Poslední Hřích 2

95. Šaci a její minulost 5

Náhle se od ní Sándor odtáhl, jakoby ho spálil mráz a Šaci na něj s překvapením hleděla.

,,Musel jsem to utnout, dřív než bude pozdě, i když chci strašně moc pokračovat," řekl si Sándor v duchu a jeho ruce ji pohladily přitom nevědomky po tváři.

,,Děkuji vám že jste mi zachránil život," řekla po chvíli Šaci a prolomila tak ono těsno, které je teď obklopovalo. ,,To nestojí za řeč, vždyť by to přeci udělal každý," odpověděl Sándor a přitom se na ní pousmál. ,,Každý ne," odsekla Šaci a vzala ho kolem krku.

Pohlédla mu do očí a on pohlédl do jejich.

,,Tady zastavíme, potřebujete si odpočinout," řekl po chvíli, když bylo mezi nimi trapné ticho a zastavil svého koně u vysoké skály. Byla tma, ale měsíc svítil tak jasně, že šlo i poznat, ona skála byla jasné šedobílé barvy. 

Seskočil z koně a pak napřáhl své ruce, aby do nich Šaci chytil. 

Šaci seskočila ze sedla a zastavila se o jeho hruď, takže do něj trochu vrazila. Byly teď u sebe, tak blízko, že Sándor cítil její dech na své tváři a ona ten jeho na té své. Dívaly se jeden druhému do očí a dlouhou chvíli takhle stály. Takže napětí mezi nimi bylo cítit i na dálku.  

Sándor by nejraději Šaci sevřel v náručí a položil ji do trávy a pomiloval se s ní.

Jenže to neudělal, když si vybavil čím strašným si této noci prošla a místo toho o krok ustoupil a rozhlédl se kolem.

,,Rozdělám oheň, aby vám bylo tepleji," řekl a přitom se otočil, aby se vyhl pohledu do jejich očí, které ho stále přitahovaly, ostatně jako všechno na ní. A věděl že dnes to bude dlouho noc, aby nepodlehl své touze, kterou v něm probouzela.

,,Já si odskočím," odsekla Šaci a přitom se hledala nějaké místo, kam by mohla v klidu vykonat svou potřebu, protože se ji chtělo strašně čurát.

,,Kam to jdete?" zeptal se Sándor a přitom na ní překvapeně hleděl.

,,Potřebuji na záchod!" vykřikla po něm a pak uviděla kousek od ní strom. ,,Nedívejte se!" rozkázala, když uviděla jak ji sleduje pohledem a když se tedy nakonec po chvíli konečně otočil, tak se rychle přikrčila a s úlevou se vyčurala.

Sándor mezi tím našel nějaké větve a dva křemenité kameny, pomocí kterých se mu povedlo rozdělat oheň.

,,Tak hotovo, už se můžete podívat," řekla Šaci, když vylezla ze stínu stromu a Sándor na ní v tu chvíli s úsměvem na rtech pohlédl.

,,Pání!" křikla hned na to překvapeně, když uviděla, že rozdělal oheň.

,,Rozdělal jsem oheň, aby vám bylo tepleji, Šaci," řekl Sándor a přitom ji vzal za ruku, když k němu přišla a její tváře se začaly nekontrolovatelně červenat z jeho blízkosti, protože ohněm to rozhodně nebylo.

,,Pojďte lehněte si," zašeptal a potom Šaci vzal do náručí a položil ji na trávu k ohni.

,,Je vám zima?" zeptal se, když si všiml jak se otřásla a pohladil ji po tváři. ,,Ne, není," odpověděla Šaci, protože to co cítila zima rozhodně nebyla.

,,Nechci aby jste se nachladla," odsekl Sándor na její slova a vstal a přešel ke svému koni. ,,Promiň kamaráde," řekl, když pohladil svého koně po hřbetu a vzal mu deku, kterou měl pod sedlem.

,,Promiň, ale ona ji potřebuje víc," dodal a přitom pohledem zabloudil k Šaci. Potom i s dekou zamířil opět k ní a zakryl ji.  

,,Ale mě opravdu není zima," protestovala Šaci, ale bylo to marné. Sándor si vedle ni lehl, objal ji svými pažemi a zahříval ji i přes deku a jeho kabát svým vlastním tělem. ,,To nevadí," odpověděl na její slova a přitáhl si ji k sobě blíž.

,,Spěte, Šaci," zašeptal do jejich vlasu a přitom ji sevřel u svého těla ještě pevněji.

,,Potřebujete si odpočinout," dodal a i když byla ještě tma, tak věděl že už za nějakou dlouhou chvíli bude svítat. Zavřel oči a snažil se nemyslet na svou touhu, i když jeho mužství, bylo tvrdé jak kámen, až cítil bolest v podbřišku..protože bylo plně připravené a toužilo bezhlavě po této ženě.