Feelings for you

[7]

Zastavím se v pohybu a nůž položím na linku. Dost daleko abych zde přítomnému blbci nic neudělala.
„Řekni to ještě jednou a kopnu tě mezi nohy!” podívám se na něj s vražednými úmysly.
Už něco chce říct, ale Jacob ho zachrání před jistou smrtí.
„Hele nech ji být, ona by to vážně udělala. A ne není to holka na jednu noc, je to moje spolubydlící.” Usměje na mě Jacob.
„Cože?” vykřikne ten druhý.
„Olivere tohle je Emily, Emily tohle je Oliver můj nejlepší přítel a spoluhráč.” Podívá se ještě jednou na mě i na Olivera a pak si jde sednout zpět na gauč dojíst svůj oběd.

Já se vrátím ke krájení zeleniny ke svému obědu a nechám Olivera stát kousek ode mně jako sloup.

„Já,... promiň nevěděl jsem, že má holku jako spolubydlící.”
„Jo to byl záměr, ale řekni něco podobného ještě jednou a vážně nemám problém ti něco udělat. A obzvlášť dnes.” Tvrdě se na něho podívám a vrátím se ke krájení.
„Co jí je nebo to je taková pořád?” ukáže prstem na mě.
„Ne jen se špatně vyspala a být tebou bych na Em nemířil prstem nebo ti vážně něco udělá.” Podívá se na něj s prosbou v očích.
„Nechci vysvětlovat trénerovi, že ti ublížila moje spolubydlící.” Ušklíbne se na něj, Oliver uvidí můj výraz a ruku si dá podél těla.

Má štěstí dnes nemám náladu na něčí blbé kecy. Jediné, co chci je jít si lehnout a podívat se na nějaký film.

Ze skříňky si vytáhnu talíř a nandám si jídlo, které už je hotové.

„Co tu vůbec chceš Olie?” zeptá se s plnou pusou Jacob. Vezmu si talíř i skleničku s džusem a jdu si vedle něj sednout. Taky mě zajímá, co tu chce. Je čtvrtek něco okolo druhé hodiny.
„KJ potřebuje pomoct s věcmi na večer a potřebuje nás.” KJ? Podívám se s otázkou na Jacoba. Ten to hned pochopí.
„Kian Jake, je to náš spoluhráč a pořádá tu párty dnes večer.” Kývnu hlavou a začnu si užívat své mistrovské dílo v podobě oběda.

Možná jsem tu omáčku mohla udělat trochu jinak, ale i tak je to dobré. Babička a mamka by na mě byly pyšné.
„Ty tam nejdeš?” tato otázka bohužel byla mířená na mě. Oliver se na mě dívá nechápavě.
„I když ti po tom nic není jelikož se neznámé, tak ne nejdu tam.” Oliver ke mě přijde s nataženou rukou.
„Oliver,” usměje se na mě, myslí to upřímně. To je fajn.
Vstanu od svého obědu a potřesu si s ním rukou.
„Emily,” taky se usměju.

„Co studuješ Emily?”

„Výtvarné umění a literaturu. Ty?”
„Druhý ročník komunikace a mezinárodní vztahy.”
„Takže jste spolužáci i spoluhráči. Super!”
„A ještě se známe ze školky.” Tentokrát odpoví Jacob. Zasténám.
Super!
To jsem to dopracovala. Ne jen jeden hokejista, ale už dva.

***
Když odejdou pomoct svému kamarádovi s párty, mám celý byt pro sebe. Jasně jsem Oliverovy vysvětlila, že nechci aby někdo věděl, že bydlím s Jacobem. Získala jsem novou přezdívku "Ilie".

Stihla jsem se podívat na celé dva filmy a upéct něco sladkého.

Zrovna jsem se chystala do koupelny se osprchovat když do bytu vletěli oba dva. Jacob se na mě omluvně podívá a vrazí do koupelny. Oliver si šel sednout na gauč. Tak asi půjdu za ním. Kdo ví, jak dlouho mu to bude trvat.

Když jsem se podívala na hodiny bylo něco po sedmé.
„Co tady budeš dělat sama?” zeptá se mě Oliver.
„Nevím, co si myslíte, ale já si pustím film.”
„Většina si myslí, že si pozvete holky a nebo si pozvete nějaký kluky a užijete si noc.”
„No tak to já nedělám, nejsem holka, co by spala s někým na jednu noc.” Oliver pokýve hlavou.

***
Oba máme zavřené oči a užívame si klidu z toho nás, ale vyruší Jacob.
„Em můžu si vzít nějaký ten toust?”
„Klidně si je vem.” V tu jako by se Oliver vzbudil a s psíma očima se na mě dívá. Usměju se. Kývnu hlavou.
„Pokud chceš klidně si vem taky.”
„Díky,” oba si vezmou jeden z toustů, které jsem připravila. Jako by neměli v žaludku nic od rána, tousty zhltnou až se ani nestíhám divit. Oba slastně zasténají. Tohle mám ráda, když ostatním chutná moje jídlo. Je to takové pohlazení po duši, že jste něco udělala dobře. A u hokejistů je to ještě víc, protože do sebe něco hodí a je to. Nebo tak to aspoň dělají mý bratři. Ale na moje jídlo si vždy našli čas a vždy po mně chtěli abych jim toho dělala víc.

Oliver se na mě podívá s úsměvem, který moc dobře znám.
„Od teď sem chodím častěji,” Jacob ho praští do ramene.
„Tak na to zapomeň Em je moje spolubydlící a ty sem kvůli jídlu chodit nebudeš.” Zasměju se jak se hádají. Moc mi to připomíná mé přátele a rodinu.

„Hele když tady budeš, klidně si můžeš vzít něco, co jsem uvařila nebo upekla. Ale to je tak vše. Dobře?” Oliver začne zběsile kývat hlavou, přijde mě obejmout. Prvně jsem zaražená, ale potom mu objetí váhavě oplatím. Neznám ho skoro vůbec.
„Tvoje jídlo mě vrací do dětství když mi vařila babička. Teď si vše dělám sám, ale vždy když se vrátím na víkend domů, vezmu si to, co mi matka a babička udělali.”
„V pohodě, klidně se tu stav.”

***
Po asi půl hodině, kdy tu oxidovali konečně vypadli. Jacob prý doufá, že mě potom večer nevzbudí, ale pít moc nechce. Tak se uvidí jestli ho zítra budu chtít něčím praštit nebo ne.

V ledničce si vytáhnu zmrzlinu a sednu si na gauč k nějakému romantickému filmu. Tak se uvidí jestli se to bude dát sledovat nebo tam pustím svůj oblíbený seriál.

Sotva film začne, přijde mi oznámení na mobilu.

Sociální sítě a další komentáře. Další zprávy typu proč už nevydávám fotky a neúčastním se veřejných akcí.

Chci mít svůj život, aspoň jen na chvíli. Zažít jaké by to bylo kdybych se taková narodila.

__________________________________

Omlouvám se, že dlouho nevyšla žádná kapitola, chtěla jsem se věnovat jiné knize

Teď jsem však zpět a tato kniha bude mít zase pravidelnější vydávání

Děkuju za hlasy a každé přečtení

Doufám, že se aspoň někomu líbí

Děkuju

S láskou Verča