Nová čubka

Část 12

První rána zasviští vzduchem a na její jemné pokožce zanechá světle růžový pruh přes celou půlku zadečku. „Jedna," vyhrkne roztřeseně. Nedám jí čas se plně vzpamatovat a hned dopadne druhá rána. „Dvě," hlesne překvapeně, druhou ránu nečekala tak brzy. Dám jí čas se chvíli vydýchat a pak na její prdel přistane další. Tentokrát mířím na obě půlky a větší silou než předtím. „Tři," řekne a dodá: „Děkuji pane." V roztřeseném hlase jí zaznívá i uspokojení. „Ty děvko, tobě se to snad líbí?" ptám se. „Ano," špitne v odpověď.

Začnu pravidelně sázet rány na její půlky, střídavě vždy na jednu a na druhou. „Čtyři, pět, šest, auuuu, sedm, osm, devět, jauuu, deset," počítá odevzdaně. Po desáté ráně přestanu. Oddechuje, její zadek už je hezky červený. Pohladím ho, potom silně zmáčknu a kochám se tím, jak se prohne a sykne bolestí. Potom rukou směřuji do jejího rozkroku. „Ale ale, ty svině zvrhlá, ty máš úplně mokrou kundu." „Ano, pane, jsem vaše nadržená zvrhlá děvka," vyhrkne. Vypadá, že je svou reakcí sama překvapená.

Chvíli ji prstím, chtivě mi vychází vstříc, jak jen jí to její poloha na výpraskové koze dovolí. Bičík odložím na její záda a přejdu k hlavě. Nastavím jí své prsty k očištění od jejích šťáv. Poslušně je saje a kmitá po nich jazykem. Chvíli ji nechám a pak je zarazím co nejhlouběji do jejího krku. „Dav se, ty šlapko zvrhlá," říkám posměšně, zatímco přemáhá dávivý reflex. „Kolik ještě dostaneš ran?" ptám se a pořád prsty přirážím do její pusy, pěkně hluboko, až do krku. Snaží se odpovědět, ale přes dávivé zvuky, co vydává, není vůbec rozumět, co říká.

Ruku mám od ní celou oslintanou, sliny jí tečou z pusy, až odkapávají pod ní na zem. Vytáhnu prsty ven a její sliny jí rozmažu po obličeji. „Neumíš odpovědět, ty malá mrcho?" a dám jí facku přes její oslintanou tvář. „Patnáct, pane," odpoví rychle. Skloním se k ní, chytnu ji za vlasy a přidržím její hlavu, abych ji mohl líbat. Vášnivě mi polibek oplácí, oči má přivřené a v tváři blažený výraz.

Znovu se narovnám, mé stojící péro má přímo před sebou. Otevře pusu, jazykem se snaží dosáhnout na jeho špičku. „Co bys chtěla, ty čubko zkurvená?" „Chci vás do pusy, prosím, můj pane," škemrá chtivě. Přistoupím blíž a chvíli ji nechám, ať mě kouří. Moc jí to v této poloze nejde. Jak leží břichem na výpraskové koze, musí mít zakloněnou hlavu, a i přes to má pouze omezené možnosti, jak hýbat hlavou. O to víc se ale snaží jazykem.

Chvíli si užívám její péči, pak ji obejdu a znovu vezmu bičík. Rukou ji při tom hladím přes vlasy, krk, mezi lopatkami, po zádech až na zadek. Za tu chvíli už kůže zadečku trochu ztratila ze své červené barvy. Zatím jsem ji šetřil, z tohohle by po chvíli ani žádné stopy neměla. „Připravená?" zeptám se. „Ano, pane," odpoví. „Mmm, tak škemrej víc. Chci tě slyšet, ty zvrhlá píčo," přikážu. „Prosím, pane, sešvihejte mi mou prdel! Prosím, jsem vaše hračka!" vyhrkne okamžitě.

Napřáhnu se, vzduch prořízne ostrý svist a na zadek jí dopadne zatím nejsilnější rána. Kůže se pod bičíkem zavlní, a místo, které úder zasáhl, okamžitě nabíhá do tmavšího odstínu rudé. Sevře v rukou opěradla pro ruce a vyjekne: „Auuu!" a hned dodá: „Jedenáct, děkuji, pane." Znovu švihnu bičíkem a na zadku se jí objeví další rudá stopa. „Dvanáct." Další rány sázím jednu za druhou, ani nestíhá počítat. „Třináct, čtrnáct, patnáct," řve hlasitě, jako by si tím mohla ulevit.

Po patnácté ráně ji už nechám chvíli vydechnout a obdivuji svou práci. Půlky jejího zadečku jsou nádherně rudé. Pohladím je, cítím, jak jí z kůže sálá horko. Úlevně si oddechne a užívá si ten jemný dotek na tak citlivé pokožce. Pak znovu napřáhnu ruku a nechám ji čekat. Po chvíli se začne ošívat, snaží se otočit hlavu tak, aby na mně viděla. Naznačím švih a ona hned zatne zadek a propne se.

Po chvíli se opět uvolní, když pochopí, že na další ránu ještě musí čekat. Napodruhé už švih bičíkem končí na její kůži. „Šestnáct," počítá poslušně. Tentokrát si s každou další dávám na čas. A když nakonec dopadne, dávám si záležet, ať je docela silná. Hraju si s ní, někdy ji nechám čekat déle, někdy nejprve místo rány hladím její zadek bičíkem a kochám se tím, jak sebou pokaždé cukne. Každá další rána zanechá na kůži rudou stopu. „Dvacet," vydechne nakonec. Bičík znovu odložím. Je na ní vidět, že neví, co bude dál, čekala těch posledních pět ran.

Přistoupím zezadu k jejímu zadečku. Z toho výprasku jsem krásně vzrušený a péro mám pořád v pozoru. A její kunda je tak mokrá, že když přirazím, zajede až nadoraz. Tisknu se na její horkou kůži, ať cítím, jak je rozpálená. „Mmm, anoo," vzdychne. Začnu se v ní pohybovat, šukám jí rychleji a rychleji a ona mi vychází vstříc. „Ach, bože. To je tak dokonalý." Její hlas prozrazuje, jak moc si to užívá, jak děsně vzrušená je. Nevěděl jsem, jak na výprask bude reagovat, ale teď je mi jasné, že posledních pět ran můžu dát opravdu silných.

 Drží krásně nastavená, slastně sténá a užívá si plnou kundu. Je tak krásně těsná a mokrá, zbožňuji to, že ji mám jen ve své moci. Tak opojný pocit. „Tak budeme pokračovat. Ještě pět ran. Připrav se, tohle budou ty nejtvrdší," varuji ji, zatímco naposledy přirazím. „Ano, pane. Jsem připravená." V jejím hlase jasně slyším kromě obav i dychtivost. „Tobě se to snad líbí?" Ticho. Čekám na její odpověď. Chvíli váhá, než přizná: „Ano, pane.. Líbí."

Poodstoupím a napřáhnu se k posledním pěti ranám. Tyhle dopadají ve stabilním tempu, do každé se pořádně opřu. Celé její tělo sebou cuká, zadek se mírně třese a já vidím, jak se pevně drží opěrky kozy. Každou ránu tiše počítá, i když se jí hlas láme. „Dvacet pět. Děkuji, pane," vydychne úlevně při poslední. Její zadek hoří, šlince pomalu vystupují a krásně se rýsují na její hebké kůži.

Skloním se u její hlavy, pohladím ji po tváři, setřu pár slziček a políbím ji. „Krásně jsi to zvládla má kurvičko." Blaženě se usmívá, spokojená sama se sebou a s tím, jak ji chválím. „Ještě zůstaneš v téhle pozici, pěkně si tě zšukám, rozumíš, ty má malá děvko?" „Rozumím, pane," odpoví s nadšením.