Feelings for you

[5]

„Ahoj Emy." Usměje se na mě Izi a sedne si vedle mě na naší první přednášce. Máme skoro stejné přednášky každý den. Jen pár máme jiných. Já mám malbu a sochařství zatímco Izi má grafickou malbu.
„Ahoj," usměju se a vytáhnu si věci.
„Máš dneska odpoledne čas?" zeptá se mě.
„Asi jo proč?"
„Nezajdeme si na kafe. Myslím, že ho po dnešním dní budeme potřebovat."
„Klidně," v tu chvíli mi pípne mobil.

Vytáhnu ho z tašky a podívám se na příchozí zprávy.

Taylor: Hele přemýšleli jsme, že bychom se za tebou v sobotu s Lukasem a Chrisem stavili. Máš čas?
Já: Jo mám klidně přijeďte, ale mého spolubydlícího vám neukážu. Nechci aby někdo věděl čí jsem dcera. Ani sestra.
Taylor: Jasně v pohodě to jsme pochopili když jsi odjela do Bostonu.
Já: Tak jsem to nemyslela a ty to moc dobře víš. Se všemi jsem mluvila proč chci sem. Tak toho nech.
Taylor: Já vím dělám si z tebe srandu sestřičko.
Taylor: Tak zatím pa, potom ti ještě napíšu.
Já: Jasně. Pa.

Vypnu mobil přesně ve chvíli kdy dojde učitelka.

***
Isabell měla pravdu když řekla, že to kafe budeme potřebovat.

Sedneme si k jednomu volnému stolu.
„Asi už jsi slyšela, co se o mě říká." Řekne se skloněnou hlavou Isabell.
„Jo slyšela."
„Em já,.."
„Izi mě je to jedno, spíš mě zajímá proč jsi se začala bavit se mnou."
„Byla jsem tak naštvaná když se na tebe dívali tak, jak se na tebe dívali. Vypadala jsi jako fajn holka. Pak když jsme spolu začali mluvit byla jsi vážně fajn. A chtěla jsem nějakou kamarádku, která bude jako ty. Na první pohled milá, ale vevnitř se dokážeš o sebe postarat a dokážeš kohokoli odpálkovat. To jsi mi ukázala s mým bratrem."
„Mně je jedno, co o tobě říkají ostatní. Jsi milá holka, kterou považuju za kamarádku." Usměje se a stopne si. Obejme mě.
„Děkuju."

***
S čajem v ruce jdu na kolej. Izi si s sebou vzala kousek dortu, ale já jsem neměla na něj chuť.

„Tak ahoj Em uvidíme se zítra." Zamává mi a nasedne do auta, které řídí její bratr.
„Čau Em," ušklíbne se Jake.
Kývnu.
„Ahoj Izi," podívám se na ni pak svůj pohled obrátím na Jakea.
„Jakeu."

Sleduju auto, jak odjíždí a pak se otočím a vydám se směr ke koleji.

Opět mi pípne mobil.

Jacob: Kde jsi?
Já: Víš že se začínáš chovat jako moji bratři?
Jacob: Vtipné, ale pořád nevím kde jsi.
Já: Už jsem skoro u koleje.

Nedívám se na cestu a vrazím do něčích zad. Neudržím rovnováhu a málem spadnu na zadek, ale v poslední chvíli mě něčí ruka zastaví. Ruku obtočí okolo mého pasu a pomůže mi najít rovnováhu.

„Pardon." Řeknu dotyčnému a kousek odstoupím.
„Příště se dívej na cestu jinak tě nechám spadnout na zadek." Řekne můj zachránce, ale spíš jsem radši měla spadnout na ten zadek. Podívám se mu do obličeje, vypadá jako můj typ, ale jeho osobnost je strašná. Už jen podle jediné věty.
Má hnědé vlasy, je vysoký a postavu má vymakanou. Jeho oči jsou jako oceán.

„Žádné příště nebude ani by dnes nebylo kdyby jsi nestál uprostřed chodníku." V jeho očích se zableskne a na tváři se mu objeví úšklebek. Ruku stále má na mém pase.
„Když myslíš.” Řekne mi ten debil, který se mě stále dotýká.
„Nemyslím, já to vím.” Sundám jeho ruku z mého pasu. Mám chuť mu něco udělat, ale co bych to byla za dceru.
Obejdu ho a pak už se vydám na svou kolej.
„To je pravda, ty nemyslíš, ještě se uvidíme.” Zakřičí na mě když jsem tak deset metrů od něj.

***
Otevřu dveře a sundám si boty. Vejdu do obýváku, ale Jacob je za kuchyňskou linkou a něco kuchtí.

„Pardon?" Jacob se na mě podívá a skrčí obočí.
„Co je?" zeptá se mě nechápavě.
„Ty vaříš," upřímně nemůžu tomu uvěřit. On, který nikdy nevaří se teď snaží něco ukuchtit.
„Dlouho jsi nešla, tak něco zkouším." Pokrčí rameny a začne míchat maso na pánvičce.
„Ani mi to nepřipomínej! Narazila jsem do nějakýho debila, který stál uprostřed chodníku když jsem ti psala. A víš co mi řekl?!" Jacob se na mě podívá stylem ‚Nenuť mě to říkat, takže pokračuj.'
„Příště mě prý nechá spadnout na zadek. Tak jsem mu řekla, že by se to nestalo kdyby nestál uprostřed chodníku. Byl to takovej debil, že to není možné." Jacob se mi začne smát až mám chuť na něj něco hodit.

***
„Jo ve čtvrtek je párty, půjdeš tam?" zeptá se s plnou pusou svého mistrovského díla. Čekala jsem to horší, trochu jsem to musela dochutit a pomoct aby se to nespálilo, ale jinak to s online kuchařským videem zvládl dobře.
„Asi fakt ne možná někdy jindy."
„Ale příště půjdeš se mnou."
„Jasně," no úplně nevím, ale možná jo. Jediné mé pravidlo kromě žádného hokejisty je nepít moc na veřejnosti. Takže se uvidí.

Vezmu naše prázdné talíře a spolu s ostatním nádobím je umyju.

„Jdu pryč, ale do desíti bych měl být zpátky. Tak si tu dělej zatím co chceš. Máš celý byt pro sebe." Jacob si vezme mobil, co mu ležel na stole a jde pryč. Zavře za sebou dveře a to je znamení, že odešel.

***
Když chlap řekne, že máš celý byt pro sebe a můžeš si dělat, co chceš, myslí si kdoví co. Myslí si, že si sem někoho přivedeš nebo já fakt nevím co.

V mém případě volný dům nebo byt znamená relaxace. Tady to znamená napustit si vanu a zůstat v ní klidně i dvě hodiny. Udělat si masku a podívat se na film nebo seriál a nebo si číst knihu.

Upřímně myslím, že to tak má skoro každá. Ale chlapi to nikdy nepochopí.

Z pokoje si donesu jednu z knih, kterou jsem si dlouho chtěla přečíst, ale neměla jsem čas.

Teď ho mám dost a mám tu i vytoužený klid.

____________________________

Další kapitola

Vím, moc se toho tu neděje, ale brzy už to začne být

Všem moc děkuji

S láskou Verča