Po stopách vraha: Detektiv na zabití - Yoonmin (15+)

34

Poznámka autora:
Opět mi to ujelo, takže tady máme přes 850 slov.. xd

Speciální věnování je pro ananaszmary za její spamování úžasnými komenty. Číst si je, to je radost. <3
_____________________________

„Odposlech.. Odposlech.. Kurňa, tady to bylo!" mumlal jsem si pro sebe, když jsem ve složkách hledal složku o odposlouchávacích zařízeních.

Jelikož o tomhle vím velký kulový a viděl jsem mezi složkami i složku jen o odposleších, napadlo mě se podívat tam, abych věděl, na čem mám hledat ten záznam.

Tady!
Usmál jsem se, když jsem ji konečně našel a po pár minutách listování v tom jsem ji zaklapl, vyhrabal se do stoje a s odposlouchávacím zařízením zamířil k počítači. Sedl jsem si k notebooku a zapl ho.

Ať tam není heslo.. Prosím, ať tam není hes- Kur-.. Domácí! Co teď?
Pomyslel jsem si, když na mě vyskočila kolonka na heslo.

Co by tam mohl mít? Jeho nejčastější věta? Třeba.. ‚Mám hlad' nebo ‚Jdu spát'/‚Chci spát'? Mohlo by jít.

Pak jsem si ale všiml papíru přilepeného vedle klávesnice.

20 + 10 + 50 + 10 + 60 + 10 + 5 + 5 + _ + : + C =

To by mohlo být to heslo.

Opsal jsem to tam tak.

Ne.

Tak přeložit.

Začal jsem to tam opisovat. Překládal jsem písmeno po písmeni, abych neudělal chybu. Až když jsem byl hotový, přečetl jsem si to po sobě.

Jiminiee_:3

Kdybyste právě přišli do obýváku a uviděli můj výraz, s největší pravděpodobností byste si mysleli, že mi právě někdo vymáchal obličej v rajčatech. Rudější jsem snad ještě nikdy nebyl.

On má moje jméno ještě takhle hezky jako heslo? To je hez-

Jimine! Ten odposlech!

Rychle jsem klikl na enter. Dole v liště to měl už otevřený, klikl jsem na to a zastavil nahrávání.

Kdy mohl začít ten výslech?

Podíval jsem se na hodiny a pak klikl o čtyřicet minut dřív. Zesílil jsem hlasitost. Ozývalo se hučení. Chvíli jsem to musel poslouchat, ale pak jsem poznal hučení motoru auta. Celou dobu to měl v kapse, ale i tak jsem sem tam zaslechl, co si říkali policisti. Tam to bude lepší.

Klikl jsem trochu dopředu. Suga zrovna šel, než ho někam posadili a ozvalo se zavření dveří.

To už bude ono.

Hned na to Suga vyprskl smíchy. Svraštil jsem nechápavě obočí.

„Tak za to, že jste si už pohlídal prsten, vás musím upřímně pochválit.." řekl, když se uklidnil, „Ale to, že stojíte ke mě zády s tím, že mě tak určitě netrkne, kdo jste, je už fakt vrchol." další vlna smíchu.

„Kvůli čemu to je tentokrát?" ozvalo se nevrlé zamručení jiného muže. Poznal jsem, že to je ten, co později při mém příchodu na stanici tak vášnivě vyprávěl ostatním, co se stalo.

Yoongi se už dosmál, ale z jeho hlasu se nevytratilo pobavení.

„Máte spojené ruce za zády. I blbec si všimne vašeho tetování háku. Jak se tak koukám, rád měníte místa výslechů." neviděl jsem Yoongiho, ale věděl jsem, že se ušklíbl.

„Vrabčák se chytil do stejné pasti." začal muž, ignorujíc Yoongiho narážku. Já už ale tušil, s kým má Suga ve skutečnosti tu čest. Snažil jsem si nalhávat, že to jen špatně chápu, ale nešlo to. Začíná to dávat smysl.

„Podobné, ale máte pravdu. Nezdrží se na dlouho." odvětil Suga milým tónem.

„To si myslí..."

„To ví. Stejný lovec má stejné slabiny."

„Lovec si už pohlídá, aby mu vrabčák po druhé nepláchl."

„Nepláchl stejným způsobem. Lovec nepočítá s dalšími možnostmi útěku. Chyba. Přijde o úlovek."

„Dost s tou hrou."

„Já s ní nezačal." ozval se tiše, ale pobaveně Suga. To muž ale asi neslyšel.

„Mám tě v hrsti." slyšel jsem, kroky, jak šel asi k Yoongimu, načež jsem ho pak slyšel hlasitěji kvůli malé vzdálenosti, „Odtud se už nedostaneš. O to jsem se postaral."

„Kdy jste mi je tam dal? Po tom, co jste mě po druhé omráčil? Při prvním vyšetřování policií jste je ukradl, že? Dal jste mi je nejen do pytlíku, co jsem měl u sebe v kapse, ale dal jste mi ho i do kapsy tohoto kabátu pro jistotu, že by se mi podařil útěk, což se taky stalo. Proto jste věděl, kde jsou. Ten, co je u mě našel, je jistě ten, co tam byl s vámi, když jste mě poprvé vyslýchal. Víte, že jsem měl tenhle kabát a doufali jste, že je neobjevím. A to vám vyšlo-"

Hned na to Yoongi podle rány schytal ránu pěstí. Trhl jsem sebou a trochu kníkl.

Yoongi... Promiň mi to...

„Správně." ozval se chladně muž, „Ale je ti to k ničemu. Kdo by ti věřil? Teď jsi v očích všech lhář. ‚Ukradl jsi prsteny ve výši osmi milionů'. Jsi lhář i v očích Jimina. Co si o tobě teď asi myslí? Věřil ti. A tys ho podrazil."

Po tváři mi stekla slza.

„Dlouho se smát nebudeš." řekl tiše Suga, načež se ozvalo zasmání, opět se ozvala rana pěstí a pak druhá, kdy musel Yoongi narazit hlavou o stůl. Ozvalo se jeho zásténání, než jsem slyšel přidušené zvuky.

Škrtí ho!

„Mám tě v hrsti, vrabčáku." zavrčel muž, než Sugův krk už asi pustil, aby tam neměl otlaky a nemohlo se to dosvědčit, „A pak si najdu Jimina. Po tohle se určitě vrátí do vily, kde bude o dost zranitelnější."

„Ne.." ozvalo se tiše od Sugy, ale už znělo spíš zoufale. Pak už se ozvala poslední rana pěstí a Suga ztichl.