Zločiny v srdci města

Kapitola 3

Dominik už odcházel zpátky domů z práce. Šel dříve z práce, protože měl vše hotovo, ale večer už se brzo stmívá, takže šel za tmy. Došel ke své bytovce a šel až do svého bytu. Odemkl dveře a vstoupil do bytu, kde slyšel Jakuba i Kateřinu. Pověsil klíče na věšák a vešel do kuchyně. „Ahoj. " pozdravil oba. Ty ho též pozdravili. Vysunul židli a sedl si k nim. „Tak co ten ranní hovor? Co se stalo? " ptá se Dominik Jakuba. Ten pronesl: „Našlo se tělo ženy. Ošklivá vražda, ale nejvíc je na tom zvláštní to, že měla tetováni na pravém palci. Číslo dvě tam měla vytetované, její matka řekla, že nikdy tetování nechtěla. " Kateřina se nechápavě ptá: „Proč zrovna číslo dva? " Jakub jen zakroutil hlavou. Kateřina se zvedla, protože se dodělala večeře. „Dělal jsem na tom s Alžbětou Slívovou. S tou, co jsme chodili do třídy. " řekl. „Ta je detektiv ne? " ptá se Dominik. Jakub kývl. Kateřina podala na stůl pekáč s večeří. Všichni tři se najedli.
Kateřina následně šla spát, protože ráno brzo stává. Dominik si sedl na gauč a díval se na seriál. Jakub zůstal sedět u stolu a přemýšlel nad případem. Dominik se podíval na hodiny a lehce se zalekl, když uviděl kolik je hodin. Televizi vypnul a ovladač položil na stůl. „Nechceš už jít taky spát? " ptá se Dominik a dále řekne: „Dneska toho bylo hodně, tak ať zítra vše zvládneš. " Jakub přikývl hlavou. Dominik se odebral do svého pokoje. Jakub zhasnul světla a též se vydal do svého pokoje. Lehnul si na postel a dále přemýšlel o případu. 

23.10. 2020
Bylo už ráno a všichni už mířili do práce. Dominik šel po ulici a tentokrát dnes mu začínala práce déle. Tím pádem se rozhodl, že zajde na snídani a sní si jí v klidu tam. Vešel dovnitř a překvapivě skoro nikdo uvnitř nebyl. Rozhlédl se kolem a všiml si Nikoly, která už jedla u stolu snídani. Dominik přistoupil k ní a řekl: „Čau! Můžu si přisednout? " Nikola měla na stole položený notebook. Jakmile ho zaslechla, tak od něj odtrhla oči a řekla: „Ahoj, jo jasný. " Dominik si položil tašku na židli sedl si naproti ní. „Dneska začínáš déle? " ptá se Nikola. Dominik jen kývl a tentokrát se on ptá: „Ty máš dnes volno? " Nikola se zasmála a pronesla: „Byla bych za něj ráda, ale bohužel. Až odpoledne mám klienta u soudu a je to něco vážnějšího, takže se chci na to pořádně připravit. " Dominik přikývl a náhle k nim přišla servírka. „Dobré ráno. Máte vybráno? " ptá se s úsměvem. Dominik kývl a řekl: „Dám si velký cappuccino. " Servírka si to zapsala a došla k dalšímu stolu. „Chtěla jsem se na něco zeptat. Pár měsíců zpátky jsme probírali ohledně té policie. Půjdeš teda do toho, nebo pořád nevíš? " ptá se zvědavě. Dominik se podíval z okna ven a přemýšlel, co odpoví. Následně po pár sekundách řekl: „Možná ano, ale pořád nevím. Policejní akademii mám, ale teď otázka, zda opravdu do toho chci jít. " Nikola chápavě přikývla.

Mezitím...
Jakub se právě převlékl do uniformy a přemístil se do patra divize loupeží a vražd. Přišel do kanceláře Alžběty. Ta zrovna s někým volala. Jakub přišel do místnosti a koukal na fotografie ze včera. Mezitím čekal až Alžběta dotelefonuje. Po pár sekundách Alžběta mobil odložila a přistoupila k Jakubovi. „Takže, auto Valerie se našlo hned vedle supermarketu, kde pracovala. Z práce odcházela po osmé, takže můžeme předpokládat, že na parkovišti byla unesena. " pronesla. Jakubovi podala fotografii jejího auta. Ten ji přidal k ostatním na tabuli. „Dále volala doktorka Sáblíková, že už dodělala pitvu. Takže si to rozdělíme. Ty zajedeš a zeptáš se na Valerii, klidně tam zajdi i s tím tvým kolegou. Já zajedu za doktorkou a snad zjistíme více. " řekla. Jakub přikývl a vydal se pryč. Vstoupil do výtahu a dojel do podzemí, kde bylo parkoviště. U jejich auta čekal i Jakubův kolega Markus Minář. „Čau, pomáhám s jedním případem v divizi vražd. Můžeš mi pomoct, nebo jet dnes s někým jiným. " pronesl Kuba. Markus si zastrčil mobil do kapsy a řekl: „Ahoj, klidně ti pomůžu. " Jakub kývl a oba nasedli do auta. Náhle vyrazili směrem k supermarketu, kde pracovala Valerie. 

Po nějaké době Alžběta už dorazila do budovy, kde se konala pitva Valerie Poltánské. Pitvu konala doktorka Denisa Sáblíková. Alžběta došla do pitevny číslo deset. Byla to místnost úplně na konci chodby. Alžběta vstoupila, kde už na ní čekala Denisa. „Zdravím. " pronesla Alžběta, když uviděla Denisu. Denisa též pozdravila a přistoupila k pitevnímu stolu. Na něm už leželo tělo Valerie Poltánské, které bylo přikryté. „Řekni mi, že máš něco, co by nám mohlo pomoct. " pronesla Alžběta. Denisa odkryla hlavu těla a řekla: „Příčina smrti byla ztráta krve. Myslím si, že tady v tomhle případě nešlo ani o uškrcení. Ten, co tohle udělal, tak chtěl, aby trpěla. " pronesla. Alžběta se ptá: „V kolik hodin nastala smrt? " Denisa řekla: „Kolem čtvrté hodiny ranní. " Alžběta si prohlédla oběť. „Potom jsem se podívala na to tetování, jak si požadovala a bylo vytetované pár hodin před smrtí. " řekla. Alžběta se zarazila. Po pár sekundách se ještě ptá: „Byla něčím uspána, nebo zdrogovaná? " Denisa zakroutila hlavou a dodala: „Ani znásilněna. " Alžběta přikývla. Denisa sáhla deskách s papíry a podala ji to. „Tam to máš vše sepsané, tak snad to nějak pomůže. " Alžběta poděkovala a odešla.

Mezitím...
Jakub s Markus dojeli do supermarketu, kde pracovala Valerie. Vešli dovnitř a zahlédli jednu ženu, co doplňovala zboží do regálů. „Dobrý den, mohli bychom se zeptat, kde najdeme vedoucí prodejny? " Žena se zvedla a řekla: „Určitě pojďte za mnou. " Vešli do menší chodby, kde byly šatny, záchody a následně i kancelář. Žena zaklepala na dveře a vešla dál. „Brendo, shánějí vás tady pánové. " řekla a odešla. „Dobrý den, já jsem Brenda Mlynářová, vedoucí supermarketu, co pro vás mohu udělat? " ptá se Brenda. „Já jsem strážník Jakub Schmid, tohle je můj kolega Markus Minář. Máme pár dotazů ohledně Valerie Poltánské. " Brenda se zarazila a řekla: „Co potřebujete o ní vědět? " Jakub řekl: „Včera ráno se našla zavražděna. V kolik hodin odcházela z práce? " Brenda se šokem posadila a řekla: „Já nevím. Já tu včera nebyla, ale zavírá se tu v deset, takže někdy po desáté. " Jakub dodal: „Její auto zůstalo na parkovišti, což znamená, že nestihla dojít k autu. Nemáte tady třeba kameru, která by zaznamenala parkoviště? " Brenda zakroutila hlavou a řekla: „Kamery máme jen uvnitř prodejny a jednu u vchodu. " Jakub si to připsal a naposled se zeptal: „Nevšimla jste si, že by Valerie byla poslední dobou jiná? Nervózní, vystrašená, nebo možná naštvaná. " Brenda zakroutila hlavou a jistě řekla: „Valerie vždy byla poctivá a usměvavá holka. Byla úplně v pořádku. " Jakub si to zapsal a malý zápisník si uklidil. „Děkujeme vám, kdyby jste si na cokoliv vzpomněla neváhejte přijít. " řekl a on i Markus odešli. Na chodbě stála žena, která je dovedla k Brendě. „Slyšela jsem, jak jste mluvili s vedoucí. " pronesla. Jakub se na ni podíval a čekal. „Předevčírem jsme skončili spolu. Naposledy jsem ji viděla před vchodem supermarketu. Šla k parkovišti a já na druhou stranu. Dívala jsem se na hodinky a byly tři minuty po desáté. " pronesla. Jakub si to zapsal a řekl: „Děkujeme. "

Mezitím...
Alžběta se už vrátila do své kanceláře a položila papíry na stůl. Do místnosti vstoupil kapitán divize loupeží a vražd Tim Brodský.
Byl kapitánem už přes deset let. Měl šedé vlasy a vousy. Byl vysoký a nosil brýle. Momentálně měl na sobě modré džíny a šedou košili.
„Tak co, jak jsme na tom? " ptá se. Alžběta si sedla na židli a opřela se. Silně vydechla a řekla: „Moc toho nevíme. Prakticky to vypadá, jak kdyby si to udělala sama. Žádný otisky, svědci ani důkazy. " Tim přistoupil k tabuli, na které byli fotografie. „Co to tetování? " ptá se zvědavě. „Bylo vytetované před smrtí. Možná dvě až tři hodiny. " Tim se nechápavě podíval a zeptal se: „Proč zrovna dvojka? " Na to neznala Alžběta odpověď. Náhle ji zazvonil mobil. Byl to Jakub, který ji oznámil ohledně dalších informací.

Mezitím...
Jakmile Jakub domluvil s Alžbětou, tak zastavili před panelákem, ve kterém Valerie žila. Jakub i Markus vešli dovnitř a došli k výtahu. Valerie bydlela v nejvyšším patře a to je osmé. Jakmile k výtahu došli zjistili, že nefunguje. „To si děláš srandu, že budeme muset šplhat do osmého patra? " řekl Markus a podíval se na Jakuba. Ten jen vydechl a začali vycházet až nahoru. Po několika minutách konečně došli nahoru. „Dolů skáču oknem. " řekl humorně Markus. Jakub se zasmál a došel k bytu Valerie. Odemkl dveře a vstoupili dovnitř. Byt byl celkem malý, ale hezky vybavený. Z malé chodbičky se vešlo do vybavené kuchyně. „Vypadá to tu dobře. " řekl Markus. Na stole ležel její notebook. „Vezmu ho sebou, třeba v něm něco najdou. " řekl Jakub a uložil ho do průhledného sáčku. Oba procházeli byt a snažili se najít něco, co by jim pomohlo. Procházeli každou místnost, ale nic užitečného nenašli. „Takže to jsme vyšli ty schody jen kvůli notebooku? " ptá se naštvaně Markus. Jakub jen kývl hlavou a odešli pryč.