Už nemůžu. Je jich moc. Jsem ztracená. Jsou všude. Žádná srdce. Jen prázdná kovová těla. Zavřela jsem oči. Prolétal mnou proud chaotických myšlenek. Vždyť jsem přece bohyně, nejsem člověk. Nemůžu se vzdát. Natáhla jsem ruku před sebe a otevřela oči. Ve dlani jsem svírala svůj luk. Natáhla jsem tětivu, automaticky se z něj vystřelil jeden nekonečný šíp. Divila jsem se proč už jsem je dávno nespojila v jedno. Využila jsem, že mě roboti obklopují a všechny do jednoho postřílela. Místnost se proměnila do normální a všechny překážky zmizely. Byl konec. Zvládla jsem to. Trochu se mi zatočila hlava. Poté následovala série nesrozumitelných zvuků a nakonec pád. Pád do temnoty.
,,Má paní jste v pořádku ?" zeptala se mě Lyra. ,,Ano jsem." Klečela jsem na zemi, Lyra mi pomohla vstát. Byla jsem znovu zpátky. ,,Co se vám to stalo s rukou ?" ,,To nic není Lyro. Moje pozemská maličkost se trochu... zranila." Přejela jsem si po škrábnutí, které znázorňovalo světlo druhou rukou a rána okamžitě zmizela. Sedla jsem si na trůn. ,,Byly za mé nepřítomnosti nějaké problémy ?" ,,Téměř žádné. Jen pár zemřelých duší, které čekají na rozsudek." ,,Dobrá, to by mohlo stačit. Nechám svou maličkost odpočinout jeden pozemský den a uvidíme." ,,Je slabá." poznamenala Lyra, když uviděla Rebeku Assus ( tak jsem pozemsky pojmenovala sama sebe). ,,Ano, to je. Ale dopřej mi trochu času." řekla jsem. ,,Ano, má paní. Nesmíte však zapomenout na Lokiho." ,,Lokiho ? Ach, ano ta... nabídka. Má tolik možností na výběr." dodala jsem smířlivě. Ale proč mě představa toho nenapravitelného boha s někým jiným tak... bolela ?
ČTEŠ
Tanaris - Bohyně života a smrti //ff//
FanficMé jméno je Tanaris. Jako jediná se starám v celém vesmíru o život už od počátku věků. Jednou jsem se rozhodla hrát jednu nebezpečnou hru podle svých pravidel a to jenom kvůli němu... Chtěla jsem se mu pomstít za všechno co udělal. Zjistila jsem vša...
