Poslední Hřích 2

63. Slzy

Csilla byla skrčená za stromem a z očí ji tekly slzy. Rychle přešla ke svému koni a vyhoupla se do sedla a pak rychle odjela nepozorovaně pryč.

Bylo ji smutno a cítila se zrazená, i když viděla jak velkou lásku Mátyás k té ženě chová, ale i přesto ji to doslova dostalo na kolena.. Uháněla rychlím tryskem a snažila se aby se ji to co teď právě před chvíli viděla podařilo dostat z hlavy.

Jenže ani její slzy nechtěli ustát a po chvíli se kolem ní spustil déšť a do toho se její nemoc ozvala nanovo. Postihl ji záchvat kašle, takže musela zastavit aby se pak mohla vůbec znovu opět nadechnout.

Utřela si ze rtu krev a pak pokračovala dál v jízdě.

Když přijela na jejich rodové sídlo, tak se zamčela ve svém pokoji a se slzami v očích se opět rozplakala.

Chtěla aby ji Mátyás miloval, i když věděla, že on ji nikdy milovat nebude. A nechtěla umřít, i když věděla že rozhodně umírá, i když lékaři ji ještě stále dávaly naději. Která byla ovšem marná, protože všichni se před ní snažily skrýt její skutečný stav.

Ale ona věděla, že její konec se blíží.

Věděla i o tajné dohodě, mezi Mátyásem a jejím otcem a matkou, kteří si přáli, aby ona mohla prožít ještě aspoň nádherný rok života.

A Csilla věděla, že by pro ní mohla být i naděje sanatorium v Budapešti, i když nevěděla, jak velká naděje by to pro ní byla, protože její nemoc se nekontrolovatelně zhoršovala.