Zločiny v srdci města

Kapitola 6

„Omlouvám se, ale pořád to nechápu. " řekla nechápavě Lenka a položila dopis na stůl. Do hovoru se vložil i Jakub, který řekl: „Vrah to dal záměrně před dveře našeho bytu, protože věděl, že se to k nám dostane. Chce, abychom věděli, že už jsou tři oběti a další tři budou. " Alžběta přikývla. Lenka pronesla: „Dobře, tak vezmeme to tak, že Valerii označil jako číslo dvě. Proč neoznačil i oběť jedna. " Tentokrát Alžběta promluvila: „Vrah mohl oběť označit jiným způsobem, kterého si nikdo nevšiml, a tak u druhé oběti zvolil lepší variantu. " Tentokrát se ptá Jakub: „A oběť číslo tři? " Pro teď Dominik navrhl: „Nebyla ještě nalezena. " Alžběta souhlasem přikývla. „Takže tu máme mnohem větší případ, než jsme si mysleli. " pronesla nervózně Lenka. Dominik se zvedl a řekl: „No já jdu, už tu nemám, co dělat. " Alžběta řekla: „Děkujeme a dávejte si pozor. Pokud vrah věděl komu dopis doručit, tak to může být nebezpečné. " Dominik kývl a odešel pryč. Výtahem dojel do přízemí, kde byla recepce. Zazvonil mu mobil a tak to zvedl. Byla to Zuzana, která v hovoru řekla: „Kvůli nějakým komplikacím se nemohu dostavit na schůzi, mohl bys mě prosím zastoupit? " Dominik jí do mobilu řekl, že souhlasí. Ta mu ještě poskytla potřebné informace a Dominik se vydal rovnou do banky. 

Mezitím... 
Alžběta i Lenka se dostavili do kanceláře kapitána divize loupeží a vražd Tima Brodského. Obě mu vše sdělili o tom, co před pár minuty zjistili o případu. 
„Takže si myslíme, že jde o sériového vraha, který má za cíl šest obětí. Z toho už jsou podle vraha tři z kola ven. " pronesla Alžběta. Tim se chytl za hlavu a pronesl: „O tomhle až se dozví veřejnost, tak bude problém. Musíme, co nejrychleji shrnout vše, co máme. " Alžběta začala: „Podle nás první oběť byla Valerie Poltánská. Jediné, co nám nedávalo smysl byla vytetovaná dvojka na prstu. Jediné, co jsme měli potvrzené, že sama si to neudělala, což bylo jasné od začátku. " Lenka pokračovala: „Po dnešním dopise, který byl záměrně doručen do bytu Jakuba a ostatním, se možná pár věcí vyjasnilo. To, že Valerie byla oběť druhá, což nasvědčovalo i tetování. Pokud tohle vše je pravda, tak víme, že i první a třetí oběť už jsou mrtví, jenže my nevíme, co jsou za oběti. U třetí je možné, že se zatím nenašlo, ale teď největším otazníkem je oběť první. " Tim se to vše snažil v hlavě zpracovat. „Co, když se u nějaké oběti našlo někde nějaké číslo, ale nevěnovala se tomu pozornost. " řekl. Alžběta se znovu chopila slova: „To nás taky napadlo, Jakub prohlíží všechny případy za poslední tři měsíce. Déle to podle nás nebude. " Tim přikývl hlavou a poslouchal dál. „Jenže máme lepší teorii. Co když oběť první byla označena, ale třeba jen fixou, nebo někde na papíru a to se nám nepovedlo zachytit, a tak si to u druhé oběti vrah pojistil. " pronesla Alžběta. Tim přikývl a řekl: „Ta druhá teorie mi přijde pravděpodobnější, ale mám další otázku. " Obě pozorně poslouchali. „Proč vrah vám to sdělil? Takhle vám spíš poradil a objasnil situaci. " Alžběta váhavě pronesla: „Bohužel na tuhle otázku momentálně nemám stoprocentní odpověď. Teď se hlavně projevuje krutost vraha a je jasné, že to nebude obyčejný vrah. Protože ten vrah sám sebe nazývá Kat. " Tim se chytl za hlavu a hlasitě vydechl. „Dobře, tak zatím to takhle stačí zkuste se víc zaměřit na tu první oběť. Když budeme vědět větší počet obětí, tak budeme moct hledat spojitost mezi obětmi a následně motiv. " Obě souhlasily a vrátili se do kanceláře. Jakub prohledával v počítači záznamy všech případů podobných vraždě Valerie Poltánské. „Tak co? " ptá se Alžběta a sedla se ke svému stolu. „Nic. Podle mě prostě to číslo neoznačil dobře, a tak si toho nikdo nevšiml. " řekl zklamaně Jakub. Lenka navrhla: „Co, když si první oběť neoznačil? " Alžběta zakroutila hlavou a jistě řekla: „Tenhle vrah má vše dobré promyšlené, propracované, takže nevěřím, že by se rozhodl až od druhého obětí je nějak značit. " Jakub souhlasem přikývl.

O pár hodin déle...
Dominik už odcházel ze schůze a rovnou mířil do knihkupectví, které bylo též na náměstí. Dominik vešel dovnitř a uviděl Báru Returnee. 
Barbora Returnee byla též bývalou spolužačkou ostatních. Měla kratší hnědé vlasy a hnědé oči. V knihkupectví pracovala teprve rok. Dříve byla v jiném podniku, ale ten zkrachoval. Tak začala pracovat zde.
Prodejna byla velká a byl tam dost rozsáhlý výběr knih. Došel ke knihám v detektivním žánru. Bára k němu přistoupila a podala mu jednu knihu. Měla název detektivka první skupiny díl osmý. „Konečně ses dočkal viď. " řekla a zasmála se. Dominik tuhle sérii čte už roky, ale nový díly vychází po jednom až dvou letech. Hned si ji vzal a začal číst o čem tenhle díl bude. „Už teď mi ten díl baví. " pronesl s úsměvem. Ta přikývla a řekla: „To jde poznat. Jak se jinak vůbec máš? " Oba se vydali směrem k pokladně. Mezitím Dominik mluvil: „Stále stejně. Hodně práce a málo času. " Bára si stoupla za pult a on ji knihu podal. „A ty? " ptá se. Bára řekla: „Nic nového a upřímně mi to nevadí. " Dominik se zasmál a řekl: „Asi tak. " Vytáhl si z peněženky debetní kartu a zaplatil. Bára mu knihu uložila do tašky a přisunula mu ji. „Tak díky, až bude další díl, tak dej vědět. " řekl. Ta se zasmála a pronesla: „To si počkáš. " Dominik se rozloučil a šel směrem domů. 

Mezitím...
Jakub už odcházel z pánských šaten a byl připravený po náročném dnu jít konečně domů. Na chodbě potkal Markuse, který se bavil s jiným strážníkem. Ihned, jak si Markus všiml Jakuba, tak k němu přistoupil. „Jakube, potřebuji něco s tebou probrat. " řekl vážnějším hlasem. Jakub jen kývl a poslouchal. „Od příštího týdne budu jezdit s jiným strážníkem. Neber to, že to je proti tobě, ale vždy jsem chtěl být poldou a mít dobrého parťáka. Takhle vždy skončím jen na recepci. " Jakub to chápal, dost se zaměřil na kariéru detektiva, takže Markuse v tom nechával samotného. „Chápu to a nezlobím se na tebe. Je to tvá volba. " řekl a odešel z chodby ven. Následně už mířil směrem do svého bytu. Po celou cestu klasicky myslel o případu. Proč nám to vrah sdělil? Proč zrovna tyhle oběti? Proč to doručil zrovna k nám?  Jakubovi se tyhle otázky pořád točily v hlavě, ale odpovědi na ně neměl. 

Jakmile došel k bytovce, kde bydlel, tak došel do třetího patra rovnou ke svému bytu. Vešel dovnitř a zavřel za sebou. Přešel z chodby do kuchyně a obývacího pokoje. Na gauči seděl Dominik s knihou v ruce. Měl zapnutou lampu hned vedle gauče a nohy položený a proskleným stolu. „No jo, už ti vyšel nový díl. " řekl a zasmál se. Až v tu chvíli si Dominik uvědomil, že přišel. Hluboce se ponořil do děje knihy. „No jo, ale pokusím se jí šetřit, protože další mi vyjde až za pár století. " pronesl. Jakub sáhl do lednice pro krabičku s hroznovým vínem a sedl si do křesla vedle gauče. „Stejně ji do konce týdne přečteš. " pronesl. Podíval se na Dominika, který opět nevnímal. „Spíš do zítra. " řekl znovu a zakroutil hlavou.
Takhle oba odpočívali jen pár minut, protože Jakubovi následně zazvonil mobil. „Jakub Schmid, slyším. " řekl do telefonu a poslouchal. „Cože? " řekl hlasitěji. Dominik zpozornil a pozoroval ho. „Jasně jedu tam. " pronesl a hovor položil. Dominik jen na něj zvědavě zíral. Jakub po chvílí řekl: „Našla se mrtvola prý je to naše třetí oběť. "