Poslední Hřích 2

74. Ona si už nezaslouží další utrpení

Tak vám zase přináším další kapitolu a omlouvám se že minule nebyli.

Byla jsem totiž po operaci a prostě neměla jsem náladu a tak. Snad to chápete...Teď už se ale budu snažit pokud možno, abych něco napsala, i když ještě se musím šetřit.

A ještě tady pro vás pátý díl, mé skládačky k Poslednímu Hříchu. Snad se bude líbit :D

--------------------------------------------------------------

,,Přinesla jsem ti Eriko, nějaké bylinky do kuchyně," řekla Veronika, když vešla dovnitř a položila na stůl ošatku plnou natrhaných bylinek, zamotaných ve snítkách.

,,Děkuji vám slečno, pro majoránku jsem si zrovna chtěla skočit, už mi docházela. A dobromysl, libeček i mateřídouška se mi budou taky hodit," odpověděla Erika, která si hned k oněm bylinkám přivoněla.

,,A ještě tady pro tebe snítka meduňky, pro dobrý spánek," dodala Veronika a vytáhla z ošatky meduňku a podala ji Erice.

,,Ale to jste nemusela slečno.." řekla trochu zarputilým hlasem a dlouze se na ní podívala.

,,Musela, nemusela. Já ráda a nechci už nic dalšího slyšet..aspoň si tam pro ty bylinky nemusíš chodit a máš aspoň víc času pro sebe," odpověděla na její slova a přitom se na starou dobrou Eriku usmála.

,,No vidíš, takhle se mi líbíš, když se usměješ a ne když hudruješ," řekla trochu káravě, ale vesele Veronika a tak se obě dvě na sebe smály.

,,Ááá!" zívla jsi Veronika. ,,Jsem už trochu unavená. Půjdu se ještě projít k potoku a pak jsi půjdu lehnout," dodala a přitom se protáhla jako kočka a potlačila rukou přes ústa další zívnutí. ,,Tak dobře slečno, běžte se projít. A já vám zatím ohřeju něco na zub a připravím vám teplé mléko s medem," řekla Erika a přitom ji vzala za ruku.

,,A děkuji vám ještě jednou. Ani nevíte jakou jste mi tím udělala radost," dodala a znovu pohledem zabloudila k plné ošatce bylinek.

,,Ale no tak Eriko, nemusíš mi děkovat..Vždyť víš že já to jen tak..Ale nemáš za co," řekla šibalsky a pak ji vlepila pusu na tvář.

,,Ale, ale..no tak slečno..to si nechte pro někoho jiného," zahromovala mírně Erika, i když to nemyslela zle. ,,Já vím..ale stejně ti dávám pusy ráda..protože ty jsi jediná kdo je tu na mě hodný," odpověděla Veronika vesele a znovu ji políbila na tváři.

,,Ale no tak, má milá..běžte než budu plakat," řekla služka a přitom se ji trochu zkalily oči.

,,Ale no tak, Eriko," odsekla Veronika a trochu ji štípla do tváře aby se ji vrátila barva. ,,Vy šibalko, běžte se raději projít..ano," řekla na to a i ona měla na tváři úsměv.

,,Ano, už jdu," odpověděla Veronika, ale ještě jednou ji dala malou pusu na jednu stranu tváře.

,,Ale no tak," odsekla Erika a smála se od ucha k uchu. ,,A ty jsi to schovej pro Arla," řekla Veronika s úsměvem na rtu a pak se otočila a vyběhla z kuchyně.

 ,,To je ale číslo..tak hodná a přitom tolik trpí. Bože dej, aby se na naší slečnu usmálo štěstí a aby potkala někoho kdo ji bude mít rád," zašeptala Erika a pak si sedla na židli, sepjala ruce a podívala se směrem k nebi.

,,Ona si už nezaslouží další utrpení," dodala a pak svůj pohled obrátila k zemi.

Jenže Erika nevěděla že Veroniku čekají ještě i další utrpení a to mnohem horší, než doposud zakusila.