Complication ( CZ )

Budu o tebe bojovat

Ahojky všem , co čtou tento příběh. Moc se omlouvám za to, že to tak dlouho trvalo. Tahle část je o trošku kratší, ale konečně se začne něco dít. 

***

Je deset dopoledne a stále ležím v posteli a přemýšlím, co se včera stalo. Nemůžu se na Zayna zlobit. Vím, že mě neuhodil schválně. A zároveň se nemůžu divit Niallovi, že se na mě zlobí. Sakra, pořádně jsem se do toho zamotala.

Konečně jsem se rozhodla vstát. Udělala jsem ranní hygienu, převlékla se a šla dolu. Ale ne do kuchyně. Rozhodla jsem se, že dám dohromady můj zničený dům. Nechci už tu překážet.

" Ness?"

Sakra, nechtěla jsem nikoho z nich potkat. Jenže to jde v tomhle domě bohužel těžko. Otočila jsem se a koukala do Zaynovi zničené tváře. Proč je i takhle pomlácený sexy? Otočila jsem se zpět ke dveřím a ve chvíli, kdy jsem sáhla po klice, se opět ozval.

" No tak Ness, mluv se mnou. Mě je to moc líto. V životě bych ti kurva neublížil."

Zase jsem k němu upřela zrak a přišla až k němu. Ruce jsem položila na jeho tvář a zadívala se mu do očí. Ještě pořád bych se v nich dokázala ztratit.

" Já vím, že jsi to neudělal schválně. Nezlobím se na tebe. Zlobím se na sebe."

" Ale..."

" Ne, nic prosím neříkej. Jdu udělat pořádek ve svém domě, abych tu už nepřekážela."

" Ty víš, že tu nepřekážíš."

Beze slova jsem se otočila a vyšla z domu. Když jsem vcházela do obýváku, měla jsem divný pocit. Možná jsem čekala, že zase někdo z Tobiasových lidí bude sedět na gauči.  Naštěstí tomu tak nebylo a já se v klidu mohla pustit do úklidu.

Venku už se stmívalo a já si uvědomila, že jsem celý den nic nejedla. S nadějí jsem se podívala do lednice a zjistila, že se tu najde i něco neprošlého. Vzala jsem si jogurt , do sklenice nalila džus a posadila se ke stolu pozorující to, co jsem za dnešek stihla. A že toho bylo dost. Obývák už mám celý uklizený a v pokoji mi chybí jen naskládat věci do skříně. Jak jsem po dnešním telefonátu  zjistila, zítra přivezou nové dveře a potom už mi nebude nic bránit v tom, abych tady zase bydlela. Ono to bude pro všechny lepší.

" Ness, jsi tu?"

Ode dveří se ozval Niallův hlas. Neodpovídala jsem mu a čekala, jestli půjde dovnitř. Po chvilce se ukázala jeho postava. Vypadá jako by celou noc nespal. Upřel na mě svůj pohled a naznačil úsměv. Proč ho jen naznačil? To už mu nestojím ani za to, aby se usmál upřímně? Tohle vážně zabolelo.

"Ahoj."

"Ehm... Ahoj Nialle."

" Chtěl jsem jen vědět, jestli jsi v pořádku, když jsi se celý den neukázala."

Je sladký, jak se i po tom všem, co se stalo o mě bojí. Jeho tělo se pohlo směrem dopředu a zaujmul pozici na židli naproti mě.

" Chci se ti omluvit."

" Ne to já se ti musím omluvit Ni. Všechno jsem to pokazila."

" Mám jednu otázku."

Zadívala jsem se mu do očí a lehce kývla hlavou. Ještě chvíli mlčel, jako by přemýšlel, jak se má zeptat nebo zda se vůbec má ptát. Cítila jsem z něj nervozitu. Momentálně působí tak nevině a zranitelně. Konečně se nadechl a položil svou otázku.

" Miluješ ho? A cítíš něco ke mě?"

" No to jsou otázky dvě... Promiň."

Myslím, že teď nebylo správné žertovat. Ale zamyslet se nad jeho otázkami. Co vlastně k nim cítím?

" Ne Nialle. V tuhle chvíli zamilovaná nejsem. Mám vás oba moc ráda a je mi s vámi dobře, ale s každým jinak. Nechtěj po mě, abych se k tomu teď víc vyjadřovala."

" Dobře. A ještě jedna otázka. Myslíš, že bych měl u tebe někdy šanci?"

Musela jsem se usmát, když to vyslovil.

" Ano, máš u mě šanci."

Konečně. Opět se na jeho tváři objevil ten upřímný úsměv. Jako by vše, co ho trápilo, v jednu chvíli spadlo.

Pak se zvedl a odcházel, ale ještě se otočil.

" Budu o tebe bojovat."

"Ni? Jen mi slib, že to nijak neohrozí vaše přátelství."

" To ti slíbit nemůžu. Ale stejně ve finále bude na tobě, koho si vybereš."

Pak odešel. Gratuluji Ness. Tímhle jsi se do toho zamotala ještě víc. Z myšlenek mě vyrušila až rána, co se ozvala z venku.

Byla to snad střelba?

Sakra Niall.

Okamžitě jsem vyběhla ven. Niall ležel na chodníku před jejich domem a nehýbal se. Rozeběhla jsem se k němu. V tu samou chvíli se u něj objevili i kluci.

" Co se sakra stalo?" ozval se Harry

" Já...já nevím."

Klekla jsem si k Niallovi a zjišťovala, jestli dýchá.

" Ni prosím neopouštěj mě."

V kapse mi začal zvonit telefon. Tobias. Nejistě jsem si ho přiložila k uchu.

" Tak co zlato, žije ten tvůj Irskej skřet?"

" To jsi byl ty?"

" Jo a bude hůř, jestli se ke mě nevrátíš."

***

Tradááááá... Tak co si myslíte, že udělá Ness? A co je asi s Niallem?

Další část přidám mnohem dříve, půlku už mám napsanou. Tak pokud se vám tahle část líbila tak vote a za každý koment budu moc ráda.

Miluji vás :-*