Feelings for you

[4]

Vejdu do jednoho obchodu ve středu města. Procházím regály až narazím na sekci, kterou přesně potřebuji.

Nakonec odejdu s rámečky, dekou, světýlky a dalšími věcmi.
Když už to má být můj pokoj, tak se musím cítit aspoň trochu jako doma. To znamená pohodlně.

***
Zrovna stojím před naší kolejí když vedle mě zastaví auto. Trochu známé auto.

Z auta vystoupí Jacob s taškou z tréninku.
„Kde jsi byla, že máš tolik tašek?” začne si stěžovat Jacob.
„No dovol mám jen dvě tašky.” Jednu z nich vezme a vydá se nahoru k našemu bytu.

Jakmile se objevíme před naším bytem Jacob odemkne a oba vejdeme.

Hodí tašku na gauč a svou hodí do jeho pokoje.

„Proč vlastně nemáš ráda hokej?” zeptá se tak náhle až se zarazím.
„To je nadlouho.” Nemám v úmyslu mu říct celou pravdu, na této škole ji nemusí znát nikdo.
„Já mám čas.” Dojde si do ledničky pro flašku pití.
„Řekněme tomu, že mi hokejisti zlomili srdce. To ti bude muset zatím stačit.” Řeknu mu a dojdu si pro druhou tašku abych si ji mohla dát do pokoje. Jacob kývne hlavou a nechá to prozatím tak.

***
„Jo a zapomněl jsem se zeptat, jak se ti tu zatím líbí?” zeptá se mě když sedíme na gauči a díváme se na nějaký film, který vybral Jacob.
„Jo docela dobré, našla jsem si tady kamarádku, které je jedno jak vypadám. Nedívá se na mě jako bych jí měla přebrat kluka.”
„Koho?”
„Isabell Evans,” Jacob se začne dusit.
„Evansovou?” kývnu na souhlas.
„No tak ty vole. Máš štěstí, že tě má ráda, většina lidí se jí bojí. Je sestra kapitána fotbalového týmu. Je jí jedno, co si o ní kdo myslí. Pár kluků už i zmlátila, ale když tě má ráda tak jsi v pohodě.” Tomu se zasměju.
„Dík za info. Objala mě okolo ramen když se na mě kluci dívali jak na kus masa. Doslova nade mnou slintali. Je milá a fajn. Má stejné obory jako já.” Jacob je stále zaražený, ale už ne tak jako když jsem to vyslovila.
„Já ti to říkal, jseš nádherná holka. Holka, která neukazuje všechny svoje přednosti. Jsi ženská. Drž se jí i když si myslím, že kluky zvládneš, ona bude dobrou kamarádkou. Když je tvou kamarádkou udělá pro tebe první poslední.”
„Díky.” Opřu si hlavu a zadívám se na televizi. První den nebyl až tak hrozný, ale od zítřka už mám přednášky, tak to mě zajímá.

***
V osm si ještě udělám něco malého na jídlo, ale už jdu do pokoje. Rozbalím si věci z obchodu a některé drobnosti si začnu přidělovat na svá místa. Tam, kde je chci mít dané.

Světýlka si dám k posteli a nějaké věci si dám na stůl a na poličky. Jednou z dekorací se i malý skleněný puk. A k tomu si dám fotku své rodiny.

Mou rodinu provází hokej už od já ani nevím.
Můj otec hraje hokej strašně dlouho, je nejlepší hokejista v Americe i Kanadě. Mý bratři hrají hokej a říká se jim mladé kopie našeho otce. Taylor hraje za univerzitní tým v New Yorku a Chris s Lukasem hrají za New York.
Můj otec hraje za Philadelphii. Ale už jen tak na půl. Spíš je asistent trenéra. Hrával za Boston, ale po několika letech chtěl hrát doma. A proto já jsem v Bostonu, městu kterému můj otec zasvětil své mládí.
Možná jsem udělala chybu, ale teď už je pozdě.

Jakmile mám v rámečcích i fotky z našich výletů s rodinou nebo přáteli jdu si vzít pyžamo.

Rychle si jdu vyčistit zuby a pak už chci jít do postele. Jacob je ještě v obývacím pokoji a spí u televize. Vezmu jednu z dek a přikryju ho.
Pak už se odeberu do svého pokoje.

Vlezu si do postele a přikryju se přikrývkou. A konečně zavřu oči a nechám se pohltit uklidňující tmou.

***
Ráno vstanu dřív než mi zazvoní budík takže se v klidu a bez prasknutí bubínků vypotácím z pokoje. Rychle se osprchuju a udělám ranní hygienu. Vezmu si zase jen něco na oblečení a jdu rovnou do kuchyně.

Dneska mám chuť na míchaná vajíčka.

Vytáhnu z ledničky několik vajíček a slaninu. Jakmile mám vše hotové dám si to na talíř. Vajíčka, slaninu a do sklenice si naliju džus.

Zapnu si notebook a podívám se na zprávy na rodinném účtu.

Máma: Jak se máte zlatíčka? Jak jste se vyspali?
Táta: Zlatíčko je jen jedno z našich dětí.
Taylor: Tati to docela bolí.
Taylor: Vyspal jsem se dobře, ale pochybuju, že se to dá říct o Chrisovi a Lucasovi.
Táta: Co udělali?
Já: Jo co udělali?
Já: Jinak děkuji, že jsem vaše jediné zlatíčko. Vyspala jsem se dobře, škola je fajn.
Táta: Nemáš zač zlatíčko.
Taylor: Jednoduše jsou to kreténi.
Máma: Taylore mluv slušně!
Chris: Jací kreténi!
Chris: Poslouchej mamku a mluv slušně!
Mamka: O tobě to platí taky Chrisi!
Táta: Co je s Lukasem?
Chris: Ještě spí.

Začnu se smát. Mamka s taťkou jsou pryč takže ti tři mají dům pro sebe.
Chris a Lukas bydlí spolu dva domy od našich, ale jelikož by tam byl Taylor sám, tak se rozhodli, že mu zruší všechny plány a nastěhují se tam dokud se rodiče nevrátí.

„Čemu se směješ?” zeptá se za mnou hlas mého spolubydlícího.
„Mé rodině,” řeknu a vypnu náš chat.
„Promiň, usnul jsem na gauči, ale to ty asi víš když jsi mě přikryla. Takže jsem trochu nevyspalý.” Kývnu hlavou.
„Pokud chceš zbyly tam míchaný vajíčka.”
„Díky,” nandá si zbytek na talíř a sedne si vedle mě. V tichosti dojíme snídani. Oba se vydáme k sobě do pokoje abychom se převlékli.

Tentokrát si na sebe vezmu normální kalhoty a k tomu svetr. Nevím jak dlouho budu ve škole, takže to chce něco jiného než šaty nebo sukni.

V obýváku už čeká Jacob a má na sobě rifle a tričko.
„Jedeme?”
„Nemusíš mě vozit, mám svoje auto.”
„To sice jo, ale já tě chci svézt. Něco za něco pamatuješ? Ty jsi mi zase udělala snídani, tak tě aspoň svezu.”
„Tak fajn.” Vezmu si tašku a zase jdu s Jacobem z bytu.

***
Dnes mám první hodinu historii literatury. Tak schválně, co to bude.

_________________________________

Jak jsem slíbila, vydávám dvě kapitoly

Bohužel teď si budu muset dát chvíli pauzu
Škola je náročná

I tak všem děkuji za každé přečtení, hlas i komentář

Doufám, že se co nejrychleji vrátím k vydávání (snad příští týden)

S láskou Verča