Co rudou krásu nezmámí
duši nepálí co do spárů
temného vidění dvou neznámých
vede ji chtivě do žárů
Chvíle co dělí je nesmrtelnou
smrtící však s něhou hledíc
na okamžik vzplanutí kdy jemnou
dlaní hladí jednou ne víc
Divokost je cizincem jiných
Tvůj je to přítel co sám se klaní
beze lhaní živel vinný
vinnen živelstvím i lkaním
Lkaním mezi žhavými dny
i zpěvem co chladnou nocí zní
jsi průvodcem dvou i tmou i sny
hořících pochodní planouce v nich
Náhlosti v údivu do ruda rdí se
barvy skrývajíc paletu svou
Štětce všech divů ty nestydí se
Štětce všech divů ty s odvahou
Ve vášně boji zapomětliv
na nic a na vše čím sám jsi živ
V zápalu chtíče tak proměnliv
měníš na popel vlastní krví
To není div kdo jiný poví
než Ty sám co nezdráháš se
Ty který sníš však nejsi snový
vždy stejný šat a nesvlékáš se
Nestal ses však byl jsi zrozen
na počátku jako oheň
Sám ďábel dal Ti do vínku
přesto jsi Bohem stvořen
ČTEŠ
Zodiac
PoesíaOheň, země, vzduch a voda. Čtyři pradávné síly, které tvoří základ všeho živého. Setkávají se s moudrostí hvězd, jež po věky formují naše osudy. Každý živel dýchá jiným tempem, každé znamení pěje svou vlastní píseň. Je to šepot větru, co povznáší na...
