Snamione: Ve středu moci

Monta a mandragora 54

  „Hermiono, podej mi hůlku," zamručel otráveně Severus, z nějž se stával stále otravnější a otravnější pacient. Hermiona s povzdechem zavřela knihu, aby svému muži splnila přání.

„Máš odpočívat," poznamenala, načež vstala z postele.

„Chci si přivolat poštu."

„Dojdu ti pro ni." Protočil oči, ale už se přestal hádat. Čarodějka měla pocit, že si klidový režim natolik oblíbil, že se jej odmítal vzdát, i když už mu vlastně vůbec nic nebylo. Na druhou stranu to byla první Severusova dovolená v životě a čarodějka byla vděčná, že byl v bezpečí. „Máš tam dopis od Regieho. Ptá se, jestli se už cítíš líp."

„Četla jsi moji poštu?" Povytáhl obočí, přičemž se více zakryl peřinou, jako by chtěl zase usnout.

„Psal nám oběma."

Hermiona sešla do přízemí, dala vařit vodu na čaj a znovu si přečetla dopis od syna. Vyptával se na ně, na dědu i na Montu. Připisoval seznam nových známek, kterými se chtěl vytáhnout, a dokonce zmínil i famfrpálový zápas, který Zmijozel vyhrál. Tato zpráva by měla Severuse potěšit, i když Regie zmínil, že zásluhy nesou potomci následovatelů Greengrasse, jeho kamarádi.

Zalila čaj, s poštou vzala i noviny a sušenky. Sice bylo již dávno po večeři, ale Severus by mohl malou svačinu ocenit, pokud zase neusnul. Čaj však do patra donést nezvládla, jelikož ji na schodech zastihl zvonek a spěšné klepání, které záhy doplnilo i magické upozornění. Hermiona málem upustila hrnek, jak moc se polekala, ale i s připravenou hůlkou běžela otevřít, jenže Teddy na prahu jí vyrazil dech.

Vypadal vyčerpaně a v náručí držel tělo, které zprvu připomínalo dítě, ale záhy v něm Hermiona rozpoznala ochablého skřítka, který se před večeří vypařil neznámo kam. Okamžitě se po Montovi natahovala, ale Teddy jí tělíčko odmítal předat.

„Je jen omráčený, nic mu není," ujišťoval vytáhlý chlapec ženu ve dveřích, která mu urychleně gestikulovala, aby vstoupil. „Připletl se do potyčky, ale hned jsem ho s Lily dostali pryč, jenže ne dost rychle..." Čarodějka směřovala chlapce do skřítkova pokoje v přízemí. Komůrka byla poměrně malá, ale skřítek v ní měl pěknou postel, křeslo i stolek, na kterém stál hrnek. U okna se třpytilo akvárium s ošklivými zubatými rybkami, které dokázal obdivovat pouze Regie, a v těsné blízkosti postele se válel pelech, jenž pravidelně využíval Křivonožka. V záhlaví postele stála nepřehlédnutelná šperkovnice po bývalých majitelích, jejichž fotka ležela poblíž. Hermiona se na tomto místě nikdy necítila vítána, těšilo ji však alespoň pomyšlení, že skřítek zde měl své útočiště.

Teddy uložil Montu do postele, načež jej neobratně přikryl.

„Lily posílala patrona i do tvé nadace, aby poslali skřítka léčitele." Nestačil pořádně ani doříct větu a už se u postele objevil starý skřítek, který svým vzhledem připomínal téměř skřeta. Jediným pichlavým pohledem vyprovodil Hermionu i Teddyho z pokoje.

„Děkuji ti, Teddy, že jsi Montu přinesl, ale proč nepřišla i Lily?"

Chlapec se ošil, přičemž modré vlasy nabraly tmavý odstín.

„Nevíme o ní vůbec nic," vydechla Hermiona a visela na chlapci očima, jenže ten se jí pohledem vyhýbal. „Máme strach..."

„Ona to ví," zamumlal. Náhle se tvářil, že by byl kdekoliv raději než tady.

„Teddy, ty víš, že já i Severus bychom jí mohli pomoct. Byli jsme už v mnoha bojích-"

„Tohle Lily nechce."

„A co chce?"

„V první řadě nás všechny udržet v bezpečí," povzdechl si tak nahlas, že Hermiona již nepochybovala o tom, že jej Lily postavila na stejnou kolej jako je. „Tohle," vytáhl plátěný váček z kapsy a jemně ho žmoulal mezi prsty, „ti posílá. Sušené listy mandragory." Čarodějka se snažila z hlavy vytáhnout informace o této rostlině, ale bylinkářství ji nikdy příliš nenaplňovalo. Chlapcovy vlasy zezelenaly. „Předpokládá, že Monta bude potřebovat pár dní odpočívat," Hermiona chápavě přikývla, „a proto potřebuje tvoji pomoc."

„Postarám se o něj, to je samozřejmé."

„Ne, takhle to nemyslela." Podal Hermioně váček. „Sušené listy mandragory způsobují únavu. Používají je lékouzelníci, aby udrželi pacienty v posteli a ti tak rychleji nabrali sílu." Zhluboka se nadechl, aby posbíral odvahu, „Monta je už pár dní dává strýčkovi do čaje." Proto byl Severus stále tak ospalý a nehrnul se do práce! Teď do sebe vše zapadalo. „A Lily potřebuje, abys to teď dělala ty."

„To po mně nemůžete chtít!"

„Hermiono," zvážněl a zadíval se čarodějce do očí, až ji polil chlad. Na malý okamžik měla pocit, že se na ni ze záhrobí podíval samotný Remus. „Jestli se vrátí do úřadu, zabijí ho. Greengrassovi muži už na něj vypsali odměnu a Delphi... Zabil jí matku a Voldemort," odmlčel se. „Však víš." Začal se pomalu vracet ke vchodovým dveřím. „Já i Lily jsme přesvědčeni, že Harry má jistou formu ochrany, kterou tvůj muž nemá."

„Protože ho Lily miluje?"

„Ehm... jo. A Greengrass bude potřebovat jeho krev, kterou nezíská, pokud bude po smrti."

„Teddy, co to říkáš?" Moc dobře věděla, co právě vypověděl, ale žádná její část nechtěla tuto informaci přijmout. Znovu už ne, prosím.

„Teto..."

„Tohle nemůžete s Lily sami zvládnout."

„Nemůžu Lily říkat, co má dělat. Jen se snažím Lily a sestře příliš neplést pod nohy. Ony vědí, co dělají." Otevřel dveře. „Stejně jako Lily ví, že když udrží tátu doma, ty zůstaneš stranou taky. Věř jí."

Hermiona již neměla slov. Mlčky vyprovodila chlapce a dalších patnáct minut strávila konsternovaně v kuchyně, než roztřesenýma rukama nasypala část sáčku do čaje.