Když Daemon přišel ten den po druhé, tentokrát Aemonda párkrát udeřil. Pořad byl ale mírný v porovnání s tím co mu dělal před tím. Když odcházel, nedovřel úplně dveře a předstíral že zapoměl zamknout. Dveře tím pádem zůstali odemknuté. Stráže byly samostřejmě skrytí v chodbách okolo kdyby si Aemond pokusil uniknout ale on to nevěděl. Poznal že Daemon nezamknul. Jeho rozum už ale moc nefungoval. Neviděl v tom past. Neuvědomil si že ho zkouší. Nic ale neudělal. Pokusit se utéct ho ani nenapadlo. Vzpoměl si jak se pokusil utéct ještě na Dračím kameni, vzpoměl si že o něho měla jeho matka strach a hlavně si vzpoměl na to co mu potom udělal otec. A taky si vzpoměl na jeho varování že pokud se znovu pokusí utéct, potom teprve pozná jeho krutost. Aemond jen seděl na podlaze opřený o postel a vůbec se neměl k tomu pohnout. Když večer přišla Rhaenyra, předstírala že je překvapená že byly celou dobu odemčené dveře a potom Aemonda objala. ,,Jsi moc hodný. Přesně tak je to správně, musíš zůstat tady." Pochválila ho a políbila do vlasů. Aemond z toho měl dobrý pocit. Pochválila ho protože se zachoval dobře. Byl to návykoví pocit a Aemond chtěl pořád víc.
ČTEŠ
Rhaenyra, Daemon & Aemond
FanfictionJeště v den Aegonovi korunovace, hned po tom co se o tom dozvěděl, Daemon unesl Aemonda a vzal ho na Dračí kámen. Aemond se stal jeho cílem protože bez něho a Vhagar zelení nemají šanci a taky je nejjednoduší dostat se k němu skrz tajné chodby. On a...
