V obláčku kouře mizí
tvé nádherné oči
a na město padá tma
se smělým doprovodem
kapek bubnujících
o plechový parapet
půlnoční blues.
Neposloucháš.
V uších ti zní
úplně jiná hudba.
Jsi ode mne docela rozdílná,
neužije tě na jazz
a poezii pouličních lamp,
ale přesto jsme obě tady,
zapředeny v rozhovorech
a bláznivých šílenostech
a nemůžeme v noci spát.
Tak odlišné a přesto tak blízké...
Pozoruješ z okna mrtvou ulici,
kouříš a sníš o bůhví čem
(snad čekáš, že se tam dole někdo objeví)
a tvé nádherné oči stále mizí
v obláčku kouře.
ČTEŠ
Nevadí mi vaše pohledy
PoesíaPutuji tím světem bojíc se o své blízké i o blaho světa, neboť jsem nakažena úzkostlivou láskou ke všemu živému... Poezie pro vás, pro mě i pro ně. 🫶
