,,AU!" Zavrčel Tonda, když mu Aja kontrolovala nos.
,, Zlomený to není!" Zavrčela, a narvala mu do nosu vatu, aby zastavila krev. Byla opravdu drsná. ,,Tak. To bude stačit." Pak mu narvala do ruky lízátko.
,, A já žádný nedostanu?" Prskal Zbyňa.
,, Ty dávám jen za statečnost, a tys celou domu řval jak na lesy!" Odsekla. Aja mu předtím chtěla vydezinfikovat odřeniny, ale jakmile na něj dezinfekci našplíchala, začal se Zbyňa svíjet v bolestech a vyvádět, jako by ho operovala zaživa, a řval i při nasazování náplasti.
,, Ale Igor jich dostal šest!"
,, Jo, protože když má v hubě lízátko, tak nemluví!" Vysvětlila. ,, Musím mu tu pusu zacpat dřív, než jí otevře, a bude chtít zase něco říct." Igor rozkousal poslední lízátko, a skutečně se chystal něco říct, ale Aja vytáhla koblihu a vrazila mu ji do pusy.
,, Jez!" Přikázala.
,, Thaks, fhjn!" Zamumlal s plnou pusou. Aja jediná ho dokázala usměrnit, prostě jen tím, že mu dala hodně jídla, takže měl Igor plnou pusu, a nemohl mluvit. Tonda si nemohl nevšimnout jistého laškování mezi těmi dvěma. A už věděl proč. Jednou totiž omylem našel ten papír, na který Igor napsal následující řádky:
Ta moje šílená blondýna...asi ji miluju. Jinak se to nedá vysvětlit. Moje krásná modrooká blondýnka, ta pološílená malá potvora, nedá se jen tak snadno. Ve skutečnosti dovede mít kuráž víc, než si myslí, i když je někde tam hluboko v jádru vlastně křehká.Asi spolu budeme bojovat už napořád, ale jednou se za tu její zeď dostanu.
Tak přece jen je Igor zamilovaný do Aji! Ten text musel být o ní, všechno to na ní sedělo, přece!,, Myslím, že by sis tady měla nechat Igora na pozorování až do rána." Řekl proto Tonda. Aja se podívala na Igora, který mezitím dojedl koblihu.
,, Dobrej nápad, můžeme vyvolávat duchy slavných sériových vrahů!" Navrhl Igor.
,, A tím dalším se asi stanu já, jestli tu s ním budu muset sedět až do rána!" Zavrčela Aja. ,, Nic mu není, není teda žádnej důvod, aby tu zůstával."
,, Přesně tak, nic mi není, a sladký už jsem vyloudil." Zvedl se Igor. ,, Blondýno, jdeme, uložím tě." Popadl Zbyňu za paži. Venku zase popadl za paži Tonda jeho.
,, Ty seš teda vážně natvrdlej! To ti to nedošlo? Chtěl jsem ti pomoct! Taky jsi mohl trošku simulovat!"
,, Proč? Sto padesát centimetrů čiré hrůzy simulanty nesnáší."
,, Já vím, ale mohl jsi dát najevo, že ji potřebuješ. Víš...pak byste tam zůstali o samotě a ona by o tebe pečovala." Mrkl na něj.
,, Myslím, že už jsem jí všechno snědl, nevím, co víc by pro mě ještě mohla udělat." Pokrčil rameny, a znovu se snažil přehodit si Zbyňovu paži kolem ramen.
ČTEŠ
Hyper Toxic Odboj
AksiTondovi bylo teprve patnáct, když přišel o své tři bratry, a jeho rodiče podlehli útoku Rabiátů. Zůstala mu jen sestra, která potřebuje pomoct...A tak se rozhodne sám stát členem odboje bojujícím proti oněm Rabiátům, vrahům a travičům. Na své cestě...