinou ve středu, což bývá i kratší přednášky. Sezóna začíná za měsíc.” Řekne trenér když přijdeme k mantinelu.

Celý tým se zastaví a přijede k nám. Jacob si mě všimne a usměje se. S úsměvem mu jemně naznačím ať toho nechá. Moc dobře ví, že nechci aby někdo věděl, že s ním bydlím.

„Pokud budete mít jakékoli otázky myslím, že kluci vám budou víc než nápomocni.” Uchechtne se trenér. Tím tak nenápadně naznačil, že jsou to děvkaři. Když se zaměřím na Jacoba, ten jen kroutí hlavou.

***
„Tak a teď můj druhý domov.” Zašeptá mi Isabell. Jdeme na fotbalový stadion, fotbal nesleduju takže vážně nevím.

Chytne mě za paži a vede mě dopředu.

I tady probíhá trénink a i tady jsou hory svalů.

„Čau Iz, koho to tu máš?” dojde k nám jeden kluk, který se na mě dívá jak na panenku.
„Nech ji být ty prasáku.” Praští ho do ruky.
„To je můj bratr Jake.” Řekne mi Isabell.
Natáhne ke mně ruku.
„Jake kapitán fotbalového týmu a podle mojí sestry prasák.” Usměje se na mě, ale fakt se mi nelíbí. Není můj typ a navíc teď nikoho nechci. Jiné holky na něj musí letět, ale já ne.
Příjmu jeho ruku.
„Emily, ale fakt nemám zájem.” Jake se zasměje.
„To říká každá.”
„Ale já to myslím vážně.” Isabell se na svého bratra zle podívá a Jake zvedne ruce na znak míru.

***
„Uvidíme se zítra na přednáškách.” Rozloučí se se mnou Isabell u fotbalového stadionu. Já se vydám do města, koupit si nějaké dekorace do pokoje.

____________________________

Doufám, že se vám příběh líbí

Po delší době nová kapitola

Jak se máte když už máme 1.12.2024?

Všem děkuji za aktivitu

S láskou Verča