Zločiny v srdci města

Kapitola 5

Jakub přistoupil k tělu a poznal, že to je matka Valerie. Dominik na malém stolku našel prázdné plata od prášků a dopis. „Předávkovala se prášky. " řekl Dominik a rychle vytahoval mobil, aby zavolal záchranou službu. Jakub ji zatím pomalu otočil a zkontroloval tep. „Stále žije! " řekl nadějně Jakub. Dominik k nim přistoupil. Valerie lehce mumlala, ale nebylo jí rozumět. „Paní Poltánská, jsme tu s vámi. Pomoc je na cestě. " řekl Jakub a držel ji za ruku. Po několika vteřinách se ozval v dáli zvuk sanitky. Dominik vyběhl ven, aby na sebe upozornil. Sanitka zastavila hned vedle domu a vystoupili z ní dva záchranáři. „Dobrý den, tak co se stalo? " ptá se jeden z nich a vytahuje si batoh s lékařskými pomůcky. „Starší žena se pokusila předávkovat prášky. Nevím přesně jakými, ale asi to bude více druhů. " řekl a vedl dovnitř domu. Oba záchranáři přistoupili k ženě. Jeden z nich zkusil na ní mluvit. Druhý se vyptával Jakuba. „Co jste tady vy dva dělali? " ptá se. Jakub vytáhl odznak a řekl: „Strážník Jakub Schmid, tohle je můj kamarád Dominik Michálek. Řeším jeden případ a potřeboval jsem zjistit pár informací. Jenže, když jsme přišli, tak jsme ji našli takhle. " mluvil rychlým hlasem. „Dobře, tak my si ji převezmeme. " Záchranář doběhl pro transportní lehátko a dojel s ním dovnitř. Náhle přijelo další policejní auto. „Z toho bude průšvih. " řekl Jakub. Dominik přistoupil k ženě, kterou už odváželi do sanitky. Policista v uniformě, který vystoupil z auta byl Markus. „Ahoj, slyšel jsem, co se stalo. Bude v pořádku? " ptá se. „Nedala si toho tolik, takže snad ano. " řekl. „Mluvil jsem se Seržantem. Prý tě mám k němu odvést. " Jakub sklesle přikývl a šel s Markusem. Než odešel vzal fotku v hnědém rámečku. Na fotce byla Valerie a její rodiče. Jakub si jí šoupl do batohu a šel s Markusem do auta. Sanitka se rozjela pryč směrem k nejbližší nemocnici. Dominik nasedl do auta a vracel se do bytu.

Po nějaké době...
Jakub došel do kanceláře seržanta Fabiána Maxi. Lehce zaklepal a čekal, až bude pozván dovnitř. Po ani ne pěti sekundách Fabián ho pustil dovnitř. Jakub vstoupil a čekal, co si vše vyslechne. „Můžeš mi sakra vysvětlit, co tě to napadlo? " ptá se naštvaně Fabián.
Fabián Maxa měl černé vlasy sčesané dozadu a černý knír. Fabián byl vždy spravedlivý a uctivý seržant.
„Pane, já jsem jen... " Jakub nedořekl větu, protože Fabián přes něj vykřikl: „Byl jsi pouze přidělen na výpomoc k případu. Ne, že si ho vezmeš do vlastních rukou! " Jakub už ani nezkoušel mluvit dál a čekal. „Dostal jsi tuhle možnost, jen proto, že se chceš stát detektivem, ale pořád si po mým velením, takže to, co jsi udělal, bylo naposled! " Jakub klidně pronesl: „Rozumím. " Seržant kývl a řekl: „Můžeš jít. Dělej svoji práci, tak jak máš. " Jakub odešel ze seržantovo kanceláře a vydal se rovnou do patra divize loupeží a vražd.
Alžběta i Lenka byli v kanceláři a procházeli minulost Valerie. Jakub vtrhl do místnosti a řekl: „Valerie Poltánská s námi chodila do třídy. Po pátém ročníku odešla na gympl. " Položil papír, kde to bylo potvrzené. Alžběta ho chytla rychlostí ho projela. „No jasně. Teď si ji vybavuji. " řekla. Jakub se ohlédl na druhou ženu a řekl: „Jsem strážník Jakub Schmid. Pomáhám s případem. " Lenka pronesla: „To já též, akorát jsem vyšší hodnost. Detektiv v divizi loupeží a vražd. Jak nám pomůže informace ta, že s vámi chodila do školy? " Jakub se ušklebil, kvůli její aroganci. „Dobře, tak se uklidníme. " řekla Alžběta. Papír přidala na nástěnku a řekla: „Já s Lenkou zajedeme ještě jednou na místo, kde se našlo tělo. Ty dneska budeš normálně na hlídce s tím Markusem. Když bych něco potřebovala, tak se ti ozvu. " Jakub kývl a došel do šaten se obléct do uniformy.

Mezitím...
Dominik už vstupoval do bytu, kde už byla Kateřina. „Ahoj, promiň jel jsem s něčím pomoct Jakubovi. " řekl a sedl si ke stolu. Kateřina tam měla notebook a připravovala další návrhy. Dominik si zapnul mobil a díval se do něj. Náhle někdo zaklepal na dveře. Dominik se opět zvedl a došel ke dveřím. Otevřel dveře, ale za dveřmi nikdo nebyl. Nechápavě se rozhlížel po dlouhých chodbách. Podíval se pod sebe a konečně si všiml dopisu. Ležel na zelené podložce s hnědými pruhy před dveřmi do bytu. Dominik ji popadl a vešel zpátky dovnitř. Zkoumal, zda je někde adresa, či jméno, ale nic nenašel. „Nemá ti přijít nějaký dopis? " ptá se Dominik Kateřiny a ukazuje ji dopis. „Ne, nemá. " řekla nechápavě. On obálku otevřel a byl tam akorát malý linkovaný papír. Papír byl přehnutý, tak ho narovnal. Pomalu začal papír prohlížet, ale potom co na něm bylo, tak začal být dost nervózní.

Alžběta s Lenkou zastavili u zničené budovy, kde se našlo tělo Valerie. Kolem budovy byla natáhla policejní páska. Obě ji podlezli a vydali se dovnitř. „Já si vezmu dolní přízemí, ty dolní patro a ve druhém, kde se našlo tělo se podíváme obě. " nařídila Alžběta. Lenka souhlasila a po schodech šla do prvního patra. Alžběta vytáhla baterku a procházela jednotlivé místnosti. Prošli každý roh, každou místnost, ale nic nenašli. Samý bordel a flašky od alkoholu. Následně se vydali obě do druhého patra, kde se našlo tělo. Vstoupili do té místnosti, kde na zemi byla zaschlá krev. Drát, na kterým byla Valerie pověšená byl odvezen. „Cokoliv by mohlo odpovídat vraždě, tak bereme. " řekla Alžběta. Obě prošli každý roh, ale nikde nic prostě nebylo. „Tady je to marný. Vrah tu akorát pověsil oběť zahodil její kabelku a to je vše. Žádný jiný důkazy, otisky ani nic jiného. " řekla zklamaně Lenka. Alžbětě zazvonil mobil. Vytáhla ho z kapsy a všimla si, že to byl Jakub. „Slyším. " řekla a poslouchala Jakuba v hovoru. Po pár sekundách se nervózně podívala na Lenku. Hovor ukončila a vážně pronesla: „Musíme se okamžitě vrátit! "

O chvíli později...
Jakub stál v kanceláři Alžběty a hleděl na nástěnku. Dominik seděl na gauči a držel v ruce dopis. Po chvilce do místnosti vtrhla Alžběta s Lenkou. „Kde to je? " ptá se. Ohlédla se na Dominika a všimla si dopisu, co držel v ruce. „Ahoj, někdo to nechal za dveřmi, měla bys to vidět. " řekl a dopis ji podal. Alžběta dopis otevřela a podívala se na bílý papír. Přes její rameno se dívala i Lenka. Na papíře bylo v kruhu šest čísel. Od jedné až k šesti. Číslo jedna, dva a tři už bylo zaškrtlé. Uprostřed kruhu bylo napsáno slovo. „Kat? " přečetla nechápavě Lenka. Obě se ohlédli na Jakuba a následně na Dominika. Ten situaci objasnil: „Byl jsem ve svém bytě i s Kateřinou, " nadechl se a pokračoval. „Následně někdo zaklepal na dveře, a tak jsem se zvedl a šel otevřít. Nikdo za dveřmi nebyl, ale na zemi ležel tenhle dopis. Vzal jsem ho do bytu a nahlédl jsem, co v něm stojí. Potom jsem ho už odnesl sem. " Lenka se ptá: „Jak dlouho to bylo, než si po zaklepání otevřel dveře. " Dominik řekl: „Možná dvacet sekund. Pravděpodobně ani to ne. " Náhle do místnosti vešel Markus a pronesl: „Omlouvám se za zpoždění, u doktora se to protáhlo. Můžeme jet Jakube. " Jakub k němu přistoupil a řekl: „Nezlob se, ale teď jdi. Já tě potom najdu. " Ten uraženě kývl a odešel. „Co znamenají ty čísla? " ptá se Lenka a vzala si papír do ruky. Dominik navrhl: „Co, když to je počet obětí? " Lenka pronesla: „Vždyť máme jen jednu oběť a hlavně, jak víme, že to souvisí s naším případem. " Alžbětě to došlo a pronesla: „Souvisí. Oběť číslo jedna už byla zavražděná, druhá byla Valerie a teď víme, že už je i třetí. "