Zločiny v srdci města

Kapitola 7

Jakub doběhl na ulici a autem, které patřilo Dominikovi, tak dojel na adresu, kterou mu určili.
Byl to poměrně velký rodinný dům s bílou fasádou a černou střechou. Kolem domu se už shromáždil nespočet lidí. Policisté, forenzní technici, zvědavý novináři a reportéři i dost civilistů, který se hromadili kolem natažený policejní pásky. Jakub se rozhlížel všude kolem a zahlédl osobu, kterou dobře znal, a tak došel k ní. „Vždyť ty tu nemusíš ani být. Stačí ty tvoje 'tajný zdroje'. " pronesl arogantně. Osoba se na něj podívala a byla to Nina
Nina Holmes už dlouho pracovala jako novinářka, neboli redaktorka. Měla kratší špinavý blond vlasy stažené do culíku. Na sobě měla černé džíny a dlouhý bílý kabát.
„Nevím proč se staráš, neměl bys se starat o svoji práci. " odpověděla arogantně. Jakub zakroutil hlavou a šel do baráku. Hned při vstupu cítil zápach zaschlé krve. V obývacím pokoji viděl Lenku a tak došel k ní. „Zdravím, tak co? " ptá se. Ta domluvila s jedním technikem a otočila se na Jakuba. „Alžběta přijede do pár minut a potom se půjdeme podívat na oběť. " řekla. „Nějaký informace už máme? " ptá se znovu. Lenka pronesla: „Oběť už je tu od včera. Při útoku došlo po deváté hodině. V domě byli dvě osoby a to Denis Richter a jeho manželka Markéta Richterová. Manželka se našla přivázaná k posteli, dehydratovaná, ale živá. Muž se našel ve sklepě. " Jakmile to dořekla, tak se u nich ukázala Alžběta. „Kde je? " ptá se rovnou. Lenka řekla, že ve sklepě. Ta se tam vydala a Lenka s Jakubem hned za ní. Po dřevěných schodech kráčeli jednom po druhém do sklepa. Jakmile sešli všichni schody, tak se zděsili. Uprostřed místnosti leželo tělo Denise Richtera. Všude byli cákance od krve, ale co všechny nejvíc zarazilo byla krví napsaný obří číslo tři přes celou zeď. „Teď si to už vrah pojistil. " řekl tiše Jakub. Alžběta přistoupila k doktorce Denise Sáblíkové, která už prohledávala tělo. Muž ležel na břiše. Pravou nohu měl pokrčenou, hlavu otočnou na levou stranu a levou ruku nataženou podél hlavy. „Příčina smrti? " ptá se Alžběta. Denisa se zvedla a řekla: „Má několik bodných ran, ale zatím odhad je osm až devět, ale více zjistím po pitvě. Vypadá, že zemřel mezi devátou až desátou hodinou včera večer. " Alžběta se rozhlédla všude po místnosti a uviděla Jakuba zírajícího na napsané číslo krví. Přistoupila k němu a řekla: „Tak teď už máme potvrzené, že dopis, co nejspíš vrah doručil nelhal. " Jakub jen lehce zakroutil hlavou. Denisa pronesla: „Já tu mám vše hotové. Během zítřka budu mít snad hotovou pitvu, tak dám vědět, zatím a hodně štěstí. " Lenka domluvila s jedním strážníkem a přešla k ostatním. „Manželka Denise Richtera je v nemocnici, je v šoku a dehydratovaná, ale měla by být v pořádku. " pronesla. Alžběta se ptá: „Kdo je našel? " Lenka si otevřela zápisník a listovala stránky. „Jitka Chmelíková. Prý je kolegyně Markéty Richterové. Když nepřišla dnes do práce, tak se tu stavila. Dveře byly prý odemčené a jakmile vstoupila dovnitř, tak volala, ale nikdo jí neodpověděl. Raději odešla před dům a zavolala policii, která už našla tělo Denise a svázanou Markétu. " povyprávěla vše Lenka. Alžběta si též rychle něco zapsala a následně unaveně řekla: „Jeďte oba domů, odpočiňte si, zítra nás bude čekat hodně práce, tak ať jste připravený. " Lenka se rozloučila a odešla. Jakub se pozastavil a zeptal se: „Co ty? " Ta zpozornila a ujasnila: „Počkám, až ho odvezou, potom pojedu. " Jakub kývl a též odešel.

25.11. 2020
Jakub se probudil z tří hodinového spánku. Posadil se na postel a jen koukal z okna. Celý případ mu pořád dokola vrtal hlavou. Místo toho, aby se na otázky objevily odpovědi, tak otázky stále přibývají.
Vstal z postele a oblékl si hnědou mikinu a černé džíny. Popadl batoh s věcmi a vešel z pokoje. Z kuchyně se ozýval zvuk vařící konvice. V kuchyni u linky stál Dominik a čekal, až se ohřeje voda.
Měl na sobě béžové sako, bílou košili a černou kravatu. „Dobré ráno, chceš čaj? " ptá se Dominik. Jakub též pozdravil a usedl ke stolu. „Dám si ho, díky. " pronesl. Dominik vyndal druhý hrnek ze skříňky a položil ho na linku. Následně oba čaje udělal a položil je na stůl. Sedl si též ke stolu a zeptal se: „Včera se našla další oběť, viď? " Jakub se překvapivě na Dominika podíval. „Podle toho výrazu, tak ano. " řekl sebevědomě. Jakub jen lehce kývl a řekl: „Dobře, tak vezmu to tak, že ten, co doručil ten dopis, tak měl pravdu, ale co pořád ta první oběť. Ta mi nejde do hlavy. " Dominik pronesl: „Není to třeba jen nějaký chyták, aby jste si mysleli, že ta první oběť už byla. Třeba vás chce jen zmást. " Jakub chvíli popřemýšlel a řekl: „Jindy bych si to taky řekl, ale u tohohle typu vraha si nemyslím, že by dělal nějaký chytáky. Samozřejmě to nevím jistě, ale prostě si to nemyslím. " Dominik nejistým hlasem se ptá: „Pokud obětí má šest, tak mu zbývají jen tři, že? " Znovu lehké přikývnutí. Dominik se podíval na hodinky a řekl: „Musím jít. " Zvedl se od stolu a popadl bundu s taškou. „Tak přeji dnes hodně štěstí. " řekl a rozloučil se. Jakub následně uslyšel zvuk zavření dveří. Dopil svůj čaj a hrnek hodil do myčky. Zvedl svůj batoh ze země a také se vydal do práce.

Alžběta už seděla u svého stolu a procházela fotografie ze včerejší noci. Byla vyčerpaná, skoro celou noc nespala a pořád myslela jen na případ. Měla plno otázek, plno myšlenek, ale odpovědí málo.
Lenka akorát vešla do místnosti, když Alžběta přidala nové fotografie na tabuli. „Tady máš kávu, napadlo mě, že se ti bude hodit. " pronesla a položila kávu na stůl. Pověsila si bundu na věšák a přistoupila k ní. „Dost možná třetí oběť. Vrah má v hledáčku další tři. " řekla Alžběta a postupně si prohlížela nové fotografie. Na první stál dům Richterových. Na druhé fotografii byla vyfocena postel a provazy na každém rohu postele. „Zde našli Markétu. " pronesla Alžběta a ukázala na ni. Třetí obsahovalo tělo Denise Richtera a poslední obří trojka napsaná krví na stěně. „Žádný otisky ani nic jiného. Je to, jak kdyby to udělal duch. " pronesla sklesle Lenka. Náhle se za nimi ozval Jakub, jak vstupuje do kanceláře. „Něco nového? " ptá se nadějně. Obě zakroutili hlavou a vrátili se ke stolům. Tentokrát fotografie prohlížel Jakub. Náhle se po celém patře spustil alarm. Jakub vytáhl vysílačku a zapnul si jí. „Jsme v přestřelce, postřelili mi kolegu. Okamžitě potřebuji posily- . " strážník ve vysílačce to nestihl doříct, protože se ozvala střelba. „Musím jít! " řekl Jakub a z kanceláře vyběhl.

Strážník držel rukama střelnou ránu svého kolegy. Schovávali se za jejich služebním autem mezitím, co po nich střílel ozbrojený muž v černé kukle. Schovával se v jednom menším krámu s potravinami. Strážník konečně uslyšel v dáli blížící se další jednotky. Střelec náhle přestal střílet a schoval se v obchodě. Náhle přijely další tři policejní auta. Z jednoho vylezl Jakub s dalším strážníkem a doběhli k nim. „Střelec se schoval v obchodě. Žádný únikové východy tam nejsou. " řekl strážník. K nim přiběhl i Markus s jeho novou kolegyní. „Nevíte jestli je tam nějaký rukojmí? " ptá se Markusova kolegyně. Strážník nejistě pronesl: „Nejspíš prodavačka, ale nevím to jistě. " Ta pochopením kývla a řekl: „Strážníci Schmide a Mináři půjdeme dovnitř, ale musíme hlídat možné rukojmí. " Oba souhlasili. Jakub si doběhl do kufru auta pro neprůstřelnou vestu. Rychle ji na sebe hodil a vrátil se. Mezitím se už blížila sanitka pro postřeleného strážníka. Jakub, Markus a jeho kolegyně pomalu doběhli k obchodu a pomalu nahlédli dovnitř. Jakub vešel dovnitř první, za ním hned Markus s kolegyní. Každý probíhal jinou uličkou, ale nikde nikoho neviděli. Následně doběhli nakonec prodejny a všimli si střelce, jak drží pistoli u prodavačky. „Nikdo se ani nehne, jinak. " Větu nedokončil a odjistil pistoli.