Zločiny v srdci města

Kapitola 10

„Denis se už před možná měsícem zmínil o tom, že měl někdy divný pocit, že ho někdo sleduje. Byl kurýr, rozvážel balíky a prý, když občas jezdil pozdě večer, tak dost se mu stalo, že za ním jezdilo stejné auto. Spíš dodávka, taková tmavě modrá. " pronesla nejistě. Obě se nad tím zarazili a tak se Alžběta zeptala: „Kde se vám o tom zmínil? " Jitka chtěla něco říct, ale zarazila se. Následně pronesla: „Jednou jsme se potkali v místním supermarketu. Byla jsem tam na nákupu, tak jsme hodili rychlou řeč. " Alžběta i Lenka se na sebe podezíravě podívali. Alžběta si zavřela zápisník a řekla: „Prozatím je to vše, pokud si na něco vzpomenete, tak zavolejte. " Podala Jitce svojí vizitku a strážník na chodbě ji doprovodil ven.

Alžběta i Lenka došli do své kanceláře a obě si sedli k počítačům. „Něco mi na tom nehraje. Všimla sis, když jsme mluvili o Denisovi, že vždy byla více nervózní. " nadhodila Lenka. Alžběta souhlasila a řekla: „Též jsem si řekla. Musíme si to znovu celé projít. " Lenka se zvedla a pronesla: „Po půl desáté Denis Richter přijel do domu z práce. Mezitím jeho manželka dělala večeři v kuchyni. Pozdravili se a následně Denis odešel do prvního patra do koupelny. " Bětka popadla zápisník. Opřela se na židli a slovo převzala: „Vrah přišel ke dveřím a zaklepal, aby upoutal pozornost Markéty. Uspal ji a následně přivázal k posteli. " Lenka se zarazila a dodala: „Počkat, jak vrah mohl stihnout přesunout Markétu do prvního patra kolem koupelny. Další věc je, že proč se vlastně tělo Denise našlo ve sklepě, když naposled byl podle zdroje zaznamenán v koupelně. " Ta ujasnila: „Pro tohle může být několik verzí. " Lenka poslouchala. „Vrah mohl udělat nějaký zvuk ve sklepě, aby tam Denise nalákal. Mohl si myslet, že ve sklepě je jeho manželka. Nebo prakticky mohl manželku využít jako rukojmí. Ne, to mi nesedí. Markéta byla celou dobu mimo a jediný svědek, který přesně ví, jak se to stalo je mrtví. " pronesla nejistě Alžběta a přistoupila k nástěnné tabuli. Chvíli nad něčím přemýšlela a následně ji něco napadlo. Popadla svůj mobil a vytočila číslo Jitky Chmelíkové. Pár sekund to trvalo, ale následně to vzala. „Dobrý den, to jsem ještě já, Alžběta Slívová. Nemohla by jste ještě na pár minut přijít na recepci, chtěla bych vám jen něco ukázat. " řekla. Lenka jen nechápavě na ni zírala. „Dobře, děkuji. " pronesla a ihned odešla z kanceláře. „To si snad dělá srandu. " řekla uraženě Lenka.

Dveře se otevřely a Dominik vstoupil do bytu. Všiml si, že v obývacím pokoji se svítí. Jakub seděl na gauči se skleničkou alkoholu a zíral do stropu. „Čau, jsi v pohodě? " ptá se. Jakub skleničku položil a řekl: „Mohlo by být lépe. " Dominik se posadil do křesla a zeptal se: „Jak to odpoledne dopadlo? " Ten se rovně posadil a začal vyprávět: „No vyslýchal mě seržant, kapitán z vražd, velitelka z vnitřního a já nevím, kdo všechno ještě. Dozvím se to zítra, jak to se mnou bude dál. " Dominik ujistil: „Jednal si v obraně rukojmího, tak snad by to mělo dopadnout dobře. Jakub řekl: „To doufám. " Po několika minutách do bytu vstoupila i Kateřina. „Co se stalo, že tu sedíte, jak hromádky neštěstí. " řekla nechápavě. „Dlouhý a náročný den. " ujasnil Dominik. Kateřina si sedla k nim. Dominik navrhl: „Můžeme třeba jít do baru, pozdravit Tondu a dát si třeba jeden, či dva drinky, co? " Kateřina se na něj podívala a pronesla: „Věříš tomu, že bude jeden, nebo dva. " Ten se zasmál a řekl: „Zkusit to mohu, ale jestli se to povede, to už nevím. " Jakub se též lehce zasmál a nakonec souhlasil.

Lenka se podívala na hodiny a řekla si: „Kde sakra je. " Náhle se konečně Alžběta vrátila a s motivací řekla: „Víš, jak Jitka Chmelíková řekla, že Denise potkala v tom místním supermarketu? " Lenka jen přikývla. „Sice to byl výstřel do prázdna, ale správný. Byl to ten supermarket, kde pracovala Valerie Poltánská. Pro nás první oběť. Jitka si ji prý pamatovala, že tam byla. " řekla. Lenka se zarazila a zeptala se: „Dobře, ale jak to souvisí s Denisem? " Alžběta vysvětlila: „Ten v den v tom supermarketu byli obě oběti. Prakticky to nemusí znamenat nic, ale minimálně se mohli potkat v tom supermarketu. A třeba nejenom tyhle dva. " Lenka upřímně řekla: „Třeba to mohla být opravdu jen náhoda. " Alžběta to nepopírala. Tim Brodský vešel do kanceláře a řekl: „To jste tu pořád? Běžte už domů, tma je, jak v pytli. Zítra budete pokračovat. " Obě kývly a byly připravený k odchodu. „Když tak se zítra ráno stavte a podáte mi nové informace. Samozřejmě pokud nějaké máte. " řekl. „Jasný. Mějte se. " řekla Alžběta a s Lenkou odešli.

Dominik, Jakub i Kateřina už si sedali v baru k volnému stolu v rohu místnosti. Antonín k nim přišel a pozdravil je. „Tak co to bude? " ptá se jich. Kateřina řekla: „Já jen jablečný džus. Já ráno vstávám už v půl páté. " Antonín si to zapsal a ohlédl se na kluky. „Dva panáky jagermeisteru. " odpověděl Dominik. „To je snad poprvé, co nechlastáš sám. " pronesl humorně Antonín. „Nech si ty kecy. Zas takový alkoholik nejsem. " řekl sebevědomě. Antonín se zasmál a šel pro to. „Co se teda vlastně stalo? " ptá se starostlivě Kateřina. Dominik se ohlédl na Jakuba. Ten se nadechl a vyprávěl vše, co se za tento den stalo. „Opravdu dlouhý a náročný den. " řekla překvapeně. Ten jen přikývl. Mezitím jim Antonín nápoje položil na stůl. Jakub to vzal a ihned to do sebe kopnul. Tentokrát se i Dominik překvapeně podíval, ale následně to též vypil. „Jen vás upozorňuji, že domu vás nenesu. " pronesla Kateřina a napila se džusu. Jakub dodal: „Nestačí, že tu dost možná máme psychopatického sériového vraha, ale ještě řešíme tohle. " Dominik klidně řekl: „Nejsi první ani poslední, který někoho zastřelil ve službě. " Jakub jen přikývl. Kateřina dodala: „A hlavně, jak si říkal. Byli tam další strážníci, ty tě podpoří, ne? " Jakub řekl: „To ano, ale i tak z toho prostě nemám dobrý pocit. " V ten moment do baru vstoupila Alžběta a všimla si těch tří u stolu. Přistoupila k nim a pozdravila je. Rovnou se zeptala: „Můžu si k vám přisednout? " Všichni tři souhlasili. Odsunula si židli a přes ní si přehodila vínovou koženou bundu. Posadila se ke stolu a řekla: „Mluvila jsem s tvým seržantem. Už zítra se nejspíš budeš moct vrátit do služby. " Jakubovi se ulevilo a šťastně řekl: „Děkuju! " Dodala: „Ale prý nějaký trest to bude mít, ale to se dozvíš zítra u seržanta. " Ten jen kývl. Ke stolu znovu přišel Antonín. „Ahoj, co si dáš? " ptá se slušně. „Prosím jednu minerální vodu, děkuji. " řekla. Kývl a vzal prázdný panáky. „Přines nám ještě jednou, prosím. " poprosil Dominik. Přikývl a šel pro to. Jakub se rovnou ptá: „Něco nového ohledně případu? " Alžběta váhavě pronesla: „Nevím, zda se dá říct, že jsou to důležité informace, ale každý malý detail se hodí. Zítra ti vše řeknu. Teď už vyprázdni hlavu. "