Hyper Toxic Odboj

9. První mise

Sedm postrachů:

Po zaslouženém odpočinku natáhli kluci uniformy. Tonda pojmenoval svého sokola Jaroslav a svého kocoura Kai Tadeáš. Po svých třech zesnulých bratrech Jaroslavovi, Tadeášovi a Kaiovi.

 Zbyňa dal svému sokolovi jméno Izach von Augusten a kočce jméno Freya Augustenová.

Igor naznal, že bude vtipné svého sokola pojmenovat Orel a kočku Karamelka. Né že by byla zrzavá, ale zrovna jedl karamelky, když ji dostal, a hned jí od nich upatlal.

Tonda si také velice brzy všiml pravdy slov paní Taťány. Nejvyšší sice pár hodin denně společně trénovali, k tomu ale vyspávali do dopoledních hodin, a když zrovna společně netrénovali, tak opravdu jen seděli, jedli a pili. Zatímco ostatní od úsvitu běhali kolečka, učili se s různými zbraněmi, opakovali záchranářské dovednosti, posilovali, a když měl někdo z nich volnou chvíli, ještě pomáhali v kuchyni. Až na Igora, kterého z ní vyhodili po pěti minutách, kdy stihl sníst všechen guláš a při vaření brambor vyhodit hrnec do povětří.

Zbyňa zase odmítal v kuchyni pracovat, že tohle je prý práce po hospodyni. Na tréningu kňučel ještě víc, nechtělo se mu nic dělat, všechno ho bolelo, a pořád dokola opakoval, že to nepřežije.

Nela všem ochotně pomáhala se vším, co bylo potřeba, a zdálo se, že si ostatní získává, včetně Veritase. Ochotně pomáhala s úklidem a praním místním pomocnicím, a ty zjistily, že je na svůj věk v domácnosti mimořádně šikovná, a i když nemluvila, vlastně si s ní všichni dokázali moc hezky popovídat. Uměla naslouchat, a každý, kdo s ní mluvil, měl pocit, že mu svým způsobem odpovídá.

Jednoho odpoledne si je ale zavolali.

,, No, dostali jsme hlášení, že se něco děje v Neonovém lese. Podle všeho falešné hlášení, zřejmě se tam někdo opil a zabloudil, ale pro jistotu tam pošleme naše kadety na obhlídku. Nic od toho nečekejte, jen to tam prohlídněte a podejte zprávu." Oznámili jim.

Všichni kadeti odboje se tedy vydali na místo. Květa nešla, ta už byla rekrutka, a měla na práci důležitější věci, než lovit opilce z lesa.

Než vyšli, Nela se se sbaleným baťůžkem rozběhla za Tondou.

,, Je mi líto, Neli, ale opravdu tě nemůžu vzít s sebou na misi. Sice asi o nic nejde, ale nemůžu riskovat, že se něco semele."

,, Já, tak ju vem s sebou! Očividně tu nechce dřepět sama!" Zastával se jí Igor.

,, Jo, vezmi ji s sebou, ať je na tý cestě alespoň něco pozitivního! Navíc je zataženo, a brzy se začne stmívat." Nela popadla Tondu za ruce a několikrát vyskočila na styl PROSÍM PROSÍM.

,, V žádném případě!"

O chvíli později už Nela šla za chlapci. Zbytek kadetů šel po spolu, a držel se u Gerreta, kterého ostatní kadeti, na rozdíl od jeho otce, respektovali jako syna Nejvyššího, a to se mu očividně hodně líbilo.

,, Už mě strašně bolí nohy! Jak mám asi tak bojovat, když se před tím musím trmácet do kopce?" Láteřil Zbyňa. Kousek před lesem se zastavil. ,, A vůbec, já už dál nejdu! Prostě nejdu! Už bude tma, a ten les je strašidelný! A co když tam jsou medvědi?"

,, Medvědi u nás nežijí."

,, A co když přišli ze Slovenska jen proto, aby mě sežrali?"

,,Musíš tam jít s námi. Co jsme si řekli? Že to bude v pohodě. Společně to zvládneme, jako všechno." Přemlouval ho jemně Tonda.

,, Nejdu! V lese je spousta toho...toho...lesovýho harampádí, a tohle jsou moje poslední značkový boty. A já nehodlám už zase nasazovat krk, a už vůbec ne kvůli zatoulanému opilci! Ještě bych od něj něco chytil! Klidně mě udejte, ale já prostě dál nejdu!"