Poslední Hřích 2

73. Ty můj chudáčku

,,Měl jsem snoubenku, ale ta svatbu zrušila a pak už žádná další se mnou nechtěla nic mít..Až potom o pár let později jsem potkal dívku..Lorant, do které jsem se zamiloval a ona do mě. Vzali jsme se. Jenže pak ji svedl můj nevlastní bratr a ona chtěla s ním utéct. Já jsem Lacla vyzval na souboj a zabil jsem ho. Myslel jsem si že se ke mě Lorant vrátí, jenže ona odjela pryč..Její kočar se zřítil ze srázu a ona pak byla na místě mrtva..A pak jsem byl sám..Dlouho sám..Až do chvíle, než jsem potkal tebe a ty jsi mi úplně změnila život..K lepšímu..Ty i Julie," zašeptal a potom ucítil její konejšivou dlaň na své tváři.

,,A co tvá sestra?" zeptala se Katalina, která mu pozorně naslouchala.

,,Má sestra utekla od otce a raději odešla do kláštera. Já jsem se přesunul sem, na sídlo, které patřilo mé matce a které mi odkázala..Všechno to o ní jsem se dozvěděl od svého strýce, který je mým skutečným otcem a od své chůvy, která pak odešla se mnou, protože už nedokázala snášet ten teror," odpověděl na její otázku a přitom se jeho prsty dotkly jejich vlasu.

,,Jsem ráda, že nejsi jako tvůj otec, protože ty jsi úplně jiný..Asi po svém strýci," řekla a potom ho vzala kolem krku.

,,Ach, ty můj chudáčku..Neměl jsi snadný život," zašeptala a potom mu na rty dala polibek.

,,To neměl. Ale s tebou, Katalino, s tebou je to všechno úplně jiné, tak krásné," odpověděl a potom ji polibek oplatil. ,,Nechci aby jsi dopadla jako má matka, nikdy," řekl do jejich úst a potom jejich polibek prohloubil.

,,To se nikdy nestane, Andraši. S tebou ne," odsekla a potom už nevnímala nic, jen jeho a jejich vzájemnou lásku, která z nich doslova sálala.

,,A teď jsem na řadě já," řekl po chvíli Andraši a přitom se zadíval na její medailon. Potom ho vzal do rukou a otevřel a před očima se mu zjevila tvář muže, kterého neznal, nebo možná že znal. ,,Kdo je to?" zeptal se Kataliny a přitom ji ukázal podobiznu na medailonu.

,,Já nevím..Já vážně nevím. Na nic si nevzpomínám..Já nevím kdo to je," odpověděla a přitom se mu zadívala do očí.

,,Vážně, věř mi..Nevím kdo to je," řekla a přitom trochu pobledla.

,,Já ti věřím, Kat, a nevysiluj se. Třeba si jednoho dne vzpomeneš a budeš vědět kdo to je," odsekl a pohladil ji svou dlaní po tváři. ,,Není to podstatné kdo to je," dodal, i když v duchu na toho muže žárlil.

,,A bylo možné, že už ho možná i někde viděl," řekl si pro sebe, ale pak ta slova rychle zahnal. ,,Kat, je pro mě důležitější," dodal si a přitom se na ní pousmál.

,,Nemysli na to, má lásko. Teď jsme tu jen ty a já a nikdo další..Jen tyhle okamžiky naši lásky," řekl silným hlasem a potom se zmocnil jejich úst a než se Katalina nadála, tak už ležela pod ním. ,,Možná bych se měla jít podívat na Julii," namítla a chtěla se zvednout, jenže on ji nepustil.

,,Za chvíli, teď máme na práci mnohem důležitější věci," řekl a potom se k ní sklonil.

,,A to třeba jaké?" škádlila ho a na tváři přitom měla úsměv. ,,Tak třeba uspokojení naši vzájemné touhy, má nádherná," odpověděl a pak její další slova umlčel polibkem a Katalina už nestihla nic dalšího říct, ani protestovat.

A vlastně ani nechtěla, protože ji jejich vzájemná touha pohltila na tolik, že přestala mít pojem o všem kolem a vnímala jen to jak se s radostným povzdechem, který vyšel z jejich rtu, nořil do jejího těla.

,,Miluji tě," zaznělo do ticha a tato slova patřila jim dvěma.