Ježibaba od Krakowa

Vražda

O tomhle mi pane Malý řekl přítel. V Polsku za Krakowem je místo, které tam je i není. Je to podivná oblast, ve které se nachází vstup do šíře jak z paralelního vesmíru. Když jedete po silnici buď to uvidíte nebo ne. Totiž, buď máte štěstí a jste pozvaní, očarovaní, nebo jste nějak příbuzný k těm bytostem co tam žijí, anebo uvidíte jen pole a les. Řeč je o těch dvou velkých lesích, které tam leží. Nebojte, můžete tam chodit, jak chcete, běžnému člověku mimo padajících stromů nic nehrozí, teda pokud nenarazí na Ježibabu, která odtamtud vychází. Je to prý z hlediska hrdinského spektra tmavě šedá osoba, kousek dobra v ní je, ale po většinu času se chová sobecky jako padouch a bez respektu k ostatním. Nebojte, pokud tudy někdy půjdete, nejste její hlavní cíl, pokud ji teda neřeknete, že vypadá jako Ježibaba, ta si totiž svoje cíle vybírá většinou dál od svého domova jako třeba takhle jednou v Česku. Tehdy jsem se o tom právě všechno dozvěděl.

Bylo to v půlce října okolo osmý večer. Byl jsem přivolán jako obyčejnej strážník k podivný smrti bratra a sestry. Měl jsem tam jen hlídat pořádek a aby tam nikdo cizí nechodil. Ohledně těch dvou, oba dva nalezli vypadlé z okna. Ovšem na sebevraždu to bylo moc divné a bez nějakého jejich motivu a na vraždu chyběli stopy cizího zavinění. Tehdy se na místě neštěstí objevil cizinec. Delší tmavě hnědé a lehce zvlněné vlasy kolem celé hlavy. Větší kulaté brýle s tenkými obroučkami, pod kterými se schovávala vypočítavá očka. Dlouhý černý kabát s kapsami, kam se jen člověk podíval, pod kterým měl hnědou vestu. Černé kalhoty mu pak držel černý pásek s lesklou stříbrno přezkou.

Když jsme ho chtěli zastavit, že tu probíhá vyšetřování, on se prokázal, že je od BIS. To bylo divné, abych se vám přiznal. Nevěřil jsem tomu a radši jsem si sám zavolal, abych si ověřil, jestli na nás něco nezkouší. K úžasu mi řekli, že jistý Adam Shaw je od nich a i popis seděl. Průkaz vypadal právě, musel jsem ho teda pustit na místo činu, ale doprovázel jsem ho na každým kroku. Toho záhy Adam využil a rozmluvil se: 

„Je mi jasný, že mi nevěříte. To, co mám na sobě, to není úplně standard. Abych vám pomoch to pochopit, jsem pod záštitou BIS, ale jinak jsem jednotka sama o sobě. Tuhle záštitu mi dali, abych mohl právě kamkoliv a nebylo to tak divný. Byl jsem jim už dost užitečnej, tak mi to vrací."

„Takže co jste?" zeptal jsem se ho nevybíravě. 

„Pojďte se mnou do pokoje, odkud si myslíte, že vypadli. Je to delikátní záležitost, která se vysvětluje nejlíp ve dvou. Budu tam potřebovat prostor. Kdyby se mohli všichni na 5 minut vyklidit, byl bych rád. Nebojte, vy budete se mnou, vy si mě přece pohlídáte, jen tam už nechci nikoho jinýho." 

„Dobře, ale fajnovej kabátek půjde do obleku," řekl jsem mu. „Jasně," na to Shaw a oba jsme byli rázem v bílých ochranných oblecích, abychom něco nezanesli na nezdokumentované místo činu.

Pak jsme šli teda nahoru do domu. Řekl jsem klukům z kriminálky, co to tam zrovna fotili, jestli by si nemohli na maximálně 5 minut dát pauzu, že přišel nový vyšetřovatel. Moc je jim nechtělo, byli už skoro hotový, ale nám teda vyklidili pokoj.

„Zavřete prosím dveře," poprosil odcházející Adam. Ti si ho jen změřili pohledem a nic neříkali. Nicméně dveře za sebou zavřeli. Adam se nijak nerozhlížel po pokoji, ale pootevřel si svůj ochranný oblek, sáhl si do jedné z kapes kabátu a vytáhl malou zdobenou zlatavou krychličku, na které bylo z každé strany jedno vypouklé sklíčko. Krkli protřepal a zamumlal: 

„Muertuerte tek." Než jsem se stačil čemukoliv podivit, krychle mu vyletěla z ruky a zastavila ve vzduchu uprostřed místnosti. Aby hned dal celé situace rámec řekl mi: