Expl0ited - Na život a na smrt

7. Překvapení [Část 1.]

Jsem šťastná. Konečně jsem šťastná. Po tak dlouhé době. Právě teď ležím na posteli a přemýšlím nad včerejškem. Políbila jsem ho a on mě taky. Co si mám o tom myslet? Je mezi námi něco víc. Třeba ano. To se uvidí. Dneska spolu někam jdeme. A prý je to překvapení. Myslím, že od teď nenávidím překvapení. Musela jsem se zasmát nad svým uvažováním. Jsem opravdu blázen. Zazvonil mi mobil a já jsem po něm hned šáhla.

Ať je to on.

Podívala jsem se na display a tam obrázek mé mamky. ,,Hrrr mami, vše pokazíš." zasmála jsem se a zvedla jsem to.

Ahoj mami.

Jak si to představuješ? Jak dlouho jsi doma z nemocnice? A kdo u všech čertů byl ten kluk?

Jak sakra může vědět o tom, že tady Petr byl.

Hej zpomal. Nejdřív by se slušilo říct ahoj.

Nepoučuj me tady o tom co se sluší a co se nesluší a všechno mi řekni.

Hrr tak fajn. Doma jsem už několik dnů. Představovat si to můžu, protože jsem plnoletá a kdo mi leze do bytu tě nemusí zajímat.

No dobře asi jsem na ni vyjela zbytečně, ale... Já nevím jsem nervózní.

Tímhle tónem se mnou mluvit nebudeš Anno. Za chvíli jsem u tebe a o všem si popovídáme.

Cože? Ne mami, já už program mám.

No tak ho zruš!

Ne to nejde, prostě budeš muset přijet jindy.

Co? To nemyslíš vážně Anie.

Promiň mami, ale pro mě je to důležité.

Je v tom kluk, že ano?

Slyšela jsem, jak se smála. Protočila jsem nad tím očima a taky jsem se začala smát.

Ano, ale už musím jít.

Dobře tak si to užij zlatíčko.

Jak je najednou milá. Hovor jsem tipla a šla jsem se nalíčit.

Když jsem konečně uslyšela ten - někdy nesnesitelný - ale dnes vítaný tón zvonku, poskočilo mi srdce. Naposledy jsem se upravila před zrcadlem a šla jsem otevřít.

Stál tam a v rukách držel krásnou modrou růži. Zalapala jsem po dechu a objala jsem ho. ,,Děkuji." zašeptala jsem mu do ucha a růži jsem si od něj vzala. Nic neříkal, jen se přiblble smál. ,, Co je?" zeptala jsem se. Jen pokrčil rameny a z kapsy vytáhl černý šátek.
,,Ne, to nemůžeš myslet vážně?"
,, Ale jo myslím"
Pane bože. Přistoupil ke mě a zavázal mi oči. Ztratila jsem se v temnotě. A Petra jsem nikde nemohla najít. Jak bych mohla, když mám zavázané oči. ,,Petře?" Nikdo se neozval. Už jsem si chtěla sundat šátek, když v tom mě nečekaně políbil. Polibek jsem mu oplatila. ,,Tak pojď." řekl mi a já opatrně nastoupila do auta. ,,Kam to jedeme?" zeptala jsem se, ale odpověď jsem stejně znala. ,,Nech se překvapit." tiše jsem zaúpěla, ale ani to mi nepomohlo.

Jeli jsme asi 15 minut. Už jsem byla celkem netrpělivá. ,,Už si můžu sundat ten šátek"
,,Ne ještě ne." odpověděl mi se smíchem. Ale mě to teda vtipné nepřipadalo. ,, Ale no tak"
Vzal mě za ruku a někam mě táhl.

,,Pozor tady je nízká větev." poslechla jsem a sehla jsem se, ale zakopla jsem o kořen a spadla jsem. Samozřejmě, že na Petra. ,,Promiň" omluvila jsem se a se smíchem jsem se zvedla, ale zapomněla jsem že nade mnou je ta větev. ,,Sakra" Někde v dálce jsem uslyšela Petruv smích. ,,Hele ty se nesmej. A už si můžu sundat ten šátek?" chvíli bylo ticho a tak jsem se zeptala znovu.
,,Haló"
,,Jo vždyť jsem kýval hlavou, že můžeš" začal se smát a já taky.
,,Moc vtipný"
Sundala jsem si šátek a konečně jsem se mohla podívat kde jsme. ,,Pane bože." rychle jsem si zakryla pusu. Takhle jsem nikdy nemluvila. Můj otec byl náboženského vyznání a tak jsem si z toho nemohla dělat srandu jako většina dětí. Pohledem jsem zabloudila k Petrovi. ,,Líbí?" zeptal se a já na něj jen tupě zírala. ,,Líbí? To je slabý slovo. Je to tu nádherný" všude zelená tráva, krásné lesy a malý rybníček čiré vody. Petr se ke mě začal přibližovat. Čekala jsem polibek, ale on me místo toho popadl a hodil do té vody. Jo a mimochodem byla ledová. Zapištela jsem jako bláznivá fanynka one direction. ,, To je ledový." postěžovala jsem si. ,,Au sakra. Něco mě kouslo. Prosím pomužeš mi." začala jsem kulhat. Petr rychle přiběhl, ale to netušil že jsem to jen hrála. Když se dostal ke břehu, tak jsem k němu natáhla ruku a stáhla jsem ho do vody. Petr zalapal po dechu a měřil si mě naštvaným pohledem. ,,Tohle ti nedaruju." řekl mi přes zatnute zuby a vrhl se na mě. Začala jsem znovu pištet a snažila jsem se dostat z jeho blízkosti. Rychle mě dohnal a vyzvedl si mě do náruče. Rychle ne políbil a já jsem polibek prohloubila. ,,Miluju tě" zašeptal mi do ucha. No to ti to trvalo. ,,Taky tě miluju " usmál se na mě tím jeho úsměvem, který umí jen on. A potom mě políbil. Byl to polibek plný lásky, touhy a oddanosti.

-[ Je to tady, další kapitola. Pokud se líbí tak mi to napište nebo dejte hvězdičku. Za každé budu ráda. :)]-