Snamione: Ve středu moci

Zasedání Starostolce 48

Hermiona netrpělivě přecházela po předsíni. Severus měl již osm minut zpoždění a ona mu potřebovala říct, co zjistila. Harry a ta malá potvora... Stále se přes výjev před očima nedokázala přenést, i když následně s Harrym strávila hezké odpoledne, aniž by padlo jediné slovo o dceři Bellatrix.

„Kde jsi tak dlouho?" vyhrkla nekontrolovaně, jakmile kouzelník vzal za kliku a vstoupil.

„Také tě rád vidím," vydechl podezřívavě, ale to již se na něj žena vrhala a stahovala z něj kabát. „Harmiono?"

„Samozřejmě, že tě ráda vidím," natáhla se pro rychlý polibek, který kouzelník ani neměl šanci opětovat, „ale čekám na tebe už celou věčnost." Severus se pobaveně ušklíbl, přesto přikývl, aby ženu pobídl. „Neuvěříš, co se stalo!"

„Týká se to Starostolce?"

„Ne! Týká se to-" Zarazila se, aby vstřebala informaci. Starostolec? Starostolec měl za týden rozhodovat o její budoucnosti coby ministryně kouzel... „Zasedal Starostolec i dnes?"

„Ano," přitakal již vážněji, „a někdo se pokusil pět členů Starostolce otrávit." Hermiona již podruhé v jednom dni nevěřícně otevřela ústa.

„Pokusil? Takže jsou v pořádku? O koho se jednalo?"

„Hermiono, pomalu." Severus se rozešel do kuchyně, zatímco kolem něj Hermiona poskakovala jako rozdováděné dítě. „Všichni přežili. Před jednací síní hlídal mladý bystrozor, který ve shonu namísto lékouzelníka zavolal mě. Měli štěstí, v zásobách jsem našel protijed, ale i tak dva skončili v nemocnici svatého Munga."

„Kdo by to mohl udělat? To je hrozné!" Severus hladově zamířil ke kotlíku nad ohněm, v němž nechal Monta porci pro svého pána.

„Greengrass."

„Jak by mohl?!"

„Není to oficiální," zamumlal vysoký muž s černými vlasy, jež mu padaly do očí.

„Tak jak to můžeš říct s takovou jistotou?"

„Protože otráveni byli pouze ti, kteří veřejně podpořili tvůj post ministryně." Hermiona zděšeně sledovala Severuse, který si klidně do misky nandaval dýňovou polévku. „Vyjednal jsem ti na celý týden ochranku – už teď jsou před domem." Nemohla najít slov, aby se ohradila. „A Greengrass ji dostal taky, abychom věděli, s kým se schází."

Kouzelník obešel čarodějku i s miskou, ale když ji míjel, vzal ji za ruku a vedl ke stolu.

„Zlato," pronesl jemně, „pojď ke mně." Vybídl ženu, aby se mu posadila na klín. Uposlechla, ale již z tohoto gesta Hermiona vycítila, že situace byla mnohem horší, než Severus přiznal. „Co jsi mi chtěla říct?" Jednou paží objímal ženu kolem pasu, zatímco druhou se pokoušel nabírat večeři. Hermiona musela na jeden výdech zavřít oči, aby si urovnala myšlenky. O čem chtěla mluvit? Harry? Delphini?

„Harry si začal s Blackovou." Kouzelníkovi málem zaskočilo.

„Jak začal?" zeptal se opatrně. „Jak moc je to vážné?" Očividně mu okamžitě došlo, o koho se jednalo.

„Podle Harryho spolu chodí..."

„Pitomej Potter!" ulevil si. „Ten idiot jí na to skočil. To snad není pravda."

„Věděl jsi to?"

„Kroužila kolem bystrozorů, když chtěla práci."

„I kolem tebe?" Hermiona povytáhla obočí. Předpokládala, že dívka prvoplánově lovila pouze Harryho, ale Severusův výmluvný pohled ji donutil zpozornět. „Severusi?" Muž odložil lžíci. „Je jí tak dvacet!"

„Podívej se," vyzval ženu na svém klíně, načež rukou ukázal na svoji hlavu.

„Nechci ti narušovat soukromí. Stačí, když řekneš, jak to bylo."

„Věř, že by se to vysvětlovalo mnohem hůř." Zaškaredil se a napřímil na židli, tudíž Hermiona pochopila, že byl již plně odhodlaný jí ukázat pouze onu jednu vzpomínku.

I když nechtěla, udělala to.

Na vteřinu se vše kolem ní rozpilo a záhy stála v Severusově kanceláři. Všude se kupily pergameny, svíčka se nebezpečně nakláněla nad knihou, za níž seděl unavený Severus. Okouzlená okna ukazovala noc s jasnou oblohou. Kouzelník měl dle všeho službu, ale všude byl klid, proto klimbal nad otevřenou knihou, dokud se neozvalo tiché zaťukání. Severus si poposedl, aby působil důstojněji, než vyzval příchozího. Dovnitř vklouzla Delphini v černém cestovním plášti, což způsobilo, že vypadala naprosto stejně jako Ballatrix. Něžně se usmála, než pozdravila.

„Jak vám mohu pomoci, lady Blacková?" Muž se postavil, aby projevil dívce úctu. Ačkoliv byla Bellatrix již roky po smrti, člověk cítil potřebu ukázat oddanost i její dceři, aby se vyhnul nepříjemnostem. U Severuse to platilo dvojnásob.

„Víte, proč jsem přišla," zavrněla štíhlá dívka s velkýma černýma očima. Hermioně bylo ihned jasné, proč přišla. Pomalu si stáhla plášť, z nějž jí muž pomohl, čímž odhalila smaragdově zelené šaty s hlubokým výstřihem. Hermiona také zachytila, jak manželovi na zlomek vteřiny sklouzly oči po náhrdelníku až k ňadrům.

„Má odpověď zůstává stejná," ujistil dívku, než jí nabídl místo k sezení, ale Delphini se neposadila – šikovným krokem vpřed zamezila Severusovu úniku. „Jste příliš mladá a nezkušená, nevezmu si na svědomí, že se vám něco stane."

„Mladá," zopakovala Delphini uhrančivě, což donutilo nasucho polknout i Hermionu, jež celé situaci jen přihlížela. „Nezkušená," zamumlala se stejným úšklebkem, jaký mívala Bellatrix, když zabíjela. „Potřebuji učitele."

„Potřebujete mé svolení, abyste se mohla zapsat do výcvikového programu," odříkával zarytě kouzelník, ale Deplhini již měla plán jasný. Udělala další krok vpřed.

„Chcete svolení?" zaštěbetala svůdně. Byla chytrá, nedotýkala se muže, tudíž bylo obtížné přiměřeně zasáhnout. „Máte ho. Ukažte mi, že jsem mladá a nezkušená." Zase se přisunula. Vypjala se, aby se přiblížila co nejvíce kouzelníkově obličeji. „Překvapte mě," špitla.

Hermiona očekávala Severusův křik, výmluvy, možná vytasenou hůlku, ale kouzelník se rychle protočil s Delphini, zvedl dívku za stehna na desku stolu a násilím jí roztáhl nohy, aby se mezi ně vměstnal. Čarodějka toto zřejmě neočekávala, ale i přes zrychlené dýchání se vítězoslavně usmála a nohama si přitáhla postaršího muže za boky k sobě.

„Jestli se vám toto nepříčí," zabručel naoko klidně Severus – stále ve stejné pozici, „poté se vy příčíte mně." Delphini pustila kouzelníka stehny, ale laškovně se rozvalila na stole. Kdyby Severus sjel pohledem níže, viděl by dívce pod sukni. Bez bázně kouzelníka stále vábila.

„Jste velice přitažlivý muž." Prameny černých vlasů spadaly dívce do očí a vlnily se i kolem ňader.

„Já vím," pronesl Severus odhodlaně, přičemž se konečně vzdálil, „moje mladá manželka mi to také říká."

Tma.

Severus Hermionu ze své hlavy vyhodil, ale tvářil se velice přívětivě a něžně masíroval manželčin pravý bok. Žena neměla slov. Severus se pokusil dívku vystrašit, to chápala – před lety to fungovalo na Pansy Parkinsonovou –, ale Delphini měla silnější žaludek. Klidně by Severusovi dovolila vše, aby získala, co chtěla.

„Měl jsi mi to říct."

„Hermiono, jak by ti tato informace pomohla?" Vrátil se k polévce. „Tu holku jsem zarazil, víckrát už nepřišla." Přitiskl Hermionu k sobě a políbil ji na spánek. „Ale abych byl plně upřímný, moje ego se tetelilo blahem," pošťuchoval stále rozčarovanou Hermionu, „že o mě projevila zájem taková mladá holka."

Doufám, že Harryho přiznání v minulém díle jste rozdýchali, takže teď zvládnete i toto.