Drači doupě II - Pomsta

Čas neštěstí skončil, čas radosti nastal

,,Konečně." vydechla Xena a protáhla se, ,,Teď už jen zbývá počkat na odvoz." sesedla a čekala.
Chvíli chodila kolem Tornáda, kopala do kamínků a brzy jí došla trpělivost.
,,Nebaví mě to tady!" zařvala a kopla do velkého kamene.
Chytila Tornáda a začala odříkávat kouzlo, které je přemístí.
Tornádo sebou škubnul a přešlapoval z nohy na nohu, protože cestování stíny nesnášel. A Xena také ne.
Objevili se v černé díře, v jejímž středě zářily všechny odstíny barev spojené v dráze, do které se teď Tornádo se Xenou dostali. Rozblesklo se.
Xena s Tornádem se objevili před Boidurským lesem a temnota je opustila. Pustila se jich, jako nečistota na prádle po vyprání.
Sice nejsem tam, kde jsem být chtěla, ale aspoň jsem neskončila znovu v Arrasu. Přemýšlela v duchu.
,,Tak pojď, ať jsme brzy na místě." řekla, vyhoupla se do sedla a pobídla Tornáda do klusu.

Jela v pravidelném klusu skoro celý den a navečer se zastavila v temném zákoutí nedaleko od cesty. Nemohla tábořit hned vedle, protože les není bezpečný. Chodí zde mnoho Icebendů a mnoho mořských pirátů, takže by to bylo riskantní, jako kdyby jste byli psanci a šli jste bez masky do hospody na korbel medoviny.
Tornádo počkal, dokud ho Xena neodstrojí a pak pomalu došel ke stromu, kde bylo o trochu víc trávy.
Xena si udělala pohodlí kousek od něj, ale pořád ji něco všude tlačilo. Nakonec se rozhodla si toho nevšímat. Chvíli jen tak seděla a pozorovala temné koruny stromů a pak už zavřela oči, aby se trochu prospala.

Brzy ráno se probudila a rozhlídla se kolem sebe. Nevěřícně se podívala před sebe, kde ležel jeden z hladce obroušených náhrobních kamenů.
Podívala se na něj důkladněji a zjistila, že je to náhrobní kámen jednoho z Boidurských načelníků; konkrétně Budaia.

,,Pokrok. Vyspala jsem se ve vězení, na skále, na stromě a všude možně, ale na hřbitově ještě ne." zapřemýšlela se nahlas.

,,A nyní si můžeš připsat do seznamu i ten hřbitov." řekl cizí hlas.

Kousek od ní stál Cadale a netrpělivě přešlapoval.

Xena se ušklíbla. ,,Jo, to bych teoreticky mohla."

,,Kde si se tady vzala?"

,,Tvůj les to není, abys se mnou takhle mluvil."

,,Omlouvám se."

Xena našpulila rty v úšklebek a zeptala se: ,,Našli jste Korru?"

Cadale se zhluboka nadechl a zavrtěl hlavou. ,,Ne, ale už víme, kde je."

,,Hm." mručela Xena. ,,A kde tedy je, že jste se pro ni ještě nevydali?"

,,Zajala ji Morgaratha a vězní ji v jednom ledovci na Icebendském území..."

,,To není moc dobré... Co máš v plánu?" Zeptala se znovu a zvedla se.

Cadale stál a neodpovídal.

Xena mu luskla před obličejem, aby se probral a zafungovalo to.

,,Cože?"

Xena přešlápla a zkřížila ruce na hrudi. ,,Nemysli si, že to budu opakovat."

,,Zatím nevím..." přiznal Cadale.
,,Morgina má velmi dobrou stretegickou pozici. Každou chvíli se ten ledovec přesouvá z místa na místo a navíc z něj má učiněnou pevnost."
Xena se otočila, sebrala sedlo a položila ho na Tornádova záda.

Cadale se otočil a zahvízdal. Za chvíli přiběhl světle hnědý kůň se světlou hřívou a ohonem. Cadale pomalu dotahoval sedlo a nasedl.

Xena již seděla v sedle a čekala na něj, což ji nebavilo.

,,Můžeme." potvrdil Cadale a Xena s Tornádem se rozjeli směrem k táboru.

,,Xeno?" Oslovil ji Cadale a chvíli jel vedle ní. Rozhodl se pokračovat, protože ani nevěřil v Xeninu jakoukoli reakci. ,,Před dvěmi lety jsem měl vizi... A v té vizi, jsi byla ty."
Xena se dívala pořád dopředu a a Cadale pochopil, že se k tomu nevyjádří, ale sám nevěřil tomu, co slyšel.
,,Tvá vize mohla být pravdivá, možná ne. Každopádně, já jsem kapitola sama o sobě. Sama se nevyznám v tom, jestli přežijeme, ať už my nebo ostatní... Zkrátka, budouctnost je velice nejasná a nepředvídatelná, Cadale. A tohle si zapamatuj. Nezáleží na tom, jestli ti někdo řekne, že brzy umřeš, tak umřeš. Ale záleží na tom, jestli máš za co bojovat. A jestli ano, musiš si psát vlastní osud. Nebuď jako já." Pronesla a významně se na něj podìvala a v tu chvíli Cadala napadlo, že Xena byla, a bude, jeho nejlepším učitelem a přítelem, na kterého se může vždy spolehnout. A nenechá ji zemřít. Ani dnes ani za tisíc let.