Vrah A

změna

Den.5

Troy.. Troy Robints, moje předposeldní oběť. A fort mého synovce nebo neteře. On je fotrem dítěte mé sestry. Sama mi to dneska řekla, možná proto brečela, prý to byl dobrý muž s velkým srdcem. To je tak jediná věc co měl velkýho, ale to je jedno už, je přes měsíc mrtvý. Jsem rád že je mrtvý ? Ano. Prý ty dva spolu chodili do kud jsem ho nezabil, takže Len podvedl semnou. To dítě by trpělo s nim, ale tak to je jedno, je už mrtvý přece.

Den.6

Mám problém, velký. Moje škola se rozhodla uvěřit klepům, které jsou sice pravdivé, ale nikdo je nesmí vědět. Když jsem přišel do školy, uviděl jsem detektory, které jsou na letištích a security. Veděl jsem, že mám problém. Vždycky u sebe nosím nůž a nemohl jsem ho nikam vyhodit, byl jsem v koncích. Bylo by divné napsat si omluvenku s tím, že jsem nemocný i když mě viděli kamery ? Asi jo. Jako blbec tady stojim. V tom jsem zahlédl svého zkypleného spolužáka. Zeptal jsem se ho jestli nechce pomoc a on mi řekl ano. Řekl jsem to security a pustili mě vchodem pro krypli a s mím štěstím tam nebili detektory, ani securyti. Odpadl mi kámen ze srcde. Po tom co jsem přišel do školy jsem nůž dal někomu do batohu, nechci mít problém. Ale i tak si mě zavolali do ředitelny. Prohledali mi batoh. Byl jsem rád, že jsem se toho nože zbavil. Jediné čeho jsem se nezbabil jsou ty tupé pohledy ostatních.

Den.7

Jak jsem říkal, že zabiju svojí sestru, to asi změním. Došlo mi, že to by bylo moc nápadné a připoutal by jsem na sebe moc pozornosti, takže si musím vybrat novou oběť. Mám ještě dvacet jedna dnů, do té doby musím někoho najít. Dneska jsem šel do kavárny a asi mám nápad. Veronika Dust. Roztomilá a pracovitá baristka, typnul by jsem si, že je maximálně o dva roky mladší jak já, ideál. Musím se k ní nějak dostat. Nemůžu jenom tak za ní přijít a zeptat se jí na instagram, ne. Musím jinak. Když jsem odcházel tak jsem do ní omylem narazil, vylila na mě kafe, hnedka se začla omlouvat a já jakožto správně vychovaný muž jsem jí uklidnil, že je to v pohodě a tak. Nabýdla mi, že mi to doma vypere. Tohle je moje příležitost. Šel jsem k ní domů. Půjčila mi nějaké oblečení a dala mi to vyprat. Chvíli jsme si povídali o všem možném, škola, práce a tak dále. Po dvou dlouhých hodinách se to konečně vypralo a usušilo a šel jsem konečně domů. Tohle je má další oběť

Den.8

Jak řekl jeden moc chytrý muž. Jsme jenom loutka našich pocitů, potřeb a vlastností. Jestli někoho nezabiju do dvou dnů tak se asi zbáznim. Svůj slib o dodržení dvaceti osmy dnů nedokážu už dodržet. Je to už moc dlouhé. Veronika musí co nejdřív umřít, aby jsem byl štasten. Večer mi volala s brekem, jestli by u mě mohla spát, řekl jsem jí ano. Řekl jsem jí adresu a asi za půl hodiny byla u mě. Když jsem jí otevřel, stála tam s taškama a jediné co mi řekla k tomu, že jí rodiče vyhodili z domu, neřekla mi proč. Bylo mi asi i jedno, stejnak umře. Šli jsme ke mně do pokoje a tam jsem jí uklidnil. Trvalo to asi hodinu než jsem jí uklidnil. A do deseti minut mi usla v náruči. Opatrně jsem jí uložil do postele a podíval jsem se do tich tašek. Převážně oblečení a make up, ale zarazila mě tam jedna věc. Nůž. Proč by si brala nůž s sebou. Asi ten nůž využiju, ale až zítra.