Oči plné tajemství

kapitola 1. Rachel

Seděla jsem v lavici s jednou pick me borkou, říkaly jsme si nejlepší kamarádky ale skončilo to. Byla to jen další nudná hodina ale přemýšlení o Henrym mi jí zlepšoval, každý den na chodbě ho pozorovat je ten nejlepší. Ale ne ten nejlepší když má svoje hoes kolem sebe.
Nejvíc by mě zajímalo co ke mně asi cítí. Jsem vůbec hezká? Vypadám dobře? Tyhle otázky jsou každý den. Ale když jsem mu napsala slohovku co k němu cítím a on neodpověděl jen mě začal sledovat zpět je hrozné. Teď ví jaká ošklivka k němu něco cítí a ještě to řekne svým kámošům. Nikdy nepřemýšlím hlavou.
Školní zvonek mě zase vrátil do reality a moje opravdová nejka na mě promluvila „Jdeme na další hodinu? Doufám že ho nepotkáme vždycky na něho čumíš jako na nějakej obrázek. Vždyť je hnusnej jak popelnice a k tomu hulí trávu" podívala jsem se na ní vražedným pohledem „To si fakt myslíš že ho chci jenom kvůli vzhledu? Je nádherný, hlavně ty jeho hnědý vlasy a modrý oči! A je jedno jestli hulí nebo ne"
„ Jojo jasně hlavně ty jeho modrý oči, ani neví že existuješ"

Šly jsme po chodbě na další hodinu a naproti nám šel Henry, jeho pohled a vůně mě dostávali to transu. Jako vždy se na mě koukl a ten oční kontakt byl úžasný. Omylem jsem se usmála což byla ta nejhorší věc co se mi mohla stát. „O můj bože já se na něho omylem usmála" říkala jsem vyděšeně „To si děláš srandu Rachel!! Ale počkej- on o tobě asi mluví s jeho kámoši a usmívá se" musela jsem se otočit a opravdu se usmíval a mluvili o mně. Henry na mě mrkl, byla jsem zmatená a ještě víc vzrušená jak nikdy jindy.

Hodiny a hodiny jsem furt o tom musela mluvit což jí už začalo víc než štvát „Ano chápu to, konečně si tě všiml. Tak běž za ním a pozvi ho někam ven"
„Co to říkáš za nesmysly! To bych nikdy neudělala. Ale víš co udělám to" mrkla na mě a usmála se šibalsky. Myslela jsem že umřu ale udělám to.

Po pár minutách co jsem ho hledala konečně jsem ho uviděla. Šla k němu blíž a řekla mi divný hlasem „Ahoj nechtěl bys někdy třeba ven?"
„No ahoj květinko, jasně že bych šel. Takže dne v parku v 15h" a odešel, moje srdce se mohlo rozdělit na tisíce kousků ale furt jsem tomu nemohla uvěřit.