Poslední Hřích 2

66. Nepouštějte mě ještě

Taková malá předpříprava na středu :) Nechte si chutnat :D

PS: Ještě přidávám odkaz k jednomu takovému mému počinu, který se týká tohoto příběhu.

Napište mi prosím jestli se vám to líbilo a jestli by jste chtěli i pokračování :)

Vaše kresji0007 

------

-----------------------------

Grof Ernest Nadsady si nervózně prohrábl vlasy. 

Eržika Vlková byla tak nádherná žena a on po dlouhé době pocítil tak nádherný příval lásky, jako snad ještě nikdy..,,Zamiloval se do ní, už hned při prvním pohledu" řekl si pro sebe. A Věděl že ona je jiná, než všechny ty ženy, které dosud kdy poznal.  

Mnoho žen ho obdivovalo a milovalo, ale žádná z nich nebyla jako tato ,,Tak nádherná, něžná a přitom tak nevině křehká," dodal si v duchu a přitom se naštvaně podíval na svůj obraz v zrcadle.

,,A to jak po ní vyjel, když se probudila..Ale prostě si nemohl pomoc..Nemohl..Musel ji políbit. Ach, klidně bych ty krásné rty líbal až do skonání světa," řekl si a přitom se musel pousmát, protože se mu její obraz zjevil před očima.

Toužil po ní, už od prvního pohledu..ale tohle, překvapila ho, když se najednou objevila ve dveřích.

,,Co tady děláte Eržiko? Máte ležet, jste ještě dost slabá," řekl a rychlím krokem přešel k ní.

,,Promiňte, já.." vykoktala ze sebe Eržika, která jsem přišla, protože se ho potřebovala na něco zeptat, ale v tu chvíli jak ho uviděla, tak na to najednou zapomněla a nevěděla co teď má říct. ,,Pojďte, odnesu vás do vašeho pokoje," řekl pohotově a než se nadála, tak už ji svíral ve svých silných pažích a nesl ji ze svého pokoje pryč.

Ernest přešel chodbu a za chvíli už otvíral dveře a pokládal Eržiku na práh jejího pokoje.

,,Počkejte," řekla, když se otočil k odchodu a vzala ho přitom za paži. Viděla jak zrychleně dýchal, protože nemohl si pomoc, její přítomnost ho doháněla k pokraji šílenství...,,Prahl po ní. Toužil po ní..Po jejím těle i duši..Ale zároveň nechtěl ublížit ani ji a ani sobě," řekl si v duchu a přitom ji pohlédl do očí.  

,,Počkejte ještě, prosím," zaprosila a přitom jeho paži stiskla.

,,Ne, já musím už jít...Mám ještě nějakou rozdělanou práci," zalhal, protože ona nevěděla kolik ho stojí jeho sebeovládání, protože jeho mužství se při pohledu na ní opět probudilo po dlouhé době k životu.

,,Běžte si odpočinout, Eržiko," řekl nakonec a pak se znovu otočil, jenže ona ho zastavila dalšími slovy. ,,Ještě nechoďte, prosím," zašeptala a on se k ní znovu pootočil a v tu chvíli uviděl v jejich očích smutek. 

,,Nepouštějte mě ještě, prosím," řekla a v tu chvíli si ji jeho jedna ruka přitáhla blíž k sobě.

,,Ještě, ne..Nechoďte ještě," dodala slabým hlasem a pak se natáhla k jeho rtům a po chvíli je oba spojila v polibku. ,,Ach, bože," řekl si v duchu Ernest, který už naprosto ztrácel kontrolu a přitiskl Eržiku ke dveřím, ale přitom ji jeho rty nepřestávaly líbat.

,,Kruci," zahromoval si pro sebe, protože jeho ruce se vydaly k jejímu županu, který měla na sobě a po chvíli ho z ní strhaly.

Potom už to šlo tak rychle že to nešlo zastavit a po chvíli už byly oba v posteli.