Sayjiu Romance

✫ミ★𝐊apitola 𝟏.★ 彡✫

Zavanul vítr, zvonkohry se rozezněly a já ucítila vůni svého kafe. Mlčky jsem seděla a poslouchala ptačí zpěv. V hlavě se mi honily myšlenky , ale žádná z nich nevzpomínala na minulost. Je to špatně? Proč si nemůžu vzpomenout kvůli čeho to bylo.
Proč si nemůžu vzpomenout jak to bolí a jak to pálí. Stále nevím proč mi bezdůvodně tečou slzy. Odsunula jsem židli která se zaskřípáním odpadla na zem. Neotočila jsem se abych ji zvedla , bylo mi to jedno. Až si zas na ní budu chtít sednout tak si ji zvednu, nebo se stane zázrak a zvedne se sama. Z nechutí jsem se donutila úsměvu, ne že by sem se chtěla usmát jen jsem to chtěla na tu židli udělat. Měla jsem dojem že si to zasloužila. Popadla jsem svou vybledle zelenou tašku a vydala se do hor. Přeci jenom jiná cesta do nejbližšího města nevede.

Nebála jsem se jít přes husté lesy plné zvěře a nebezpečí, protože jsem na to byla zvyklá. Když ještě žila má matka chodívaly jsme tou cestou pomalu každy den. Zafoukal jarní vánek a mě to rozcuchalo vlasy. Snažila jsem si ne znovu upravit když v tom mi podklouzla noha a já se řítila z pěti metrového svahu dolů.
Jediné co jsem viděla byly zelenobílé šmouhy a černotu. Když jsem cítila že se nekutálím tak se mezitím setmělo. Necítila jsem že by mě něco bolelo, ale když jsem se otočila tak sem viděla krev. Po nějaké době jsem se probudila a když jsem se snažila sednout tak mě zabolela hlava ,sáhla jsem si na čelo a uviděla jsem na ruce krůpěje krev z ničeho.
Najednou mě něco zašimralo na ruce, když jsem se otočila na levé straně u mé ruky jsem uviděla nějakou bílou malou kuličku. Ucukla jsem rukou, protože jsem se lekla. Neřešila jsem bolesti hlavy a toho že mě bolí celé tělo. Zvedla jsem se a usoudila že jít domů je nerozumnější rozhodnutí. Vztala jsem a rozhodla se vykročit pravou nohou a odejít.
Podívala jsem se na tu malou kuličku a dala si jí do kapsy,protože jsem usoudila že jí tam nemůžu nechat.
Po malé chvíli jsem dorazila domů. Překročila jsem práh, zamkla jsem za sebou. Sundala jsem si kabát , kuličku jsem vytáhla a položila ji na zem. Ihned jsem se šla osprchovat , protože jsem byla stále celá od krve. Po cca 20 minutách jsem vylezla , usušila se a vyfoukala si vlasy. Vrátila jsem do předsíně kde položila kuličku, ale už tam očividně nebyla. Mělo mě napadnout že by tam nezůstala celou dobu.Tak jsem to neřešila a usoudila jsem že bude někde v bytě.
Šla jsem si dát večeři. Rozhodla jsem si ji sníst na terase . Položila jsem si talíř a chtěla jsem si sednout, ale kdybych si nevšimla tak bych zasedla kuličku. Dala jsem jí hned i jméno Snow, podle její srsti. Rozhodla jsem se že ji okoupu , protože byla celkem špinavá. Šla jsem do koupelny a zapla vodu , položila jsem ji do vany a lehce ji namočila.Dala jsem na ní trochu mýdla a začala ji drhnout ale lehce aby jí to moc nebolelo, pak jsem ji opláchla , jako sorry ale nevim jestli je to holka nebo kluk prostě ji budu říkat Snow takže jsem jí pak opláchla a usušila. Vytáhla jsem jí z vany a zabalila ji do ručníku a odnesla jí do pokoje. Usoudila jsem že fénovat by bylo moc náročné tak jsem jí jen nějak usušila do sucha a položila ji na postel. Lehla jsem si vedle kuličky a hned na to usla.

Druhý den:         ✫꧂ ミ★✫彡꧁✫

Pomalu jsem otevírala oči, protože mi do nich svítilo slunce. Celkem mi to vadilo. Nakoukla jsem vedle sebe a uviděla jak se ke mě Snow tulí. Pohladila jsem ji po hlavičce a nakonec se s nechutí zvedla z postele a šla si uvařit kávu. Raní horká káva zachrání snad vše. Přišla jsem k pultu a začala si vařit vodu, mezitím mě přepadla myšlenka na to že by jsem měla sehnat nějaké jídlo pro Snow, přeci jenom od včerejška vůbec nejedla.
Vzala jsem košík a vyběhla jsem kousek do lesa abych jí natrhala čerstvé lístky z pampelišky. Kdysi jsem slyšela že to králici jedí. Úplně jsem zapoměla na kávu. Přišla jsem do domu. Raní slunce bylo ostré a házelo různé stíny.
Vešla jsem do předsíně. A na stěně jsem uviděla stín králičích uší a lidskou postavu. Promnula jsem si oči ale stín tam pak už nebyl. Začala jsem nad tím přemýšlet , ale usoudila jsem že se mi to asi jenom zdálo. Pořád mi to připadalo divné, ale nakonec jsem se smířila s tím že je moje mysl popletená.
Vešla jsem do obývacího pokoje kde se na pohovce rozvalovala Snow, dala jsem ji trochu čerstvé trávy a pošimrala ji po bříšku.
Tentokrát jsem doopravdy potřebovala do města tak jsem se rozhodla si vzít s sebou radši i telefon kdyby náhodou. Znovu jsem popadla vybledlou zelenou tašku, ale všimla jsem si že je na ní trochu krve z toho jak sem padala. Neřešila jsem to a rozhodla jsem se že do svítání určitě musím být doma. V lese je spousta vlků a medvědů a to by nemuselo dopadnout dobře. Snow jsem dala do misky lístky. Vzala jsme si boty a odešla do města.

Stromy byly vysoké, bylo bezvětří takže se šlo dobře. O 45 min později jsem došla k městu abych nakoupila potraviny a nějakou látku ze které bych se mohla věnovat svému řemeslu. Taky jsem vzala nějaké žrádlo pro králíky pro Snow .Začalo se pomalu stmívat tak jsem radši zrychlila krok. Došla jsem k domu, otočila jsem se a dlouze se podívala na zapadající slunce.

Vběhla jsem do domu s tím že mě přepadlo akutní čůraní, třískla jsem dveřmi a běžela jsem na toaletu. Když v tom jsem uviděla u francouzských oken v mém obýváku nějakého chlapce jak se kouká na západ slunce. Měl krátké čistě bílé vlasy. Dlouhé uši které se mu na koncích lámaly. Měl velký bílý chlupatý svetr a chlupaté opět bílé tepláky.
„KDO JSI!!" Z údivem jsem vyřkla. Otočil se na mě. Měl tak krásně čisté vyleštěné modré oči. Párkrát zamrkal a nehybal se.Ucukla jsem a udělala pár kroku dozadu. Stále se na mě jen díval.

Saijo Yuuga

Koukal jsem z okna na krásný západ slunce a čekal než se ta holka vrátí pořád neznám její jméno.Zadíval jsem se na krásný západ slunce a přestal vnímat okolí. Z ničeho nic na mě někdo zařval „ KDO JSI!!" ucukl jsem a otočil se na osobu co na me křičela . Byla to ona ta holka ...

Podíval jsem se na ní s vytřeštěnýma očima nemohl jsem od ní odtrhnout oči byl jsem tak vyděšený z toho že mě vidí jako hybrida že jsem se nemohl pohnout . Všiml jsem si jak ustoupila dozadu . „N-neboj se n-nic ti neudělám , t-t-ty m-mě nepoznáváš? Byl z toho celkem smutný.

tak helooo guyz tady Kaja a Tessiiii doufame ze se vam pribeh bude libit uzivejtee!
𐬻𐮜𐮙𐬺𐬽𐬼𐮚.𐬿𐬻𐬼𐮜𐮜𐮚𐮙𐬺𐮛𐬺𐮙𐬽𐬼𐮙𐬿𐬼𐬿