Poslední Hřích 2

75. Musím ji najít, musím ji znovu vidět

Grof Gyula Tarpany si povzdechl. Na několik chvil zavřel oči aby se mu zase před očima zjevila ta nádherná tvář...Ta nádherná tvář ženy, která ho k sobě volala a která ho ve snech líbala na rty a která prosila o jeho pomoc.

Byl jak zmámený každou noc co noc a toužil po ní tak že i jeho ztopořené mužství, které bylo opět jako vždy v pozoru, mu to dávalo značně najevo.

,,Ach, Bože, musím ji najít. Musím ji znovu vidět, nebo se z toho zblázním..Zemřu touhou po ní," řekl si v duchu Gyula a snažil se uklidnit svůj zrychlený dech. ,,Musím jí najít, musím ji opět vidět..Už mi nestačí jen sny..Chci skutečnost...Chci se ji dotknout..Chci ji líbat..A chci ji pomilovat," dodal si pro sebe a poté vstal a zamířil k oknu.

,,Milo!" zavolal na sluhu, který se hned na to objevil ve dveřích jeho pokoje.

,,Ano, pane, přejete si?" zeptal se sluha a přitom se na svého pána pousmál. ,,Pojedu se projet, musím si vyvětrat hlavu," řekl Gyula Tarpany a potom si oblékl svůj kabátec.

,,Ale pane, už se setmívá," odsekl Mila a přitom se podíval směrem k oknu.

,,Neboj se příteli, nic se mi nestane a kdyby ano, tak víš kde mě najdeš," řekl na jeho slova a přitom svého sluhu poplácal po rameni. ,,Ale neměj strach, brzy jsem zpátky..A vyřiď Dorkas ať na mě s večeří nečeká..nemusí kvůli mě každý den vyvařovat," dodal a přitom měl na tváři úsměv.

,,Musí najít tu ženu která ho k sobě volá noc co noc a která se mu zjevuje v slzách a volá o pomoc," řekl si a přitom vyšel ven z místnosti a ze svého sídla pak zamířil rovnou ke stájím.

,,Tak Joši, trochu se projedeme," zašeptal svému koni do ucha a potom mu dal na hlavu ohlávku , pohladil ho po hříbě a zapnul mu třmeny od sedla, které mu položil na hřbet. ,,Tak pojď příteli," řekl a pak vyvedl koně ze stájí.

,,Já vím, nechce se ti," dodal, když uviděl že se jeho kůň ohlédl po bílé klisničce.

,,Samara na tebe počká, neboj se," řekl klidným hlasem a pohladil svého koně po šíji. ,,Slibuji ti že se brzy vrátíme, máš mé slovo," zašeptal hned na to svému koni do uší a když spokojeně zařehtal, tak se Gyula vyhoupl ho sedla.

,,Tak jeď, Joši," řekl a patami pobídl svého koně do kroků.

,,No vidíš, takhle se mi líbíš!" vykřikl vesele, když jeho kůň hned na vyběhl rychle ven z brány. ,,Tak pojď, příteli..třeba dnes budeme mít štěstí," řekl po chvíli a přitom se nechal stejně jako jeho kůň unášet silou větru, který mu čechral vlasy.