Poslední Hřích 2

85. Jed

Když se Aladár ocitl před velkou zdi a velkými dřevěnými vraty, které vedli do onoho panství, tak sesedl z koně a potom chtěl zabouchat na vrata, ale to ani dělat nemusel, protože byli otevřené. Vešel tedy dovnitř a zadíval se kolem, ale nikde nikdo. Vypadalo to tam opuštěně a až po chvíli k němu přišla živá duše.

,,Já. Odpusťte," řekl Aladár a přitom se omluvně podíval na starou hospodyni.

,,Bylo otevřeno a tak jsem vešel," dodal a přitom se na ní pousmál. ,,Nezdržím se dlouho, jen dám napít svému koni a nechám ho na chvíli odpočinout a pak budu pokračovat dál," řekl po chvíli a potom pohladil svého koně, po šijí.

,,To je v pořádku, pane. A zůstaňte klidně jak dlouho bude potřeba, jen ať si váš kůň pořádně odpočine a jestli chcete, můžete i vy něco pojíst..Ale napřed se musím zeptat své paní, počkejte tady," odpověděla a pak zase zmizela někam za roh do tmy.

A tak Aladár zase zůstal sám.

Věděl že tady nemůže jen tak vtrhnout, i když by to udělal, ale raději zvolil klidnější řešení, i když stále mu v hlavě zněla ta slova ,,Zachraňte ji" a také stále viděl před sebou ty oči.. Sáhl si do váčku, kam si schoval onu brož a zase ji znovu přejel prsty a zase si vzpomenul na ten okamžik, kdy hnal svého koně a kdy narazil do té jezdkyně a srdce mu najednou poskočilo, když si opět vybavil její pohled, jakým se na něj dívala.

Stará Agata moc dobře věděla, kde má Dalmu hledat a tak se vydala do malé kaple, která stála u panství, protože věděla že její paní bude u hrobu svých rodičů a své milované sestry.  

,,Slečno Dalmo, je tu jeden muž a rád by si zde odpočinul.." řekla, když vzala za kliku a vešla dovnitř a chtěla ještě něco dodat, ale to co uviděla ji vzalo všechna slova co měla na jazyku.

,,Slečno..!" vyjekla, když uviděla Dalmu ležet bezvládně na zemi a ihned se rozběhla k ní.

,,Pane Bože!" vykřikla, protože její paní už nejevila známky života. ,,Pomoc, prosím. Pomocte mi! Pomoc..má paní..má ubohá paní..Pane bože!" křikla a ten křik uslyšel i Aladár, kterého tato slova vytrhla ze snění.

Ihned se rozběhl za tím hlasem, který volal o pomoc a když konečně našel ono místo odkud se ten hlas ozýval, tak poznal že to vychází směrem z malého kostelíku, který tu stal poblíž. A tak na nic nečekal a vtrhl dovnitř. 

A to co spatřil, bylo něco co nečekal.

Na kamenné podlaze ležela bezvládně ona dívka, se kterou se srazil na koni a která ztratila onu brož, která ho nakonec přivedla až sem.

Přešel k ní a klekl si na místo, kde byla také ona hospodyně.

,,Ne, to ne. Neumírejte, když jsem vás teď opět našel. Nedopustím aby jste umřela. Zachráním vás. Slibuji," řekl třesoucím se hlasem a i když její tělo, už bylo bílé jako stěna.

,,Nenechám vás zemřít," zašeptal a vzal ji opatrně do náručí.

,,Odneseme ji odsud, z tohoto místa," řekl směrem ke staré hospodyni, protože toto místo bylo tak smutné, i když on doufal v naději.

Uviděl v její dlani a tak ji uvolnil prsty, aby si onu lahvičku vzal.

,,Jed," řekl, když k oné lahvičce přičichl, a když si olízl prst, který smočil o hrdlo lahvičky a vyplivl pak onu hořkou tekutinu. ,,Máte vratič?" zeptal se hospodyně, která na něj nechápavě pohlédla. ,,Vy myslíte bratvičku..caryč..návratníček," vyhrkla hospodyně po chvíli, když si uvědomila co po ní chce a přitom se pousmála.

,,Ano, přesně to myslím," odsekl Aladár a pokýval hlavou. ,,Udělejte z něho silný odvar," dodal a pak už se vydal k odchodu. 

,,Kde má vaše paní komnatu? Uložím ji do postele," řekl po chvíli a přitom se znovu otočil na hospodyni, která mu šla v patách. ,,Pojďte pane, zavedu vás tam a řeknu Bělce, ta odvar připraví a přinese," odpověděla mu a pak ho vedla do malého, ale malebného sídla.