Snamione: Ve středu moci

Uvězněná dívka 51

 Hektický den proběhl tak rychle, že Hermioně ranní nervozita ohledně jmenování nového ministra přišla jako dávná historie. Nyní ztuhle seděla v obýváku a snažila se srovnat si myšlenky, aby pochopila, co se vlastně všechno stalo.

Prohrála volbu ministra, Greengrass vyhrál a následně zmizel se Smrtijedy, kteří po celou dobu měli být s ním... Severus po útoku začal pátrat po možných Smrtijedech, ale ve skutečnosti hledal Lily, která opustila zdi hradu již před hodinami a stále se neobjevila.

Seděla na stejném místě, i když do obývacího pokoje vstoupil Harry v bystrozorském stejnokroji a unaveně se rozvalil do Severusova křesla poblíž krbu, v němž doutnalo jediné polínko. Upřel na ni zelené oči, načež němě zavrtěl hlavou. Pochopila. Lily se nenašla.

„Jak se cítíš?" Monta se okamžitě přihnal s čajem a plným talířem. „Nenapadlo mě, že by se Smrtijedi ještě někdy mohli takto veřejně objevit." Projel si prsty vlasy, čímž je rozcuchal ještě víc.

„Co když se bude znovu všechno opakovat?" zašeptala své nejtajnější obavy a k vlastnímu zděšení poznala, že Harry na tom byl úplně stejně. Od druhé války uběhlo mnoho let, už nebyli náctiletými dětmi, které v první řadě nasazovaly pouze vlastní životy, nyní minimálně za Hermionou stála rodina. Čarodějce se sevřelo hrdlo, když si představila, jak bude do posledních sil bránit malého Regieho. Bude trnout hrůzou, až bude sledovat bojovat vlastní dceru na život a na smrt a strachovat se o Severuse, jemuž už táhlo na šedesát...

„Musíme to zastavit dříve, než se stane něco podobného jako minule." Omluvně našpulil rty. Hermionila se dodnes snažila na vše zapomenout.

„Nejsem připravená," přiznala ztěžka.

„To ani já, Hermiono." Mladé rysy v Harryho tváři stále přetrvávaly, ale nebylo pochyb, že od školních let mnoho času uplynulo. Sice muž stále neměl rodinu, o kterou by se musel obávat, ale dost pravděpodobně po smrti Ginny neměl ani důvod bojovat...

„Zasáhne to i Delphini," nadhodila opatrně čarodějka, aby muže nevyděsila hned první větou.

„Tahle válka ji mine." Zahleděl se do krbu, v němž byla pouze tma. „Není bystrozorka."

„Ale bojovat umí."

„Ochráním ji – tentokrát ano." Hermioně se sevřelo srdce bolestí. Ginny neochránil nikdo z nich.

„Ale co když nebude chtít?" Hermiona si stále připomínala, že Harry o většině Delphiiných činů nevěděl, avšak měla nepříjemný pocit, že nadešel čas, aby mu zbořila představu krásné a zranitelné dívky.

„Snape ji nepustí mezi bojovníky."

„Nepustí ji mezi naše bojovníky..."

„Tohle je nesmysl, Hermiono!" Od kořene nosu se mu objevila hluboká vráska, která se táhla až do úrovně jizvy. Zvážněl a v obličeji zestárl... „Někdo po ní jde, protože je dcerou Bellatrix. Nejednou ke mně přišla celá vyplašená, že ji někdo sledoval – proč by měla důvod bojovat proti nám?"

„Protože ji zplodila nejen Bella," do pokoje se suverénně vřítil Severus, který se vydal pro několik svazků ve skříňce u okna, které předešlé dny studoval v křesle u krbu, „ale i Voldemort." Harry vytřeštil oči a Hermiona otevřela ústa. Chtěla kamarádovi vše říct mnohem jemněji, aby pochopil, jak se k této myšlence dopracovali. „Dobře, že jsi začala. Myslím, že je nejvyšší čas, aby se dozvěděl, koho si hřeje na prsou."

„Severusi, prosím tě, mlč!" sykla čarodějka, než se natáhla k Harrymu. „Harry, je to tak a ona to ví, ale my nevíme, jestli má prsty i v dnešku."

„Hermiono, nebuď naivní! Naše dcera zmizela také a hádej, s kým bude."

„Severusi!" okřikla manžela Hermiona mnohem rázněji než předtím. „Naše dcera je pryč, nahoře v pokoji je dívka, která se tě pokusila zabít, a ty se ryješ Harrymu hůlkou v ráně?!"

„Je mi to líto, Pottere," pronesl bez soucitu Severus, ale očima celou dobu probodával Hermionu. „Nicméně jsem tě varoval už dřív."

„Severusi!" cídila mezi zuby žena, aby ji Harry neslyšel, jenže mladému čaroději byla slovní přestřelka manželů zřejmě úplně jedno – neobratně se postavil na nohy a na místě se přenesl.

„Bez vychování," utrousil Severus podrážděně, ale konečně našel správné pergameny.

„Co to do tebe vjelo?! Harry tu dívku miluje a ty mu zbytečně způsobuješ bolest."

„Buď raníme Pottera my, nebo ho raní Delphini – a určitě to nebude pouze slovně."

„Mohl jsi být jemnější."

„Nerad dlouho chodím kolem bublajícího kotlíku." Zastrčil pergameny do hábitu a stejně rázným krokem, jakým přišel, se vydal pryč. „Kdyby o sobě dala Lily vědět, pošli mi patrona." Sklonil se k ženě, aby ji políbil do vlasů. „Musím jít."

Známý zvuk přemístění z patra narušil jejich loučení.

„Já toho Pottera osobně zabiju!" Rozeběhl se do patra a Hermiona mu byla v patách, avšak přišli pozdě. Přesně jak předpokládali, svázaná dívka byla pryč i s dalším únoscem. „Jdeš se mnou?"

„Dej Harrymu pár minut – má nárok zeptat se, na co potřebuje. A v první řadě bude potřebovat slyšet pravdu přímo od Delphini, čímž by nás mohl dovést k Lily."

„Ehm," zaskřehotal starý skřítek z koutu pokoje, kam se Hermionu nenapadlo ani podívat. Stál s utěrkou v ruce a několikrát naprázdno otevřel pusu, než nejistě zamumlal: „Má paní, Monta viděl slečnu Lily před okamžikem."

„Kde?" vyhrkl Severus.

„Přeci tady, pane." Kostnatýma rukama ukázal do prostoru pokoje. „Slečna Lily odvedla vězněnou dívku."

Lily je prostě Lily...

Všem přeji šťastné a veselé Vánoce a Harrymu pravou lásku, protože si ji zaslouží.

Děkuji za Vaši podporu a stálý zájem o tuto povídku, přestože mé přidávání poslední dobou pokulhává, což si uvědomuji, ale umím psát, jen když mám klid a hlavu na svém místě. Děkuji za pochopení a doufám, že další díl se zjeví po Ježíškově zazvonění zvonečku.