Feelings for you

[6]

Je čtvrtek ráno a já jsem nevyspalá jako bych nespala několik dní.

V noci jsem naspala tak dvě hodiny.

Nějací debilové na ulici řvali, jak pominutí. Do té doby než přijela policie, ten kdo je zavolal byl můj anděl strážný. Ale stejně mi to moc nepomohlo, celou noc jsem nemohla usnout.

Přijdu rovnou do kuchyně. Jacob poprvé připravuje snídani. Celým pokojem se rozléhá jeho smích. Jo asi to dnes bude potřebovat trochu korektoru. Promnu si čelo, dnes mě bude hodně bolet hlava.

„Prosím nic neříkej,” Sednu si na barovou židličku a hlavu si položím na desku.
„Mlčím,” pro jeho bezpečí nic neříká ani náznak něčeho.
Ticho najednou skončí když mi před nos postaví talíř s vajíčkami a kávou.
„Díky,” zamumlám a začnu jíst.
„Vážně sis nerozmyslela tu párty?”
Podívám se na něj a pozvednu obočí.
„Myslíš, že na to mám dnes nervy když jsem skoro nespala? A stejně jsem ti říkala, že tam nepůjdu.” Vezmu si hrnek s kávou a slastí zasténám.
„Dobře pokusím se tě potom nevzbudit,” řekne se smíchem.
„To bys byl hodnej.” Uchechtne se, ale už nic neříká.
Hlava mi třeští jako bych byla namol.

***
„Půjdeš na tu párty dneska?” to jako vážně? Podívám se na Isabell s unaveným obličejem.
„Ne fakt ne. Dnes jsem spala maximálně hodinu, takže bych tam ani nedošla.”
Tomu se Isabell zasměje až upoutá pozornost poloviny žáků, kteří jsou tu s námi na dějinách umění.
„To už sis s někým užila?” mluví stále se smíchem.
„Tak jsi blbá? Nějací kreténi před kolejí řvali. Byli opilí a potom tam přijela policie.”
„A?”
„Pak jsem nemohla usnout takže můj spánek je dnes nulový.” Řeknu a položím hlavu na jednu z lavic.

V tu chvíli vejde do učebny profesorka a začne mluvit o něčem, co mě má matka naučila když jsem byla na základce.

„Slečno Davisová posloucháte mě?” ozve se profesorka jakmile se podívám jinam než na tabuli.
„Ano paní profesorko poslouchám vás.”
„Tak mi řekněte jak se říkalo Salvadoru Dalímu.”
„Říkalo se mu také geniální šílenec, ale to jste neříkala,” odpovím jí s klidem v hlase. To, že se podívám ven z okna ještě hned nemusí znamenat, že nedávám pozor.
„Máte pravdu slečno, jste dobrá,” řekne uznale a dál pokračuje ve svém projevu o impresionismu.

Po hodině mi pípne mobil.

Lukas: Napiš Taylorovy, jinak ho zabiju.
Chris: Napiš Taylorovy jinak ho náš bratr zabije. Myslím, že bys nebyla ráda kdybys už neměla dvojče. Už dlouho je neudržím, za chvíli si dají do držky.

Zajedu si do vlasů a promnu si oči. Co zase ten debil udělal, že ho jinak náš klidný bratr chce zabít?

***
Dnes jsem naštěstí končila brzo, takže si potom udělám oběd na koleji.

Vytáhnu klíče z tašky a dveře za sebou zabouchnu. Jacob tu není asi má ještě přednášky nebo trénink.

Tašku hodím na postel a dojdu si do koupelny smýt jemné líčení. Vlasy si stáhnu do uzlu a hodím na sebe věci na doma. Na telefonu mi svítí několik zpráv, ale ani jednu si nepřečtu. Všechny jsou ze sociálních sítí z mého pravého účtu.

Na chvíli si lehnu do postele a zavřu oči. Třeba doženu svůj spánkový deficit nebo si jen na chvíli odpočinu než si začnu dělat oběd.

***
„Em,.?” zatřese mi někdo rameny.
Zamručím do polštáře a otevřu jedno oko. Nade mnou stojí Jacob a usmívá se jak sluníčko. Ale se zlověstným podtextem.
„Co je?”
„Zvonil ti budík, ale ty jsi ho pořád nezastavila. Tak jsem tě šel vzbudit,” pokrčí rameny Jacob. Kývnu hlavou a opatrně se zvednu.

Dojdu si do koupelny dát rychlou sprchu. Potřebuju se pořádně probudit. Jen rychle, večer se stejně budu sprchovat znovu. Potřebuju si umýt vlasy.

Převléknu se do něčeho pohodlného, v čem můžu strávit celý zbytek dne.

Dojdu do kuchyně a začnu si vytahovat ingredience na oběd.
Přemýšlím o něčem lehkém. Maso, příloha, zelenina a to celé s omáčkou. To by nemuselo být špatné. Jacob dojde od dveří s krabicí s pizzou. Dobře, tu bych si taky docela dala. Ale dnes ne, možná v pátek. To by šlo.

Jacob si sedne na gauč a pustí si televizi.

Dám vařit vodu na rýži a začnu si krájet maso.

„V kolik plánuješ odcházet?” zeptám se Jacoba při krájení.
„Vůbec nevím, asi okolo osmé. Fakt nevím, uvidím jak se mi bude chtít.” Kývnu na porozumění a pak si dám vařit rýži.
„Nerozmyslela sis to?” zeptá se s nadějí Jacob.
Podívám se na něj nechápavě. Fakt na to nemám náladu, jediné co dnes chci je spát. A ještě k tomu se musím psychicky připravit na své bratry.
„Ne fakt ne. Jediné co plánuji je spánek a psychická příprava na sobotu, kdy přijedou mý bratři.” Usměju se na něj.

Jacob jen pozvedne obočí a usměje se na mě. V tu chvíli se ozve zvonek. Podívám se na Jacoba a on zase hledí na mě. Zavrtím hlavou. Já jsem nikomu neříkala kde bydlím, takže to musí být někdo od něj. Jacob se zvedne ze svého místa a jde do chodby aby mohl otevřít. Slyším hlasy a pak se v kuchyni objeví chlap. Přibližně stejně starý jako Jacob.

Vypracované tělo, hnědé vlasy a hnědé oči. Vypadá docela dobře, ale ten jeho úšklebek na tváři mě určitě měl varovat.

„To jsem nevěděl, že si Jacob našel známost. Nebo musíš být holka na jednu noc. Až budeš volná možná bych si nechal i říct.”

_______________________________

Nová kapitola
Omlouvám se, ale kapitoly, které jsem měla nachystané se mi smazaly
Musím začít od začátku

Prvně bych se víc chtěla věnovat své knize I PŘES TO VŠE, ale i tak se pokusím vydávat tuto knihu častěji

Všem moc děkuji

S láskou Verča