Poslední Hřích 2

98. Šaci a její minulost 8

Šaci se probudila a sledovala Sándora jak spí.

,,Je tak krásný a impozantní, i když spí," řekla si potichu pro sebe a přejela mu jednou svou rukou po zarostlé a nádherné hrudi.

,,A jaké má rty a jak nádherně je umí používat," dodala si v duchu a rozplývala se nad tímto mužem. Vzpomněla si na to jak ji líbal a její srdce se ji v tu chvíli při této vzpomínce zastavilo. ,,A jak se spolu milovaly..tak se snad ještě nikdy s nikým nemilovala..tak sladce a vášnivě," prolétlo ji hlavou a její ruka ho pohladila po tváři.

,,Ale musím uznat že ve mě tento muž probudil opravdu nespoutané vášně," řekla si po chvíli a její pohled spočinul na jeho rozkroku, respektive na jeho mužství, které i teď v klidu, když spal, bylo nádherné.

Opatrně se ho dotkla, ale hned svou ruku zase odtáhla, protože ji vylekalo, když se Sándor ve spánku pohnul.

,,Šaci," řekl slabým hlasem, jako ze snu. Šaci se trochu polekala, ale když viděla že má oči stále zavřené a že spí dál, tak se sama pro sebe usmála. ,,Zdá se mu o mě," prolétlo ji to hlavou jako první myšlenka a její úsměv, který měla na rtech se ji ještě víc rozzářil. 

Sklonila se k němu a políbila ho. A v tu chvíli ji objala silná páže, která ji nechtěla pustit. A tak byla uvězněná v jeho objetí.

Nevadilo ji to, ba naopak ,,Aspoň mu byla blíž," řekla si a když se na něj podívala, tak uviděla že stále ještě spí. Po nějaké chvíli se ale otočil na druhý bok a tak se dostala z jeho sevření ven. ,,Spi sladce, Sándore," řekla potichu a políbila onoho muže na rty.

V jednu chvíli měla pocit, že se Sándor probudil, ale když se od něj odtáhla, tak uviděla že stále ještě spí.

,,Šaci," zašeptal znovu její jméno smyslným hlasem a ji poskočilo srdce, i když se mu o ní teď jen zdálo. Vstala přehodila si na sebe jeho kabátec a nechala Sándora zabaleného pod dekou spát. Chtěla se trochu porozhlédnout kolem a tak se vydala k oné skále.

Po chvíli došla k velké skalní puklině a když vešla dovnitř, tak uviděla, že uvnitř teče voda, tedy respektive, byl tam takový malý podzemní vodopád.

Šaci překvapeně došla k němu odhodila kabát a ihned se vrhla do vody.

Voda byla sice trošku studená, ale ji to nevadilo, ona byla zvykla, protože v sirotčinci někdy často neměli teplou vodu a v nevěstinci, tomu bohužel občas nebylo jinak..A i když teplou vodu měli, tak ona byla otužila, takže se nebála jít ani do té studené.

Potřebovala koupel, takže studená, nestudená, prostě do ní skočila. Nechala vodu stékat po svém těle a přitom si zpívala.