M E D I C I N E

13.

Cassandra Greco POV

Můj otec se kdysi rozhodl pro svou druhou rodinu, čímž zatratil mě i matku, nebylo divu, že jsme se kvůli jeho chybám dostaly s mámou znovu do potíží, tedy přesněji řečeno já se dostala do potíží. 

Ale podle slov staršího muže za tohle všechno mohou oba moji rodiče. Byla jsem stále přesvědčená o tom, že každý lékař byl pečlivý, proč by dobrovolně přehlédli vadu u jeho ženy? Jsou příhody, které se objeví náhle a nedají se na první dobrou rozeznat. Jason McCann to mohl vědět lépe, když vystudoval medicínu. 

Jaxon mi zanesl heboučkou deku, kterou jsem nahromadila pod sebe, abych neseděla na ledovém betonu. Odmítala jsem se přiblížit k matraci, která ležela nedaleko mě. Byla jsem uvězněná v chladné místnosti v oblečení ve, kterém mě unesli. Potřebovala jsem sprchu. 

Neměla jsem pojem o tom kolik dní jsem zde strávila, nebyla tu žádná okna, pouze hodinky na mé levé ruce ukazovaly čas a jejich tikot ručiček se ozýval tichou místností, přitulila jsem se  blíže k té věci, byla to jediná věc, která mi částečně připomínala domov. 

Vzdala jsem jakékoliv čekání a svlékla se ze svého oblečení, ručník ani šampón na vlasy jsem zde nenašla, ale navzdory chladu jsem se rozhodla vysprchovat. Deku jsem přiblížila k sobě, abych se do ní mohla později zabalit. Voda byla zpočátku ledová, ale zlepšovalo se to každou vteřinou. Vstoupila jsem pod proud vody a nechala na sebe dopadat teplé kapky, nebyly příliš teplé, tak jak jsem byla zvyklá, ale rozhodně teplejší než tato místnost. Dlaně jsem přitiskla na obličej a zůstala jenom tak stát ve snaze si nalhávat, že jsem u sebe doma a, že je vše v pořádku. 

Zámek zašramotil a těžké, kovové dveře se otevřely. Vylekaně jsem popadla deku do, které jsem se zabalila a nechala téct vodu ve sprše. 

Ve dveřích stál muž, asi okolo třicetipěti let a zíral na mě ďábelským úšklebkem, touha a chtíč se zrcadlila v jeho očích, ukázal své zuby, začala jsem se třást strachy, co po mně chtěl? 

,,Škoda, že jsem přišel o show ve sprše." Usmál se a olízl své rty. Ustoupila jsem o krok vzad, bosé nohy na chladném betonu. ,,Nesu ti nějaké oblečení na převlečení." Mrkl a vstoupil do místnosti, nepřiblížil se dostatečně blízko, abych ho mohla udeřit a utéct, navíc od posledního útěku mě stále bolel zadek. Položil batoh na zem a vrátil se ke dveřím. 

Nervózně jsem polkla. 

,,Co ty tady děláš?" Ozval se zlověstný hlas někde za ním, muž se na mě ušklíbl než jeho oči prokázali opatrnost, ustoupil a v mém vidění se objevil McCann, bála jsem se všech, nevěděla jsem co mi chtějí udělat. ,,Přinesl jsem jen nějaké čisté oblečení." Jason přikývl a muž odešel, nepodíval se na mě, ale Jasonovi oči se zasekli na mém těle obaleném v dece. Poté se jeho oči přesunuli na tekoucí vodu, vstoupil do místnosti s opatrnýma očima, než přešel ke sprše a vypnul proud vody. Nepohnula jsem se ani o centimetr, raději jsem ho sledovala. ,,Obleč si to." Přikázal a já zůstala zamrznutá stát. Chtěl, abych se převlékla před ním? ,,Pokud odejdeš, tak se převleču sama." Odporovala jsem, ale můj zrádný hlas projevil menší vibrace. Jason zkroutil paže na hruď a daroval mi vyzývavý pohled. Před mužem už jsem se svlékla, nebude to tak těžké, že? 

Přistoupila jsem k batohu a vylovila černé tričko s dlouhým rukávem a černými legíny, věci byli mé. ,,Mauricio byl u tebe v bytě." Ujasnil mi. 

Vážně se ten muž hrabal v mých věcech? Vlezl mi do mého domu? 

Pustila jsem deku, která se nahrnula kolem mých nohou a odhalila se před Jasonovým zrakem, neuhnul pohledem, v tichosti mě sledoval, když jsem se oblékala, bylo mi to víc než nepříjemné.

,,Půjdeme." Řekl spíše v rozkazu, když jsem stála převlečená ve svém domácím oblečení, zdálo se to příliš pohodlné. Nadzvedla jsem obočí  a Jason natáhl ruku, aby mi pokynul, že mám jít. ,,Kam?" Zeptala jsem se, když jsem vyšla z místnosti, jeho silné prsty se obtočili okolo mé paže, když mě táhl chodbou: ,,Pokud uděláš další kravinu, nebo snad utečeš, čeká tě přísný trest, pamatuj na to." Střelil mi nebezpečný pohled, sklopila jsem oči směrem dolů a přikývla. 

Co se to tady ze mě stávalo, nějaká ubohá dívka, která se krčila a musela znovu poslouchat na slovo jakoby mi bylo znovu pět let. 

Z dveří po naší pravici se ozval výkřik, pronikavý, ale nezařaditelný, podívala jsem se tím směrem a sledovala ho celou dobu co jsme procházeli okolo, Jason upevnil svůj stisk a jeho dolní čelist se napjala. 

Po schodišti nahoru jsem vstoupili do prostorné místnosti, nábytek byl tmavá dřevostavba a nebo moderní design, překvapovalo mě to, hádala jsem, že z platu lékaře se tohle dalo těžko zaplatit.  Naše kroky vedly do místnosti připomínající prostornou obývací místnost, oči klouzali po vkusném nábytku, než se zastavili na mé příliš známé osobě. 

Jason mě posadil do židle, která byla zde nejspíše nově přistavena. ,,Zůstaň sedět, nenuť mě, abych tě svázal." Řekl hrubým hlasem a zíral na mě jako na vetřelce, pravděpodobně to byl jeho dům a nelíbilo se mu, že jsem tady, ale já se neprosila o to, aby mě unesli.

,,Rosalin nejspíše znáš," pronesl s úsměvem Jaxon, který stál vedle mé kamarádky a dalšího muže, možná bývalé kamarádky. Rosalin odvrátila zrak od svých nehtů a podívala se na mě s provinilým pohledem, než se vzpamatovala a nahodila neutrální tvář po tom, co jí sledoval ten muž vedle. ,,Jedeš v tom s nimi?" Zašeptala jsem snažící se o to, aby se mi hlas nezlomil. Přikývla, ale její oči mě prosili o odpuštění. ,,Jak si mohla?" Zasyčela jsem hořce. 

,,Původně byl plán takový, že se s tebou seznámí, že si bude hrát na tvoji kamarádku a řekne nám o tobě vše," odmlčel se muž stojící vedle Rosalin: ,,když se k nám dostalo, že chceš začít nový život, museli jsme jednat." Ujasnil mi a vytáhl zvonící telefon v jeho kapse, odešel si hovor vyřídit.  

Tvrdě jsem polkla, netušila jsem, že by mě taková zrada mohla tolik položit k zemi, nejprve můj otec, pak matka, když ve mně neviděla nikdy nic dobrého a teď i ona. 

,,Řekla jsem tvé mamce, že jsi jela k nám na chatu a v práci sis vzala volno." Pokrčila rameny a její pohled plný viny mě spíše naštvával. Právě teď jsem ztratila i důvěru v tom, že by mě mohl někdo zachránit. Uvědomění se tvrdě zřítilo na má ramena a život se stal těžší, než jsem si pamatovala.