Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 3

/21. července, 1989/

Tara se vzbudila s velkým úsměvem na tváři, s úžasnou myšlenkou v hlavě. Žádná matika na další měsíc. Přece jen vždycky doufala, že prázdniny vydrží alespoň dva roky, ale už bylo konec července a Tara pořád byla za každý den prázdnin ráda.

Nic se nezměnilo v Tařině pokoji za poslední dva měsíce. Všechno bylo na svém místě, její nový fotbalový míč ležel na polici vedle jejích knížek a aktovka plná sešitů a učebnic byla pohozena velice blízko odpadkového koše, který byl plný zmačkaných papírů, které Tara vyhodila, když její obrázky dopadly špatně.

Jak se Tara zvedla z postele, nechala své červené vlasy volně spadnout přes její ramena, protáhla si záda a párkrát to zakřupalo. Prsten, který dostala od Katherine, jí pořád seděl na prstě; nikdy ho nesundávala.

Dívka přešla ke svému šatníku a oblékla si to, co se jí dostalo pod ruku. Stejně nevadilo, co si oblékala, bylo léto, nikdo ji stejně neviděl a většina jejích kamarádů bylo o prázdninách v zahraničí, třeba v Německu, Rakousku, Francii nebo Španělsku. Nikdo se o Tařino oblečení nestaral.

Jediný člověk, kterého si Tara opravdu vážila, a zůstal v Anglii na prázdniny, byla Kat. Protože její rodiče hodně pracovali, moc necestovali mimo Londýn, takže většinu prázdnin Kat trávila buď v Tařiným pokoji nebo venku se svou nejlepší kamarádkou na nějakém hřišti. Kat ráda zůstávala u své kamarádky: Toppingsovi byli milí a nevadila jim většina věcí, které štvaly její vlastní rodiče. A Kat měla ráda pocit, že si svoje věci musí dělat sama. Její rodiče měli na všechno uklízečky, chůvy, zatímco u Tary si to každý musel dělat sám.

Místo toho, aby Tara šla do kuchyně a nasnídala se, udělala něco, co pomalu dělala každý den. Sedla si na židli u svého stolu, vyndala si tužku a napsala tři slova: Přijď na návštěvu. Potom kus papíru, na který psala, dala do poštovní obálky, napsala na něj adresu a před slepením do obálky hodila malý červený papírek, aby Katherine poznala, že je to od Tary.

Pak vyběhla ze svého pokoje, skrz obývací pokoj a do chodby, kde si oblékla boty a vyběhla ven.

Toppingsovi se jí na to nikdy neptali, tohle bylo časté, tedy alespoň v devět ráno pro Taru. Vždycky vyběhla z domu, doběhla k nejbližší poštovní schránce, hodila do ní dopis a pak se vrátila zpátky. Tara si pak sedla a snědla snídani, poté se odchýlila do svého pokoje, kde celý den psala nebo kreslila.

Tara se usmála, když dopis hodila do schránky. Docela se těšila na svou kamarádku, až jí zase uvidí. Tara se otočila a doskákala zpátky po ulici k jejich domu. Tara ráda poskakovala – cítila se opět jako malá holčička, když byla malá a dělala si, co chce. Teda, ne všechno co chce. Ale alespoň tam nebyla ta strašná matematika.

Tara otevřela dveře jejich domu a strčila ruku do jejich poštovní schránky. Byly tam čtyři věci; nějaký dotazník pro její rodiče, poté forma z banky, obrázek od sestry paní Toppingsové z jejího domova v Irsku a nakonec i malá obálka s Tařiným jménem na vrchu. Tara se znovu usmála. To musí být od Kat. Otevřela to a zevnitř vypadl zelený papírek. Ano, bylo to od ní – Tara používala červené papírky, Kat zelené. Jak se rusovláska začala předklánět, že papírek zvedne, všimla si velkého červeného vykřičníku na jedné straně. Tara vykulila oči, co zajímavého se stalo teď? Vzala všechnu poštu a vyběhla po schodech k apartmánu Toppingsovým.

„Mami, je tu pohled od tety Wendy a dva dotazníky pro tátu!" řekla, když je všechny hodila na kuchyňský stůl a pak šla do svého pokoje. Jak si sedla na svou postel, dopis od Kat v rukou. Otevřela ho a začala číst:

Ahoj Taro,

Něco opravdu divného se mi včera stalo. Nevím, jestli ti to mám říkat, protože mamka s taťkou říkají, že nemám, ale já mám pocit, že ti to říct musím. A chci si s někým promluvit. Můžu přijet buď dneska, nebo zítra? Vadilo by vám to? Čekej mě přede dveřmi, určitě tam budu, ať se ti to líbí, nebo ne.

Katherine J.

Tara se koukala na papír. Co by mohlo být tak důležité, že to Kat nemohla napsat do dopisu? O čem si potřebovala promluvit, mezi čtyřma očima?

|***'***|

Kat poslala Tařiným rodičům SMS, jestli by nemohla přijet na návštěvu. Samozřejmě, Toppingsovi souhlasili, a dokonce jí nabídli, ať u nich párkrát přespí, tak se Kat rozhodla, že u nich zůstane tři noci.

Měla by dorazit odpoledne; někdy kolem čtvrté hodiny, po svačině. Její otec ji tam doveze, byla to jedna z mála příležitostí, kdy ji její rodiče mohli někam dovést. Tara se snažila uklidit svůj pokoj předtím, než pan Toppings přinesl velkou matraci, na které by mohla Kat spát – tím pádem musela být podlaha skvěle uklizená, a Tara nechtěla mít své věci rozmáčklé.

Po chvíli, Tara zapomněla, že její kamarádka s ní chtěla o něčem důležitém mluvit. Pouze se radovala z nastávající návštěvy.

Den, kdy měla Kat dorazit, Tara seděla se svými rodiči v kuchyni, kde snídali svou obvyklou snídani. Pan Toppings si četl svoje noviny, stejně jako každý den. Měl na sobě svou novou košili a před ním seděl šálek ranní kávy. Tara vždycky přemýšlela o tom, jak takové kafe chutná, ale nikdy se ho neodvážila ochutnat. Slyšela dostatečně zajímavých historek o jedenáctiletých dětech, kteří kafe pily. Paní Toppingsová stála u vařiče, dělala kaši. Bylo to jídlo, na které se Tara vždycky nemohla dočkat, protože to jídlo neměli tak často. Pan Toppings nikdy moc nemusel sladké jídlo, a to bylo pro Taru záhadou, protože preferoval sladké pití před jakýmkoliv jiným pitím.

Jak paní Toppingsová položila všechny tři talíře plné krupicové kaše na stůl, někdo zazvonil na zvonek jejich bytu.

„Kdo by to tak mohl být?" zeptal se pan Toppings jak se podíval na dveře zpoza svých novin. „Kdo by to mohl být v tuto hodinu ráno o prázdninách?"

Paní Toppingsová šla směrem ke dveřím jejich apartmánu, Tara přímo za ní, a lžička kaše už v její puse.

Jak její matka otevřela dveře, zalapala po dechu, ale Tara pořád neviděla, kdo stál přede dveřmi. Trochu paní Toppingsovou odtlačila z cesty a našla se, jak kouká a stojí před vysokým mužem s dlouhým, stříbřitým plnovousem a vlasy, na hlavě měl umístěnou špičatou čapku, jeho hábit pod dlouhým pláštěm. Jeho půlměsícové brýle seděly na jeho zlomeném nose.

Tařina pusa se otevřela dokořán.

Autorka:

Ahoj všichni co tohle pořád čtou :-)

Ano, jsem si vědoma, že je to brzo přeloženo, ale jelikož budu na tři týdny na chalupě bez internetu, nevím, jestli budu schopná přidávat kapitoly... tohle je menší úplatek :-) Doufám, že se Vám kapitola líbila, a nebojte se hlasovat či komentovat!

Užívejte si prázdniny :-) !

~Ami