Poslední Hřích 2

67. Tohle se nemělo stát

,,Ach, bože můj pomoc mi..Ona je tak krásná, tak nádherná..Ne, ne to ji nemůžu udělat, nemůžu. Musím se zastavit, musím přestat.." dodal si Ernest pro sebe, ale stejně to bylo marné, protože jeho touha po Eržice, která mu pulzovala celým tělem už zastavit nešla.

 ,,Ach!" ozvalo se po chvíli z Eržičiných úst a po další chvíli pak už následovaly i další líbezné zvuky, protože Ernest nedokázal odolat své touze po jejím těle a bezhlavě ji následoval až do těch nejnádhernějších končin jejího svůdného těla.

,,Ach, Bože!" vykřikla po chvíli, protože něco takového s žádným mužem ještě nezažila.

,,Jsem jen vaše," zašeptala a přitom se nechávala unášet jejich vzájemnou touhou, která v nich obou proudila.

 Protože jejich těla jakoby do sebe pasovaly..Jakoby patřily k sobě..Jeden k druhému.

,,Eržiko!" vykřikl Ernest její jméno a po chvíli do jejího těla vyvrcholil. Potom si lehl vedle ni a oba spokojeně oddechovaly. Chytl ji za ruku, kterou si pak přiložil k ústům a zašeptal ,,Jsem jen tvůj..Eržiko," a potom ji do její dlaně, kterou si otočil směrem k sobě vtiskl polibek.

Po chvíli ale jeho oči potemněli a i jeho výraz ve tváři se změnil.. zkameněl.

,,Tohle se nemělo stát..Ne, to se nemělo stát," řekl a přitom se zvedl z postele a rozhlížel se kde má své oblečení. ,,Ale mělo, já vím že mělo. Miluji vás a vy milujete mě," zašeptala a přitom vstala a přešla k němu.

,,Já jsem ráda že se to stalo, protože teď už vím, že ten polibek, který jste mi dal, když jsem se probudila ve vašem sídle..že nebyl jen tak..A vím že je dobře, že jste mě zachránil právě vy, protože jsem se do vás zamilovala. Slyšela jsem toho o vás hodně a vím jak vás vaše pověst předchází..ale spoustu věcí v ní jsou pravdivé..A my dva..já a vy.. jsme se neustále míjeli..a to jen proto aby se jednou mohlo stát tohle..A já toho nelituji..nelituji ničeho s vámi..Ba naopak, to že jste mě zachránil je znamení..že jste muž o kterém se mi mohlo zatím jen snívat..A já už nechci čekat ani minutu.. " dodala a potom si ho přitáhla k sobě.

,,Ach, Eržiko," zašeptal do jejich vlasu a přitom ji pohlédl do oči.

,,Jste tak bezbranná a tak slabá..měla by jste si ještě odpočinout..Odpusťte mi mojí opovážlivost, prosím," řekl a pak se jeho prsty dotkly její tváře a pohladily ji po lících i po rtech. 

,,..Já..nemám vám co odpouštět..Jsem jen vaše, grófe Erneste," odpověděla, když se na ní jen tak díval a po chvíli ji jeho ruka pohladila ještě něžněji po její tváři. ,,Dovolte mi poděkovat vám za svou záchranu," dodala a přitom z něj nespouštěla pohled. ,,Ale vždyť už jste mi poděkovala," řekl a pak už nic dalšího říct nestihl, protože Eržika jejich ústa opět spojila.

,,Ale ne takhle," dodala, když se od něj po chvíli trochu odtáhla a přitom se mu podívala do očí, ve kterých se zračila touha s vášni.

Ernest si ji k sobě přitáhl a pak se jejich rty opět spojily ve vášnivém a hladovém polibku.

,,Ach, Eržiko," řekl do jejich úst a chtěl se od ní odtáhnout, jenže jeho touha po ní ji to nedovolila. ,,Erneste," zasténala Eržika jeho jméno a on cítil jak ho jejich vzájemná touha spaluje.

,,Ach, Erneste, prosím," zašeptala a přitom zavřela oči, aby si vychutnala ten nádherný majetnický a vášnivý polibek. ,,Eržiko..Ach, Eržiko..toužím po tobě tak moc..že mě ta touha jednou zničí," řekl Ernest chraplavým hlasem a přitom se jeho rty zmocnily jejího hrdla.

,,Tak jsi mě vezměte..já utiším váš hlad, i touhu," odpověděla a pak oba opojení vášni začaly couval směrem k posteli.

,,Chci být jen tvůj a ty má," zašeptal slabým hlasem a potom ji rychle popadl a pohodil na postel. Jeho touha po ní byla silnější než on, takže se už naprosto neovládal a bezhlavě se s ní pomiloval.

Toužil po ní totiž tak, jako ještě po žádné jiné ženě a asi to byl právě osud, to že ji našel, protože jinak by se snad míjeli až do konce života a on by nepoznal, tak silnou a spalující lásku, kterou mu právě ona přivedla do života.