Děti Mordoru (Little fears)

To nádherné ticho

Bylo po všem. Jako by se konečně všechno vrátilo do starých kolejí. Strašidla a podsklepy v mysli děti vybledly jak starý leták na nástěnce. Staly se jen příběhem, který už se ani nevyprávěl. Na který nikdo nechtěl vzpomínat.
První týden většina z nich do školy nepřišla. Jen malá Nina tam rano sestupovala po schodech s Medvídkem. Alisu vozil řidič dál limuzínou, a každé rano ty dva probodávat nenávistným pohledem někoho, kdo je viní za zatoulaní mladé slečny.  Sestupovali po schodech mlčky, protože nebylo co vyprávět. Zapomínali a chtěli zapomenout. Někdy, když se zapomínalo hůře, a podmračené deštivé ráno bylo plné stínů, se Liška držela celou cestu dolů Medvídka za ruku.
I škola jako by utichla. Řev dětí o přestávkách byl zase svobodný a halasný. Hlídání už Omegu nebavilo a omezilo se jen na napomínání. Na caparty ze Sodomy si maximálně někdo křikl nadávku, jinak nic.
Bylo po všem. Dokonce víc, bylo nádherné ticho všedních dnů, nudných výkladů učitelů, domácích úkolů a cesty o osm set padesáti šesti schodech.

Další pondělní ráno se objevila Kavka i Havran. Kavka už jen trochu kulhala. A ani jeden si nenesl žádné podlitiny od otce. Usmívali se a přivítali se s Liškou.
"Fotr teď většinou spí či čumí fo bedny! Vůbec nevstával z gauče! Dokonce nechal Havrana týden doma, aby mne ošetřoval. Asi už se uchlastal!" vysvětlila za oba dívka s pohrdavým úšklebkem. Od vily přiběhla Elis. Konečně se jí podařilo přesvědčit rodiče, že může chodit zase pěšky.
"Papá se hrozně zlobil, že jsem tehdy s vámi utekla do lesa. Ale už na to úplně zapomněl. Je teď úplně zlatý!" usmívala se přátelský, zatím co zvonili na Medvídka, aby už šel. Ať to stihnou.
Pak přišel i Vrabčák, který sebou vedl Větvíka.
"Tátu ještě z nemocnice nepustili, ale přesvědčil jsem ho, že je Větvik utečenec a že ho nesmí prozradit. Ani moc neprotestoval. Čekal jsem větší odpor. Prohlásil Větvíka za mého bratrance. Jen trval na tom, že musí se mnou chodit do školy. Tak jsne to slíbili!" vysvětlil ostatním.
Kavka nevraživě sekla pohledem po Věrvíkovi, stále mu úplně nedůvěřovala.
"Ahoj bando!" ozvalo se potěšeně. Byl zo Smíšek.
"Smíšku?" pohlédli překvapeně na sveho kamaráda.
"Kurva. Snažila jsem se k tobě dostat přes tvou mámu snad desetkrat!" protestovala vztekle Kavka, jak se k nim najednou přikradl, jako by se nic nestálo.
"Byl jsem nemocný!" vysvětlil s tím, že on za to přece nemůže. "Tak co je nového ?" optal se zvědavě.
"Tři holky ze třídy jsou zbouchnuté!" odpověděl pohotově Vrabčák.
"V jedenácti?" pochyboval Smíšek.
"Jasně že ne!" vyprskli v záchvatu smíchu.
"Ake Elis chodí z Havranem!" oznámila mu Kavka.
"To není pravda!" protestoval Havran. Chtěl by to byla pravda, ale ještě s ní neměl ani to slíbené rande. A ségra také mohla držet hubu.
Elis na to nic neřekla. Jen se pro sebe tak trochu pousmála.
Smíšek si je přeměřil, ale pak si vzpomněl na něco jiného.
"Dáš mi opsat úkoly?" požádal dívku a kajícně sepjal ruce jako by se k ní modlil.
Elis zalovila ve své aktovce a vytáhla jejich sešity.
"Úkoly jsem ti psala celou dobu!" ujistila ho.
"Ty jsi zlatá!" vrhl se k ní a objal ji. Měsíc úkolů to by bylo příliš mnoho práce pro každého z nich.
Při tom si všiml, jak se na něj Havran zamračil. Tak že na tom něco bude, chodí spolu. Usmál se tomu.
Ostatní se zatím vydali dolů po schodech.
"A to jsme ti ještě nevyprávěla o Omeze!" připomněl jim všem Medvidek.