Zločiny v srdci města

Kapitola 9

Alžběta s Lenkou zrovna zastavili na parkovišti před nemocnicí. Obě vystoupili a vešli na recepci. Čekárna byla přeplněná. Alžběta s Lenkou přistoupili k ženě, která seděla za pultem. „Dobrý den, včera k vám přivezli ženu jménem Markéta Richterová. Potřebovali bychom s ní mluvit." mezitím, co mluvila, tak ona i Lenka ukázali policejní odznak. Žena něco vyťukala na klávesnici a následně řekla: „Třetí patro, pokoj osm." Alžběta poděkovala a obě se vydali k výtahu. Následně už vyjeli do třetího patra. Mezitím, co jeli ve výtahu, tak Lenka mluvila: „Myslím si, že toho stejně moc nezjistíme." Alžběta řekla: „Každá kravina, detail, nebo malý poznatek se nám může hodit. Máme potvrzené dvě oběti a nemám skoro nic." Lenka přikývla a následně vyšly z výtahu. Procházeli chodbou až došli k pokoji, kde byla Markéta. Lenka lehce zaklepala a pomalu otevřela. Markéta ležela na lůžku a hleděla z okna. Vnímala, že někdo přišel, ale nevěnovala tomu pozornost. „Dobrý den, jsem Lenka Parlásková, detektiv z divize loupeží a vražd. Tohle je má kolegyně Alžběta Slívová." pronesla Lenka a ukázala odznak. Markéta se na ně podívala, ale nic neřekla. „Víme, že je to pro vás těžké a chápeme to, ale byla by jste schopna nám říct, jak se to vše odehrálo?" ptá se klidně Lenka. Markétě jen tekla slza po tváři, ale nic neřekla. Lenka si chytla židli a přisunula si ji k ní. „Nechci vás do toho vůbec nutit, ale vás manžel už je druhou obětí. Podle všeho je to sériový vrah a má za cíle ještě tři další lidi. Každá informace, dodatek, či detail, nám může dost pomoct." mluvila klidným hlasem. Markéta se posunula, aby lépe na Lenku viděla.
Hluboce se nadechla a začala mluvit: „Denis přijel chvíli po půl desáté. Dělala jsme večeři v kuchyni. Přišel do kuchyně, pozdravil mě a hned si šel dát sprchu. Po pár minutách někdo zaklepal na dveře. Vyndala jsem jídlo z trouby a došla jsem ke dveřím." Začala častěji dýchat a začala se třást. Lenka ji chytla za ruku. Cítila, jak se lehce zklidnila. „Pomalu jsem otevřela dveře a za dveřmi stála postava. Následně jsem cítila lehké bodnutí do krku. Nejspíš nějaká injekce. Následně už jsem se probrala přivázaná k posteli." Alžběta, která stála u zdi se zeptala: „Nemůžete si vzpomenout, co měl na sobě? Cokoliv." Žena si snažila vzpomenout. „Měl na sobě takovou bílou masku. Byla celá bílá. A taková šedá zimní bunda, ale víc si nepamatuji." řekla zklamaně. Alžběta se ptá znovu: „Když jste byla přivázaná, tak nevšimla jste si něčeho? Nebo slyšela jste něco?" Opět se začala třást. „Jediné, co si vybavuji je řev mého manžela." Začali ji téct slzy po tváři. „Už vás necháme odpočívat. Děkujeme." pronesla Lenka. Markéta kývla a otočila se k oknu. Alžběta i Lenka šli chodbou zpátky k výtahu. Lence zazvonil mobil, a tak zastavila. Alžběta udělala pár kroků dál a čekala až dotelefonuje. Dívala se kolem sebe a v jednom pokoji zahlédla Matku Valerie. Došla k pokoji a pomalu vstoupila dovnitř. „Dobré odpoledne." řekla slušně Alžběta. Matka Valerie se lehce usmála. „Mrzí mi to. Chápu, že to je pro vás těžké." řekla upřímně. Matka Valerie začala mluvit: „Před několika lety jsem přišla o svého manžela. Rakovina srdce. Teď...,když jsem přišla i o dceru, tak už tu nemám, co dělat. Jsem sama, nikoho už nemám." Alžběta ji chytla na ruce a řekla: „Vaše dcera by nechtěla, aby jste to vzdala. Ani váš manžel. Věřím, že i když už tu nejsou, tak vám stále fandí, aby jste to nevzdávala." Matka Valerie chytla druhou rukou Alžběty ruku a usmála se. Lenka vešla dovnitř a řekla: „Dobrý den, promiňte, že vás ruším. Bětko, musíme jet." Ta kývla a byla připravena k odchodu. „Slibuji, že se na vás přijdu podívat. A když budete cokoliv potřebovat, tak tady je moje číslo." pronesla Alžběta a podala ji vizitku s jménem a telefonním číslem. Matka Valerie upřímně poděkovala. Alžběta s Lenkou vyšli ven a Lenka řekla: „Pitva Denise Richtera je hotová, máme se stavit." Alžběta kývla a vydali se zpátky k autu.

Jakub akorát dorazil do bytu. Vešel dovnitř a za sebou jen dveře zavřel. Věci si hodil na židli a sedl si na gauč. Hleděl pouze na strop a v hlavě se mu pořád přehrávalo, co se stalo. Podíval se na poličku, kde bylo vystaven pár flašek s alkoholem. Jakub se zvedl a jednu vzal. Popadl sklenici a nalil si. Vrátil se zpátky na gauč a jen seděl a občas si lehce loknul.

Alžběta s Lenkou už došli do podzemí budovy, kde se konala pitva Denise Richtera. Doktorka Denisa Sáblíková je dovedla do místnosti. Na pitevním stole už leželo tělo, které bylo přikryté bílým prostěradlem. „Takže, co pro nás máš?" ptá se Alžběta. Odkryla prostěradlo, aby byla vidět hruď Denise. „Utrpěl třináct bodných ran ze předu. Dvanáct do oblasti břicha a hrudi. Poslední byla přímo do srdce." pronesla. Lenka se ptá: „Jak víš, že byla poslední?" Denise vysvětlila: „Je to odhad, ale všech dvanáct bodných ran nebyly dost hluboké, ale poslední do srdce byla dost hluboká, přijde mi, že rána jistoty." Alžběta si to zapsala do zápisníku a tentokrát se ona ptá: „Takže příčina smrti je?" Denise odpověděla: „Ztráta krve a následně bodnutí do srdce." Alžběta si to znovu napsala. „Už nic jiného důležitého pro nás nemáte, že?" ptá se Lenka. Denisa pronesla: „Bohužel ne. Je to, co jsem vám teď ukázala." Popadla papír a podala jim ho. Alžběta řekla: „Děkujeme. Každá informace se hodí." Rozloučili se a Lenka s Alžbětou odešli. Nasedli do auta a vraceli se do policejní administrativní budovy.

V autě začali probírat informace ohledně případu. „Takže můžeme předpokládat, že vrah má své cíle zvolené a jde vyloženě jen po nich. Markéta Richterová je svědek a vrah ji nechal naživu. Mohl jí zabít, aby jsme neměli žádné informace. Ne, nechal ji živou, protože mu záleželo pouze na Denisovi." shrnula vše Lenka. Alžběta za volantem jen přikývla a řekla: „Musíme zjistit spojitost mezi oběťmi. Třetí oběť zemřela už skoro před dvěma dny. Dost možná už půjde po čtvrté, takže musíme, co nejrychleji zjistit jakoukoliv spojitost." Lenka dodala: „Stále nemáme první oběť. Dost možná to je oběť, kterou nikdo nehledá." Alžběta se nad tím zamyslela, ale momentálně nemohla nic potvrdit. V tu chvíli Lence zavolal Kapitán Brodský. „Slyším." řekla a poslouchala. Po pár sekundách odložila mobil a objasnila: „Prý ve výslechové místnosti čeká Jitka Chmelíková. Žena, co zavolala na policii k tomu domu." Alžběta pronesla: „Rovnou ji vyslechneme, ale upřímně si nemyslím, že nám řekne něco, co by se hodilo." Lenka se jen ohlédla.

Po nějaké chvíli zaparkovali na parkovišti a došli do policejní administrativní budovy. Ihned došli k výslechové místnosti, kde už čekal kapitán Brodský. „Tak jo, převezměte to a zkuste zjistit každou kravinu. Dva lidi jsou mrtví, jedna může být také a další tři jsou na řadě." pronesl vážným hlasem. Alžběta s Lenkou přikývli a vešli dovnitř.
„Dobrý den, jsem Alžběta Slívová. Detektiv z divize loupeží a vražd." pronesla klidným hlasem. Lenka ukázala odznak a řekla: „Lenka Parlásková, kolegyně." Jitka přikývla a pozdravila. „Takže můžete nám popsat vše, co se stalo?" Lenka mezitím podala Jitce kelímek s vodou. Ta se napila a začala mluvit: „Ten den, když Markéta se v práci neobjevila, nebrala mi telefon ani Denis, tak jsem věděla, že je něco špatně. Kdykoliv byl nějaký problém, tak to Markéta někomu nahlásila. Takže jsem po práci dojela k nim domů. Nesvítilo se tam, ale bylo odemknuto. Zkusila jsem pomalu nahlédnout dovnitř. Párkrát jsem na ně zavolala, ale bez odpovědi. Hned mi došlo, že bylo něco špatně, tak jsem pro jistotu zavolala policii." Alžběta si něco zapsala. Tentokrát se Lenka zeptala: „Kdy jste oba viděla naposledy?" Zamyslela se a řekla: „Markétu den před v práci. Obě pracujeme jako masérky v jednom podniku. Odcházeli jsme kolem šesté hodiny. Denise asi minulý týden, když jsem odvezla Markétu domů. Byl před jejich domem a něco uklízel z garáže." Lenka se znovu ptá: „Nezmínili se, že by je třeba někdo sledoval, nebo měli s někým nějaký problém." Jitka jen zakroutila hlavou. Alžběta si znovu něco zapsala. V tu chvíli Jitka pronesla: „I když možná ano."