Poslední Hřích 2

68. Lištička

,,Sándore!" ozval se radostný výkřik, když se Sándor Blaškovic objevil před branami svého sídla.

Sándor seskočil z koně a hned na to k němu přiběhla nádherná žena se zrzavými vlasy. ,,Mikolasy," obrátil se Sándor na štolbu, který se hned na to objevil u něj. ,,Odveď mého koně do stájí," dodal a potom štolbovy rychle předal otěže od svého koně, aby se mohl věnovat něčemu ještě mnohem příjemnějšímu.

,,Jistě pane," odpověděl Mikolas, který si od něj vzal otěže a po chvíli už odváděl nádherného vraníka do stájí.

,,Tak pojď Blesku," řekl štolba a kůň se dal hned na to do kroku.

,,Aáá moje milovaná zrzečka," řekl si sám pro sebe Sándor a přitom se na půvabnou ženu usmál. ,,Copak je lištičko?" zeptal se slabým hlasem a přitom rozpřáhl náruč, aby mu mohla vpadnout do náručí.

,,Tolik jsem se o tebe bála, Sándore..Tolik jsme se o tebe báli, Sándore," opravila se a přitom se její tvář trochu začervenala. ,,Ale ty nejvíc, viď, má milá," řekl a přitom ji jeho paže ochranitelsky sevřely.

,,A kdepak mám své ostatní fenečky a lasičky?" zeptal se a přitom se zadíval kolem, jestli náhodou k němu ještě nikdo neběží. ,,Nevadí," řekl když viděl že ne a pak ještě dodal ,,Vynahradíme si to večer..Ale teď se budu věnovat tobě poklade..svojí malé zrzavé lištičce," dodal a přitom ženu pohladil po tváři. 

,,Nádherně voníš..skoro až omamně řekl bych," zašeptal ji do ucha, když přičichl k jejím vlasům, které si mnul mezi svými prsty.

,,Jsi tak krásná," řekl slabým hlasem a přitom zabořil hlavu do její nádherné hřívy. ,,Je dobře že jsi měla o mě takový strach," dodal a potom se přesunul k jejímu krku. ,,Ano, strašně jsem se o vás bála," řekla a potom přivřela oči blahem, protože ji začal něžně okusovat hrdlo.

,,Ach, kde jsme to přestaly?" zeptal se Sándor, kterého její krása doslova v tu chvíli položila na kolena.

,,Že jsem o vás měla velký strach," odpověděla žena a přitom ho pohladila po tváři. ,,Ó ano, má milovaná Marianchel.. a za to že jsi se o mě tak bála, tak bych tě měl náležitě odměnit," řekl a přitom ji odtáhl kousek stranou, k přilehlé zdi.

,,Ach, bože ty jsi snad ještě krásnější, než když jsem tě viděl naposledy," dodal a potom se zmocnil jejich rtu.

,,Ach, Sándore!" ozvalo se z jejich rtu a on si ji přitáhl ještě blíž k sobě. Po chvíli se ohlédl jestli zde nikdo není a když viděl že ne, tak se obrátil opět k Marianchel a jeho hbité prsty se začaly dostávat ho jejího výstřihu.

,,Ach, Marianchel..musím tě mít," řekl tiše a pak ji vyhrnul šaty i se spodničkou, uvolnil své mužství z kalhot a pronikl do jejího těla.