Zdravím vás, mé jméno zní Dawnette a jsem potomek slavného hraběte Draculy.
Takže, abych vám mohla říci svůj příběh, musím vás nejdříve seznámit s příběhem mého otce, Draculy :
Otcovo původní jméno není Dracula, ale Vlad III., jeho postava pochází z rodu, který má ve znaku draka plivajícího oheň - odtud se také odvodilo jeho nynější jméno, pod kterým ho všichni znají, které když se vysloví, někteří se třesou hrůzou, jiní se jej tak obávají, že ho radši nevyslovují vůbec, další se zase smějí a připadá jim jako hloupost, že by nějaký hrabě Dracula vůbec existoval, ale většina je ohledně mého otce pořád na vážkách, a právě tyto lidi se snažím stáhnout na svou ,,stranu".
Na začátek vám musím vysvětlit co to ty ,,strany" ,nebo jak to mám nazvat, vůbec jsou.
Existují 3 strany, i když tu 3. někteří nepovažují za plnohodnotnou a hovoří jen o 2 , ta 3. je spíš taková neutrální, jsou v ní lidé. V těch 2 dalších jsou nadpřirození tvorové, v 1. jsme my, čili Upíři - není nás mnoho, a já ani netoužím aby jsme se nějak výrazně množili, protože už teď, když se nějaký upír neudrží a zabije někoho na veřejnosti, nebo špatně schová tělo, tak je problém to ututlat, a ty údajné ,,útoky zvířat" už začínají být dost ohrané a když to nějakému člověku dojde, je jen velmi málo upírů (mezi které patřím i já), natolik starých, aby tomu dotyčnému dokázali vymazat paměť. A k tomu všemu nám to ještě dost znesnadňuje 2. strana, což jsou ti, co nejvíc nenávidíme, kteří zabili už tolik příslušníků našeho druhu, Lovci upírů. S těmi mám ty nejtemnější vzpomínky v životě. Sice jsou to také lidé, a mohla bych je řadit do 3. strany, ale mají schopnosti, které zdaleka přesahují tu lidské.
Tak, takhle jsem jsem vám představila všechny strany, ale zároveň jsem odběhla od tématu, který jsem vám původně chtěla objasnit, a to byla minulost mého otce, takže vám ji teď dovyprávím:
Původně se tedy Dracula jmenoval Vlad. Kvůli jeho způsobům odstrašování cizích armád, což bylo napichovat těla mrtvých nepřátel na vysoké kůly a ty pak postavit po obvodu hradeb, se mu začalo říkat Vlad Napichovač.
O několik let později, byl však zajat místními věřícími, kteří zastupovali Řád hada, ti mu ,před jeho očima, zabili ženu, kterou velmi miloval,a pomocí dost bolestivého a odporného obřadu udělali prvního upíra, aby ho potrestali za jeho ohavné praktiky z minulosti (tím myslím to napichování). Věřící ho chtěli nechat zavřeného někde v podzemní kobce, ale Dracula se osvobodil a vyvraždil většinu Řádu hada. Poté byl nucen žít mezi lidmi více než 500 let. Těchto 500 let, prý, podle jeho vyprávění, bylo to nejhorší, co se mu mohlo stát. Najednou nemohl na slunce - netušil proč, měl neustálý hlad a jídlo mu nepomáhalo - nějakou dobu trvalo než pochopil, že jeho potravou je od teď krev, nikdo mu neřekl, že se má držet dál od křížu a kostelů, nikdo ho nenaučil jak se chovat, aby ho lidé nezačali podezřívat, že není jako oni, tohle všechno se musel za ta léta naučit sám. Ale nejhorší prý byla stejně ta zlost, nenávist a obrovská touha zničit Řád hada navždy. Během doby, kdy Dracula učil, jak se má upír chovat, na co dávat pozor a kdy se chodit krmit, vznikalo něco mnohem zlověstnějšího než byl Řád hada, vznikali lovci upírů. Když se Dracula setkal s jedním lovcem, už to mu činilo problém, takže když se jednou smluvilo lovců několik a dohodli se, že zavřou Draculu do rakve a nechají ho vyschnout, bylo zřejmé, že se jim to povede. Tak byl tedy Dracula zavřený v rakvi a vysušený, že z něj zbyly jen kosti a kůže.
V té kamenné rakvi byl asi 300 let, než se tam před 12-ti lety dostali dva muži. První muž byl vysoký, štíhlý, měl hnědé vlasy, vousy a oči, také měl brýle a ošlehanou tvář dobrodruha. Ten druhý byl menší postavy, vychrtlý, s nepřítomným pohledem a očividně nervózní. Společně přivázali k víku rakve provazy a vyzvedli ho. Naskytl se jim pohled na vysušené tělo mého otce. Ten první muž vytáhl zpod kabátu nůž a potichu se zezadu připlížil k druhému, podřízl mu hrdlo a naklonil ho nad rakev tak, aby krev tekla Draculovi do úst. S dopadem první kapky krve se otcova kůže začala obnovovat, tělo začalo získávat tvary člověka, tesáky se vysunuly a hrudník se začal opět zvedat. Dracula se pokusil zvednou a postavit, ale přecenil svou sílu a svalil se na zem vedle rakve. V té chvíli začal muž, který před okamžikem zabil svého společníka mluvit. Představil se jako Abraham Van Helsing a za to že osvobodil Draculu z jeho vězení požaduje, aby mu pomohl zničit Řád hada, protože kvůli němu přišel o rodinu. Draculovi se to moc nezdálo, ale Abraham mu poté slíbil něco, po čem otec toužil od svého stvoření. Látka, díky níž by mohl být na slunci a neshořet. Otec tedy slíbil že bude Abrahamovým společníkem, dokud se mu nepodaří Řád hada zničit.
Teď jsem vám stručně vylíčila příběh mého otce a je čas abych se do něj vložila já.
Nejříve vám musím říct několik základních věcí mě, abyste vůbec veděli kdo jsem.
Moje celé jméno je Dawnette Knigt, jsem vysoká, mám hnědé, vlnité, dlouhé vlasy, hnědé oči. Jsem štíhlá a mám dlouhé nohy. Narodila jsem se roku 1590 v místech,kde je dnes Londýn, takže odhadem je mi něco kolem 420 let. Přestala jsem to počítat když mi bylo 200. Co se týče mého ,,vztahu" s Draculou, není to tak úplně můj otec, teda, ne pokrevní. Je to můj stvořitel a mezi upíry se říká místo stvořitel otec. Je to i naopak, takže kdybyste se zeptali Draculy, řekne vám že jsem jeho dcera, teda pokud byste ho vůbec našli, už 9 let o něm nic nevím, ale o tom jindy. Dracula mě stvořil jen pár let předtím, než ho lovci zavřeli do rakve. Celou dobu co tam byl jsem o něm neměla potuchu, ani jsem ho nehledala, to si až do teď vyčítám. Všechno, co jsem vám teď řekla vím jen z toho co mi Van Helsing a otec řekli. Ten den, kdy jsem se stala upírkou jsme s mým skutečným (pokrevním) otcem a mými dvěma bratry šli na lov, dařilo se nám, ulovili jsme divoké prase a několik bažantů. Když jsme se vraceli byl už podvečer, udělali jsme chybu, že jsme nešli dříve. Najednou se odněkud vyřítila skupina asi 6-ti chlapů, kteří nám ukradli kořist a někam odvedli otce a bratry. Mě zbili a nechali zkrvavenou ležet vedle cesty. Z posledních sil jsem se odplazila k nejbližšímu stromu, posadila a opřela se o něj. Mohla jsem tam být tak 2 hodiny, už byla noc. Pomalu mne opouštěl život, když se přede mnou objevil jakýsi muž, neviděla jsem že by přišel, prostě se jen objevil, ale v té chvíli mi to bylo jedno. Chtěla jsem ho poprosit o pomoc, ale neměla jsem sílu. On se ke mně sehnul, nevěděla jsem co chce udělat. Chce mě zabít, nebo mi pomoct? Ale on udělal něco co jsem nečekala, pootevřel ústa, takže jsem mohla vidět, jak se mu vysunují dlouhé špičáky, kousl se do zápěstí a dal mi napít jeho krve. Chutnalo to odporně a zveedal se mi z toho žaludek, ale vydržela jsem to, pak se přiblížil k mému krku a zašeptal ,,Neboj se". Moc to nepomohlo, bála jsem se, a hodně. On vycenil tesáky , zakousl se a začal sát. Bylo to dost nepříjemné, chvílemi to i bolelo. Já pomalu usínala, snažila jsem se udržet víčka otevřená, ale nešlo to, také rány od těch chlapů předtím přestávaly bolet a já za chvilku usnula, a neměla jsem ani ponětí o tom, že neusínám, ale umírám.
Když jsem se probudila, byla jsem v místnosti bez oken, a měla jsem příšerný hlad. Byl tam semnou ten muž z minulého večera, řekl že se jmenuje Alexandr, že je to upír a že udělal upíra i ze mně, abych v tom lese nezemřela. Já chvíli mlčela, nevěděla jsem, jestli mu mám děkovat, nebo nadávat, tak jsem jen řekla, že mám hrozný hlad, on naznačil abych se otočila, tam ležel nějaký muž v bezvědomí a krvácel, já ani nevím jak, ale hned jsem se ne něj vrhla a vysála ho do poslední kapky krve. Ten den se mi otevřela brána do světa, který jsem do teď neznala, do světa plného nebezpečí a smrti, do světa upírů.
Ahoj, budu moc ráda za každý vote i koment, rady, tipy, připomínky. Jo, a do komentu kdyžtak pište jestli mám pokračovat, nebo je to kravina. A ješte jsem si trochu pozměnila údaje o Draculovi, tak vám to snad nebude vadit.
