Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 5

/27. července, 1989/

Katherine už na Taru čekala před Gringottovými. Jedenáctiletá dívka se rozhlédla kolem s vykulenýma očima, všechno si snažila zapamatovat, sledovala čaroděje a čarodějky s hůlkami a sovami, pak přejela pohledem k obchodu s létajícími košťaty. Pouze při pohledu na ně Kat cítila, že je ke světu, kde má žít, silně přitahována.

Možná bych se mohla jít podívat, pomyslela si. Budu tam pouze na pár minut. Tara přece neuteče.

Tak šla rovnou směrem k Prvotřídním potřebám pro famfrpál.

Byla těžké se protlačit skrz všechny děti a dospělé před vitrínou. Kat se pouze chtěla podívat, a Tara by jí lehce viděla - nic se nestane.

Jak Katherine stála před obchodem, viděla spoustu košťat. Všechny byly podobné, ale každé do sebe mělo něco jiného. Jedno bylo dlouhé a hladké, druhé bylo kratší s hezkou rukojetí, jiná byla s hezky upravenými větvičkami a všechny byly vyrobeny z jiného dřeva, takže každé mělo jiný odstín.

Kat vydechla údivem při pohledu na kouzelnická košťata, než se podívala ke vchodu Gringottovy banky, jestli tam už není Tara. Jistě že byla, vypadala vystrašeně a ztraceně. Její obličej byl také trochu zelený.

Šla tedy pryč od Prvotřídních potřeb pro famfrpál a směrem k mramorové budově a nahoru po schodech ke své kamarádce. Tara se po Katherine ohlédla, jako by hádala, kde byla. Katherine své kamarádce řekla, že se byla podívat na košťata v nedalekém obchodu a spolu šly dál do houfu ulice.

„Jaká byla jízda?" zeptala se Kat. „Byla úžasná?" zachichotala se a bouchla Taru loktem. Kat věděla o Tařiným strachu z divokých jízd.

„Málem jsem se vyzvracela při každé zatáčce," odpověděla Tara. „Máš štěstí, že sis mohla vyměnit peníze a já musela jet několik kilometrů pod Londýn se podívat na nějaké stupidní trezory."

Katherine se podívala kolem a spatřila blonďaté vlasy paní Toppingsové. Zavolala na ni - naštěstí jim nikdo nevěnoval pozornost - a paní Toppingsová a její manžel šli směrem ke dvěma dívkám.

Pan Toppings si okamžitě všiml, že Tara nevypadá nejlépe a dal jí napít vody. „Tady máš. Teď musíme jít nakoupit vaše školní potřeby a školní uniformu a hůlku a-"

„KOČKY!" zaječela Kat. Opravdu se nesmírně těšila, až dostane zvíře.

„Kat!" sykla Tara.

Paní Toppingsová se zasmála. ,,Máme jít s vámi nebo to tady chcete prozkoumat samy?" zeptala se. „Nebo se pak chcete někde sejít, zatímco my si to taky prohlédneme?"

Katherine i Tara přikývly ve stejnou chvíli. „Takže u té cihlové zdi za..." pan Toppings se podíval na své hodinky. „Tři hodiny?" Dívky opět přikývly, než se rozloučily a vydaly se směrem hlouběji do ulice.

Tara se podívala na svůj dopis. „Píše se tam, že potřebujeme uniformy, spoustu knih a nějaké potřeby jako hůlku, kotlík a dalekohled."

„Kde chceš začít?" otázala se Kat.

„Ježiš, mě je to jedno. Možná bychom si mohly první koupit naše uniformy?"

Tara pokrčila svá ramena. „Myslím, že nám to chvíli zabere a opravdu by se mi tam pak nechtělo s těmi taškami plnými kotlíky a dalekohledy."

Kat pokývla hlavou. „Obchod s oblečením to tedy je."

Obchod Madam Malkinová: Oděvy pro každou příležitost byl malý obchod, který vedla Madam Malkinová. Ona sama byla čarodějka staršího věku, která běhala obchodem vcelku rychle, snažila se všem pomáhat, zatímco říkala svým spolupracovnicím, jakou chtějí jejich zákazníci látku, jak to musí být dlouhé a jestli je to šito pro muže nebo ženu.