M E D I C I N E

12.

Cassandra Greco POV

Před pár lety

Toužila jsem být lékařkou už od dětství, nebo to alespoň bylo uvnitř mě hluboce zakořeněné až tam, kam paměť stačila. 

Třesoucíma se rukama jsem otevírala bílou obálku od jedné z prestižních univerzit lékařské fakulty, studovat v Americe vysokou znamenalo obvykle mít po dokončení studia vysoké dluhy, mohla jsem děkovat Bohu, že pro mé rodiče to nebyl příliš velký problém. 

Vzhlédla jsem, když se mi podařilo oddělit od sebe zalepenou část. Máma mi poslala povzbudivý úsměv a táta na mě mrkl. Se zavřenýma očima jsem vytáhla několik papírů z obálky, rozevřela jsem oči a snažila se v textu vyhledat zda mě přijali nebo ne.

PŘIJATA 

Přečetla jsem nahlas s radostným pláčem v hlase, maminka překlenula prostor mezi námi a vtáhla mě do těsného objetí, táta se přidal, ale působilo to zvláštně. 

,,Jsem za tebe tak moc šťastná Sunny, jsi moje šikulka." Usmála se máma s jasným úsměvem na tváři. Táta přikývl a i on měl hrdý výraz. Někde v pozadí se ozval jeho mobil, máma na tátu vrhla podrážděný pohled.

Tři dny po mém přijetí na vysokou školu jsem už blouznila, ačkoliv jsem měla před sebou celé letní prázdniny. Seděly jsme s  maminkou u jídelního stolu a v tichosti večeřely.  Vidličkou se přehrabovala ve svých oblíbených fazolkách a sotva se dotkla své večeře. ,,Kde je táta vůbec?" Zeptala jsem se a nacpala si plnou pusu hovězího masa. Položila vidličku a vstala od stolu s omluvou, že si musí pro něco dojít. Také jsem přestala ve své večeři. 

Vstupní dveře se otevřeli a táta pravděpodobně vkročil do domu. Ozvalo se žuchnutí následované dalšími zvláštními zvuky. Zvedla jsem se od stolu a namířila si to do vstupní haly, kde táta s mámou na zebe začali křičet.

Schovala jsem se za zárubní a zírala na scénu před sebou, máma měla zničený make-up od pláče a tátův rezignovaný pohled mi poskytl pocit uvědomění. 

,,Jak jsi mohl?" Zakřičela máma se svým vysokým hlasem, který jsme sdílely. Tátova ruka poškrábala jeho zátylek: ,,Nechtěla jsi se mnou žít, starala jsi se vždy jen o sebe a svou kariéru, ani sis nevšimla, že někoho mám!" Táty hlas byl hlubší, ale na mámu nekřičel. Zasáhla mě bolest, jak si mohl někoho najít. 

Vstoupila jsem mezi dveře a pořádně si prohlédla scénu před sebou, oba moji rodiče se na okamžik zarazili. Před pár dny jsem měla skvělý život, ale teď jsem sledovala jak se můj skvělý život bortí jako domeček z karet před očima. Máma plakala a táta popadl jednu ze svých tašek, kam šel? 

,,Kam jdeš tati?" Zeptala jsem se a v hrudi se rozprostřela masivní bolest. ,,Tvůj otec s námi už žít nebude," pronesla kousavě máma s nádechem pláče v hlase. Táty pohled se zastavil na mé tváři: ,,Cassandro, musím odejít," řekl jemně, naplnila mě zuřivost ke svému otci, zbabělec. ,,má totiž několik let druhou tajnou rodinu." Prskla znovu máma. 

Zmrazila mě její slova, myslela jsem si, že nás táta miloval. 

,,Cassandro," zaskřehotal táta, ale pouze jsem zakroutila hlavou v krku se mi naplnil vzlyk, ale utekla jsem po schodech nahoru do svého pokoje, přes mámu by mě nenásledoval. 

Když máma vklouzla do mého pokoje, téměř jsem spala, můj pokoj byl zahalen ve tmě. Posadila se na matraci vedle mého těla a její hřejivá dlaň se setkala s mými zády. ,,Cassandro, já tě miluji a neopustím tě, máme jedna druhou." Její hlas byl naplněn teplem a nákloností, zvedla jsem se na lokty: ,,Už nejsem Cassandra, tak mi říkal on." Maminka ztuhla, vrátila jsem se ke své předešlé poloze. 

Následující dny, týdny a měsíce se mě otec pokusil několikrát kontaktovat, pokaždé jsem vytípla jeho hovor a zprávy ignorovala, nezajímala jsem se o člověka jako byl on. Nastoupila jsem na vysokou a snažila se žít jako předtím, plnila jsem si svůj dlouholetý sen. 

Pak jsem poznala Vincenza, byl vysoký a samý sval a měl o mě zájem. Z počátku jsem mu moc nedůvěřovala, stranila jsem se jeho dotykům a bránila jsem se jakémukoliv slovu o vztahu. 

*

,,Měl bych pro tebe návrh." Řekl Vinnie, když jsem v jeho studentském bytě vystoupila ze sprchy obalená v ručníku. Nadzvedla jsem obočí. Smyl zbytky pěny po holení a zapřel se rukama o dlaždičky a zabodl pohled na mě v zrcadle, stále mi rozpaloval tváře do ruda, jeho pohled byl tolik dravý a sebejistý. ,,Pojeď se mnou do Vegas." Zasmála jsem se jeho náhlému návrhu: ,,Blázníš? Co tam budeme dělat?" Přistoupila jsem k němu a popadla na umyvadle svůj zubní kartáček a pastu. Dostal se za má záda, ruce na mých bocích a jeho teplý dech na mém krku, kde zanechával jemné polibky: ,,Polezeme po skalách." Ušklíbla jsem se na něho a odložila kartáček s pastou navrchu stranou, abych se v jeho držení mohla otočit: ,,Proč?" Znovu jsem se zeptala s úsměvem, líbila se mi jeho vynalézavost. ,,Měla jsi narozeniny." Ušklíbl se a přilepil se mi na rty, odtáhla jsem se a zamávala mu levým zápěstím před obličejem. ,,Mám od tebe drahé hodinky, nemyslíš si, že s darováním dárků už je to příliš?" Znovu se ušklíbl a daroval mi milující polibek na rty. 

Rok po mých promocí a zabydlování se na klinice jsme skutečně vyrazili do Vegas, v letadle jsem sotva mohla spát, vzrušení a adrenalin mi kolovali v žilách. 

Zkontrolovala jsem naposledy telefon, kde mě máma ve zprávách varovala, abych byla opatrná a vypnula ho. Chtěla jsem si užít svůj volný čas se svým přítelem. S instruktorem jsme tři dny lezli po vyhrazených skalách a sledovali nádherné výhledy na rozlehlé kaňony. Pozorovala jsem orla, který právě lovil svoji kořist, když jsem pomalu seskakovala dolů. Vinnie už čekal dole a sundaval své bezpečnostní zařízení, instruktor spadl a provaz, který jistil se povolil a vyjel nahoru přímo ke mně, hák, který držel lano se uvolnil a já padala dolů. 

Vinnie se skláněl nad mužem, jehož tělo bezvládně leželo na zemi a já dopadla na drsnou zem, prach se zvedl a má ruka a bok šíleně boleli, možná i trochu hlava.

,,Sunny!" Vyjekl, ale to už bylo pozdě, mohl mě zachránit, ale neudělal to. 

Muž měl náhlý infarkt, naštěstí se podařilo v čas dostat ho do nemocnice, já zůstala se sádrou na ruce a ledem na boku a hlavě na nemocničním lehátku. Bolelo mě celé tělo, Vinnie seděl u mé postele, ale z nějakého důvodu mi jeho přítomnost vadila, ale bylo zlé ho odehnat od sebe, nikoho jsme tu ani jeden neznali.