Zločiny v srdci města

Kapitola 13

Lenka dorazila do supermarketu, kam chodívala do práce Valerie Poltánská.
Vešla dovnitř a všimla si prodavačky, která jim posledně poskytla informace ohledně Valerie. „Zdravím. Detektiv Parlásková. Před pár dny tu byli dva strážníci, ptali se na Valerii." řekla slušně. Žena se chvíli zamyslela a řekla: „Ano, vzpomínám si. " Lenka se ptá: „Je tady vaše šéfka? Potřebovala bych s ní ještě jednou mluvit." Žena odpověděla: „Odjela na schůzi a dnes se už nevrátí. Možná bych vám mohla poradit já." Lenka vytáhla papírek z kapsy a řekla: „Potřebovala bych záznam z kamer na tenhle den." Podala ji papírek, kde byl napsaný datum. Žena pronesla: „Dojdu vám proto, chvíli tu vydržte." Lenka kývla a čekala.

Alžběta právě dotelefonovala a vešla do místnosti, kde pobývala Markéta Richterová.
„Dobrý den." pozdravila Alžběta. Markéta se lehce usmála a také pozdravila. Alžběta chytla židli u stěny a posunula si jí blíž k posteli. „Potřebuji s vámi mluvit o něčem důležitém." řekla. Markéta se na posteli posadila a poslouchala. „Váš manžel měl poměr s vaší kolegyní Jitkou Chmelíkovou. Dnes to přiznala, když jsme si spojili pár nesrovnalostí." pronesla upřímně. Markétě tekla slza po tváři. V tu chvíli se kolem ní zastavil čas. Nevěděla, co má říct, prostě jen seděla a upřeně hleděla na Alžbětu. „Je mi to líto, ale měla jste pravdu vědět, co nejdřív." řekla. Markéta lehce kývla a pronesla: „Můžete mě prosím teď nechat." Podívala se Alžbětě přímo do očí. Ta z toho vyčetla, že v tuhle chvíli opravdu potřebuje samotu a klid, aby to mohla vstřebat. Alžběta kývla a zvedla se. Než místnost opustila, tak se zastavila a řekla: „Moji vizitku máte, takže když byste něco potřebovala, kdykoliv mi můžete zavolat. " Už se otáčela a odcházela, ale Markéta upřímně dodala: „Děkuji vám." Alžběta přikývla a odešla. Procházela chodbou, když ji zazvonil telefon. Vytáhla ho a byl to kapitán Brodský. „Slyším, pane. " řekla a čekala. „Tisková konference je splněna, takže zítra můžeme očekávat v každých novinách článek o vraždě." Alžběta dodala: „Je to otázka chvíle, než najdeme údajně čtvrtou označenou oběť. Lidi si to spojí, nebo to vyjde na povrch, že oběti jsou označeny." Tim věděl, že má pravdu. „Jak jste na tom vy?" ptá se. Alžběta vešla do výtahu a zmáčkla tlačítko označený přízemí. Nadechla se a pronesla: „Teď jsem se stavila za manželkou Richtera a vracím se zpátky. Lenka jela pro záznamy, tak snad uspěje, ale myslím si, že nám to bude k ničemu." Kapitán Brodský se zvědavě ptá: „Proč myslíte?" Alžběta pronesla: „Nevím, prostě mi něco říká, že to je výstřel k ničemu." Tim pronesl: „Za zkoušku nic nedáme, od začátku vyšetřování nemáme žádný pořádný důkaz. Jestli to vyjde na povrch a dozví se to FBI, tak nám případ přeberou." Alžběta neměla námitky. Po chvilce hovor ukončili a došla k autu. Nasedla a v tu chvíli ji zvonil mobil znovu. Opět vytáhla mobil a tentokrát volala Lenka. „Ten záznam mám, tak se vracím zpátky. Budeme doufat, že tam bude něco, co se nám bude hodit."

Dominik odcházel ze zasedací místnosti s šéfkou banky Zuzanou Literovou. „Děkuji vám a těším se na budoucí spolupráci." pronesla Zuzana a potřásla rukou vysokému muži.
Muž byl oblečený v černém saku, světle žluté košili a černé kravatě. Černé vlasy měl dost krátké a oči byly kaštanové.
Muž podal ruku i Dominikovi a následně odcházel chodbou pryč. „Mám z toho dobrý pocit, tenhle ví, co říká a jak to funguje." řekla sebevědomě. Dominik souhlasil. Následně ji následoval do její kanceláře. Z šuplíku vytáhla desky a dala je Dominikovi. „Projdi to a potom mi to podepsaný vrať." řekla a usedla za svůj stůl. Dominik přikývl a dokumenty vzal. Zavřel za sebou dveře a šel směrem do své kanceláře.
Dokumenty hodil na stůl a posadil se. Nohy si natáhl na stůl. „To je práce." řekl si unuděně. Náhle někdo zaklepal na dveře. Dominik se jen podíval a byl to jeden z kolegů. „Čau, nemáš tady temhle papír o tom potvrzení přestavby." ptá se. Dominik prohrabával všechny papíry na stole a nakonec to našel. „Tady to máš."1 pronesl a podal mu to. „Dík." poděkoval a odešel. Dominik vytáhl velkou knihu o začátcích policie. Znovu si natáhl nohy na stůl a začal si knihu pročítat.

Lenka i Alžběta se už sešli v jejich kanceláři. Lenka flash disk vložila do počítače a na počítači se jí objevila složka. Tu rozklikla a začala projíždět záznam. Alžběta upřeně hleděla na tabuli a snažila si vše srovnávat. Jenže věděla, že jim stále něco uniká. „Hele, měla pravdu, vidím je tu." řekla.
19:38
Jitka s Denisem vstupují do supermarketu. Na Jitce nebylo poznat, že by byla nějak opilá. Naopak na Denisovi by to poznal každý. Procházeli se obchodem až došli k regálu s alkoholem. V tu dobu tam už bylo sedm lidí.
Dvě prodavačky, jedna byla Valerie Poltánská a druhá, co jim pomáhala. Uklízečka, co vytírala podlahu. Denis Richter s Jitkou Chmelíkovou a potom další dva zákazníci. Žena kolem padesáti let. Poslední zákazník byl ze všech nejzajímavější. Měl šedou bundu s kapucou, černé kalhoty a vždy byl otočený tak, aby mu nebylo vidět do tváře.
19:47
Valerie s její kolegyní vyhodili Denise i Jitku potom, co začali řvát po celé prodejně.
19:51
Jitka s Denisem byli naposledy zaznamenány kamerou před vchodem.
Lenka se dodívala ne celý záznam. V záznamu se vrátila zpátky na určitý čas. „Na tohle se pojď podívat." pronesla Lenka. Alžběta si přísunula židli k ní a dívala se. Lenka ukázala na osobu na monitoru. „Tahle osoba celý čas byla v obchodě, když tam byl i Denis. Ani jednou ji nebylo vidět do obličeje. Jakmile byli vyhození, tak odešel bez nákupu tři minuty po nich. Není to podezřelé?" řekla a ohlédla se na Alžbětu. Ta pronesla: „Dost jsem to podcenilo, pravděpodobný je, že tohle je nás vrah."

Jakub domluvil s pár lidmi ohledně případu od Seržanta Maxi. Už se chtěl vracet, když ho zastavil strážník Markus Minář. „Ahoj, chtěl jsem se zeptat, jak na tom jsi?" ptá se. Jakub upřímně řekl: „Zažít to znovu nechci no. Každopádně chci poděkovat, že jsi za mnou i s tvojí kolegyní stáli. Dost mi to pomohlo." Markus se lehce usmál a řekl: „Není zač, jen jsme řekli to, co se stalo." Jakub se též usmál a vrátil se do kanceláře.
Alžběta s Lenkou pověděly vše, co se stalo. „Takže vrah se moc nebojí oběti pozorovat, z blízka." řekl. Alžběta vytiskla jeho fotku a přidala ji na tabuli. „Sice nemáme obličej, ale víme, že tam s nimi byl. Teď otázka, zda to je opravdu vrah." pronesla Lenka a opřela se o stůl. Jakub se ptá: „Nemůže si hledat oběti v tom supermarketu? Je to dost nepraktická teorie, ale v tu dobu tam byli dvě oběti." Všichni nad tím uvažovali, ale Alžběta nakonec pronesla: „To si nemyslím, tohle mohla být opravdu velká náhoda." Jakub to nepopíral. Lenka dodala: „Nesmíme zapomenout na další dvě oběti, které jsme stále nenašli." Alžběta si chytla rukou čelo a nervózně řekla: „Do prdele. Máme údajný čtyři oběti. Zbývají dvě poslední. Pokud se to dozví veřejnost, tak jsme v hajzlu!"