Zločiny v srdci města

Kapitola 4

Jakmile Jakub s Markusem odešli z bytu Valerie, tak se vrátili do policejní administrativní budovy. Jakub došel do kanceláře Alžběty a ovšem ji řekl. „Takže vlastně nemáme vůbec nic. " řekla naštvaně. „Já pořád nechápu to tetování. " řekl Jakub a díval se na fotografie. „Možná bychom měli zapátrat více do minulosti. Jestli třeba hrála nějaký sport a měla dres s číslem dva, nebo něco takového. " navrhla unaveně. „To není špatný nápad. Zkusím zapátrat více v minulosti. " řekl. Alžběta pronesla: „Dneska už jdi domů. Zítra se do toho pustíme více. " Jakub kývl, rozloučil se a odešel.

Po nějaké době dorazil do bytu, kde byl Dominik. „Čau, tak co? Co ten případ? " ptá se Jakub. „Pomalu to vypadá, jak kdyby si to udělala sama. " řekl a unaveně si sedl na gauč. Dominik se opřel o gauč a řekl: „Nějaký ex přítel? " Jakub zakroutil hlavou. „Kateřina je vlastně kde? " ptá se Jakub. „Prý má schůzku s Maruš a Bárou. " řekl a dodal: „Můžeme zajít za Tondou do baru. " Jakub se na něj podíval a řekl: „A ráno si budeš stěžovat, že ti je blbě. " Po dlouhém přemlouvání Jakub nakonec souhlasil. Vešel do pokoje a vzal si hnědou koženou bundu a černé džíny. Dominik černou bundu a světle modré džíny. Vyšli ven na ulici a šli směrem na náměstí k baru. „A zjistili jste něco, co by se vám mohlo hodit? " ptá se zvědavě Dominik. Jakub řekl: „No potvrzený je, že si to sama neudělala. Všichni o ní mluvili jako o šťastné dívce. Jediné, co víme je, že tetování, bylo vytetované nějakou chvíli před smrtí. " Dominik dodal: „A to tetování bylo číslo dvě. " Jakub kývl. „Nemohlo to být třeba nějaké číslo z kroužku. " Jakub sklesle řekl: „Netuším, ale tahle otázka se mi točí pořád v hlavě. " Dominik se zeptal jaká a Jakub řekl: „Pořád mi přijde, jak kdybych ji odněkud znal. " Dominik se znovu ptá: „Jméno? " Jakub odpověděl: „Valerie Poltánská. " Dominik se dlouho zamýšlel, ale také si nemohl vzpomenout. Náhle došli k baru na náměstí. Vstoupili dovnitř a klasicky bar byl úplně plný. Akorát dvě místa u baru byla volná, tak je zabrali. Přišel k nim barman a ptá se: „Zdar, tak jako minule? " Byl to Antonín.
Antonín Petrlík pracoval jako barman v tomhle podniku. Antonín dříve s nimi chodil na základní školu, ale po ní už se viděli jen párkrát v baru. Antonín měl krátké hnědé vlasy a byl vysoký.
„Ne! Minule to stačilo. Dnes chci jen džus. Třeba jahodový. " pronesl Jakub. Antonín se podíval na Dominika a čekal, až si také vybere. „Tak já jeden Gin s tonikem. " Antonín kývl a začal jim to připravovat. Náhle zaslechli ruch u jednoho stolu. Oba se podívali, co se děje. U stolu stál jeden muž, celý pokérovaný a mohutný. Zaútočil na druhého muže, který byl v černém saku. Jakub se zvedl a přistoupil k nim. „Strážník Jakub Schmid. " pronesl a ukázal odznak. Pokérovaný muž to ignoroval a dal mu pěstí do obličeje. Dominik to zahlédl a doběhl k nim. Muže strhnul na zem. Jakub se zvedl a chtěl ho též chytnout jenže přiběhl další potetovaný muž a Jakuba shodil. Dominik se otočil, ale muž toho využil a odkopl Dominika. Už mu chtěl dát znovu pěstí, ale Dominik uhnul a pěstí mu dal on. Jiný chlap z jiného stolu přiběhl na pomoc a potetovaného muže držel. Jakub loktem praštil i druhého a držel ho na zemi. Antonín mezitím zavolal policii. „Tondo, nemáte něco, čím bychom je svázali? " ptá se Jakub. Antonín sáhl do šuplíku a vytáhl malý provázky. Jakmile je svázali, tak do pár minut přijela policie. Jakub si držel kapesník u nosu, protože mu tekla krev. Dominik si chladil pytlíkem ledu klouby na ruce. Mezitím policie už odešla se zatčenými. Antonín jim řekl, co se děje a došel zpátky k baru. Popadl Gin s tonikem a jahodový džus a podal jim ho. „Teď to spíš vidím na panáka. " řekl Dominik a zasmál se. Jakub se zasmál a řekl: „Džus stačí. Dojdu si na záchod utřít si ten nos. " Dominik se napil Ginu a řekl: „Ty jo, ten je dobrý. " Antonín přikývl.

Muž taxíkem dorazil z práce a došel k vchodovým dveřím. Odemkl dveře a hlasitě vykřikl: „Markét, jsem doma. " Zavřel dveře a šel do kuchyně, kde se svítilo. Žena v černém županu právě vařila večeři. „Ty jo, to moc krásně voní. " řekl muž a políbil ji na tvář. Ta řekla: „Během deseti to bude. " Muž kývl a pronesl: „Půjdu si dát rychlou sprchu. " Vešel po schodech do prvního patra. Vstoupil do malé koupelny. Sundal si špinavou pracovní bundu a hodil ji do pračky. Žena mezitím vložila do trouby pekáč a vešla do obýváku. Vzala noviny a začala je číst. V domě, který se měl bourat se našlo tělo mrtvé mladé ženy. Jediné, co se našlo bylo tetování, vytetované chvilku před smrtí. Přečetla žena v novinách a řekla si: „Ten dnešní svět je opravdu ujetý. " Náhle někdo zazvonil na dveře. Žena položila noviny a došla ke dveřím.
Muž ve sprše uslyšel ránu, která byla slyšet i přes proud vody. Muž vypnul vodu a zařval: „Markét, jsi v pořádku? " Odpovědi se muž nedočkal. Vylezl ze sprchy a šel se podívat, co se děje. Vchodové dveře byly dokořán otevřené. „Markéto! " zařval muž. Náhle v celém baráku vypadly pojistky. Muž popadl mobil a svítil si mobilem. Otevřel dveře do sklepa a šel zkontrolovat pojistky. Došel do sklepa, kde byl všechen možný bordel. Starý nábytek, součástky, nářadí a dalších spoustů věcí. Došel na druhou stranu sklepa k pojistkám. Jenže to si nevšiml chlapa v šedé bundě s kuchyňským nožem.

Jakub a Dominik se vrátili zpátky do bytu. Jakub rovnou šel do koupelny a Dominik šel do kuchyně, kde už byla i Kateřina. Ta položila noviny na stůl, aby je Dominik viděl. V domě, který se měl bourat se našlo tělo mrtvé mladé ženy. Jediné, co se našlo bylo tetování, vytetované chvilku před smrtí. Dominik si to přečetl. „A podívej se, kdo to napsal. " řekla. Dominik se podívala na jméno a to bylo Nina Holmes. Chodila na stejnou základní školu jako Jakub, Dominik, Kateřina, Antonín, Nikola a Alžběta. Jakub vešel též do místnosti a přečetl si to. „Klasika Nina a její tajné zdroje všude po městě. " řekl vytočeně Jakub. „Znáš ji, je to Nina. " pronesla Kateřina. Jakub řekl: „No já půjdu spát, tak se mějte. " Oba se též rozloučili a Jakub se vydal do svého pokoje. Dominik s Kateřinou zůstali u stolu a dělali věci do práce. Jakub si sedl na postel a na notebooku si hledal informace o Valerii. Hledal nějakou dobu, ale nic užitečného nenašel. Na jediný kroužek, co Valerie chodila byl kroužek výtvarného tvoření. Zde nic s číslem dvě společné nebylo. Položil notebook na stůl a šel spát.

24.11. 2020
Jakub se vzbudil už hodinu před budíkem. Skoro celou noc nemohl spát, protože pořád přemýšlel o případu Valerie Poltánské. Vstal z postele a došel do kuchyně. Otevřel lednici a vyndal si vajíčka. Po chvíli se nad něčím zamyslel a náhle mu něco došlo. Vajíčka uklidil zpátky a doběhl si pro bundu. Dominik mezitím vyšel z pokoje, když náhle viděl Jakuba. „Co tu děláš, tak brzo? " ptá se rozespale Dominik. Jakub si oblékal bundu a mezitím řekl: „Už mi došlo odkud znám oběť. Musím zajet za její matkou a zeptat se. " Dominik pronesl: „Pojedu s tebou. Dnes mám volno. " Jakub řekl: „Měl bys to volno využít. " Ten se vrátil s černou bundou s kožichem. „Už mlčím. " řekl a oba se vydali dolu. Nasedli do Dominikovo bílého auta Honda Civic. Dominik otočil klíčem a nastartoval auto. Následně se vydali zpátky k domu matky Valerie.

Alžběta už byla ve své kanceláři a zjišťovala všechny možné informace ohledně Valerie. Do kanceláře vstoupil kapitán a za ním mladá žena. „Zdravím vás. Tohle je Lenka Parlásková. Přidala se do naší divize a tobě chybí parťačka, takže ji k tobě přiřadím. " pronesl kapitán Tim.
Žena měla delší zrzavé vlasy stažené do culíku. Měla na sobě modrý džíny, džínovou bundu a pod tím bíle triko.
„Těší mě! Jsem Lenka. " řekla a podala si ruku s Alžbětou. Ta se též představila a usmála se. „Tak jo, já tu mám ještě nějakou práci, tak Lenku informuj o současném případu. " řekl a odešel z kanceláře. Alžběta i Lenka přistoupili k tabuli, na které byly různé informace a fotografie. Alžběta ji vše od začátku řekla a vysvětlila. Po celém vysvětlení Lenka se ptá: „Opravdu se nenašlo na místě činu nic jiného než tělo a ta kabelka? " Alžběta zakroutila hlavou. Lenka navrhla: „Co zkusit tam zajet znovu a projít to tam, jestli se něco nepřehlédlo. " Alžběta souhlasila.

Dominik a Jakub už stáli u vchodových dveří domu matky Valerie. Jakub už po druhé zvonil, ale stále nic. Dominik nakoukl přes okno a viděl puštěnou televizi. „Televize je puštěná, takže vzhůru asi je. " řekl nejistě. Jakub zkusil vzít za kliku a bylo odemknuto. Oba pomalu vstoupili dovnitř. Dominik nahlédl do obývacího pokoje a všiml si ležícího těla na zemi. „Jakube! " zařval hlasitě.